Historický klenot broumovského výběžku - benediktinský klášter v Broumově, který si prošel rozsáhlou rekonstrukcí za zhruba čtvrt miliardy korun, byl před rokem otevřen veřejnosti. Během roku se do kláštera pomalu vrací život.

Jak na samotnou rekonstrukci, uchované unikátní památky a navracející se život  do klášterních zdí pohlížejí samotní benediktýni, prozradil převor Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty Petr Prokop Siostrzonek.

Neměl jste před zahájením rekonstrukce kláštera obavu, zda se to podaří vše dotáhnout do konce?
Samozřejmě, že obavy byly, protože to bylo velké sousto. Žil jsem ale v naději, že se to opravdu podaří, protože lidé, kteří s námi začali spolupracovat, do toho šli s velkou chutí. Věřil jsem, že i přes veškeré potíže se to podaří dotáhnout do konce. Když už se začalo, tak bylo vidět opravdu vysoké nasazení, a to jsem začínal věřit, že se to podaří. Navíc mám za sebou už podobnou práci v břevnovském klášteře. Už jsem zvyklí. Samozřejmě to je ale polovina cesty. Další nelehký úkol bude vnést do kláštera život.

Co nyní cítíte, když se opravenými prostorami procházíte?
Chci tady zdůraznit, že mě napadlo to, co řekl Václav Havel, když před pětadvaceti lety vítal Jana Pavla II. na letišti a uvedl to slovy „Nevím, zda vím, co je zázrak". Už to, že tady dnes stojíme, je jeden ze zázraků. I když jsem přirozený optimista, nikdy jsem nevěřil, že se to takto podaří a že to ještě takto uvidím. Mám velkou radost, že se to podařilo dostat do původní historické podoby a že to je smysluplné a může to sloužit pro široké využití i veřejnosti. Není to dnes už jen uzavřený prostor, jak nabízí slovo klášter. Není to prostor uzamčený, ale použitelný pro širokou veřejnost.

Co vás zaujalo během oprav?
Myslím, že to, jak se nacházely různé detaily. Mě zaujalo především to, co si člověk uvědomil, až když se do toho, jak se lidově říká, hráblo, jak ten areál je rozsáhlý a jak tady  máme veliké dědictví otců, za které neseme zodpovědnost, a proto jsme se do toho pustili.

Je to největší rekonstrukce kláštera v dějinách. Jak vnímáte, že se to povedlo za vašeho působení?
Jak jsem uvedl, je to velké dědictví a zvláště unikátní dílo velkého broumovského rodáka Otmara Cinkeho, za něhož došlo k mohutné přestavbě do dnešní podoby. Tím se víceméně navazuje na jeho dílo. Samozřejmě v jiných souvislostech, v jiné době, ale samozřejmě také pro budoucnost, jak to dělal on.

Nyní je opravena jedna pětina kláštera. Co ta zbývající část, je ve špatném stavu, nebo tato byla nejhorší? Jak to vypadá do budoucnosti?
Jsme rádi za to, co se udělalo. Podařilo se opravit to, co se může smysluplně využívat, a budeme rádi, když se sem opět vnese život. To už bylo řečeno. Víte, v průběhu těch osmi století nebylo nikdy hotovo všechno. Když  se mě ptali v Břevnově před pětadvaceti lety, když jsme začali s opravami, kdy budeme hotovi, tak jsem řekl, že vlastně nikdy. V takovémto rozsáhlém areálu se vždy na některé části dělá. Na jednom konci skončíte a začínáte zase znova. Je to areál, kde se bude stále pracovat, jakmile  se podaří dát dohromady finanční prostředky. Když  uvidíme, že to stojí za to a bude to využité, tak budeme rádi pokračovat. Tímto nic nekončí. Už je připraven seznam dalších etap. I historické expozice a prostory si zaslouží pozornost. Klášterní knihovna, refektář a řada  významných předmětů, které jsou umístěny v klášteře, mimo jiné i Turinské plátno,to všechno bychom chtěli vystavit nějak důstojněji.

Mniši se už nevrátí, co tedy klášter čeká?
Klášter by měl ožít kulturou a vzděláváním. Je to takové přímé a logické navázání na to, co tady benediktini dělali. Vlastně i tu kulturu. Protože tady je vynikající hudební archiv a zanechali tady spoustu uměleckých děl. Po stránce společensko – vzdělávací tady bylo gymnázium. Takže víceméně tyto aktivity tady budou probíhat. Bude to jen jiným způsobem. Připravujeme různá školení a konference.

Jaké poselství rád návštěvníkům předáte?
Benediktinským heslem je „modli se a pracuj". To znamená rozvíjej svůj život duchovní i fyzický zároveň, a já si myslím, že obojí by se nechalo načerpat tady v Broumově. Byl bych byl moc rád, kdyby lidé přijížděli čím dál tím víc a využívali tyto prostory, které se jim nabízejí.

V klášteře je spousta unikátů. Co je podle vás nejcennější?
Já vždycky říkám, že  nejvzácnější jsou ti lidé, kteří v tom klášteře žijí. O mnoho památek jak Broumovský, tak i Břevnovský klášter přišel, ale důležité je, že se opět obnovuje život.

Obnovila se i klášterní zahrada. Bude přístupná veřejnosti?
Počítá se s tím, že v zahradě se budou pořádat pravidelné akce, a to jak v zahradním domu, kde je galerie, tak i v dřevníku, kde je vybudován multifunkční sál. Samozřejmě zahrada bude přístupná. Bude možné sem jít na procházku, posedět si a relaxovat.

Plánujete další obnovu?
V současné době si musíme vydechnout a rozvíjet především ty aktivity, které jsou naplánovány, a porozhlédnout se, kterým směrem se ještě vydat dál.

Při rekonstrukci měly vzninout také ubytovací prostory. Je tady ta možnost?
To už se také dokončilo  zároveň s rekonstrukcí. To znamená, že lidé se zde už mohou v současné době ubytovat. A pokud se zájemci spojí s agenturou, tak bude možné ubytovat také kolektivy, školní zájezdy, různé skupiny, ale především ty, kteří se přijedou do kláštera vzdělávat.

Jsou nějaké plány i s klášterem v Polici nad Metují?
To bude další krok. Nedá se samozřejmě všechno najednou. Naši předkové budovali také všechno postupně. Počítáme s tím, a zase bychom to rádi dělali ve spolupráci s městem, protože je dobré,  když to prospívá celému okolí.

Jak těžce se sháněly peníze na obnovu kláštera?
Myslím, že nejen v dnešní době, ale i v době minulé se peníze sháněly těžko. Třeba i tomu, kdo se zasloužil o dnešní barokní podobu, a to  byl Otmar Cinke. Byl to broumovský rodák a vyvíjel ve své době veliké úsilí, měl k tomu však i hospodářské zázemí, které nám chybí a které je zatím v nedohlednu. To mu umožnilo vytvořit ekonomickou základnu na řadu přestaveb a úprav. Dnes jsme rádi za prostředky, které přišly z Evropské unie.

Jak je dnes Broumovsko důležité pro benediktiny?
Je pro nás důležité tím, že ho vnímáme jako velké dědictví našich otců, kteří nám tady přenechali veliké dílo. Samozřejmě události dvacátého století zamíchaly tímto územím a vytvořily se zde různé bariéry, které musíme postupně překonávat. Jsem rád, že se tady najdou lidé, kteří pomáhají. Obci se vždy daří dobře, když spolu mluví starosta, učitel, hospodský a farář. To znamená představitelé různých forem společenského života města, kde nacházejí společnou řeč. Podařilo se nám to v Břevnově a jsem rád, že se nám to začíná dařit i tady v Broumově.

Byla opravena ta nejdůležitější část kláštera?
Myslím, že dnes je opraveno to, co nejvíce bolelo. Tím ale neříkám, že nebolí i to ostatní. Ale jak jsem říkal, v takovémto areálu se bude vždy pracovat.

Co vás nejvíce nadchlo a na co jste pyšný?
Na každém kroku vnímám nové a nové věci a stále za tím vidím velkou práci a úsilí lidí, kteří se na tom podíleli. Mám radost na každém kroku. Možná nejvíce v zahradě, i když je to divné, že ne v klášteře, ale všechna ta příroda a to všechno, co nabízí za aktivity. V té přírodě boží a při tom rozhledu na Broumovsko myslím, že to může osvěžit všechny, a doufám, že budou v hojném počtu přicházet a využívat tento areál.

Od znovuotevření kláštera po rekonstrukci uplynul rok. Jste spokojený, jak se do kláštera navrací život?
Musíme být spokojeni s tím, že postupně ožívá to, co bylo po dlouhá léta, dá se říci po desetiletí mrtvé. Aktivity, které broumovský klášter oživují, bedlivě sleduji a jsem velice spokojený. Každé oživení a činnost pořádané v rámci kláštera jsou v pořádku.

Z čeho máte největší radost?
Upřednostnil bych především to, že je zájem o pobyty v klášteře. Možnost ubytování využívají nejen ti, co se účastní některého ze vzdělávacích programů, školní skupiny, ale i běžní lidé. Nejvíce mě těší, že to jsou všechno mladí lidé.

Zaujal vás i některý vzdělávací program?
Ano, tím je nově otevřené skriptorium. Je to ukázka toho, co se v historii v klášterech dělo. Nejen v broumovském či břevnovském, ale i ve všech ostatních. Je to  důkaz, že kláštery byly nositeli kultury. Byl to velice dobrý nápad.

Vše tedy dobře dopadlo a rozvoj kláštera jde správným směrem?
Ano, jsem velice spokojený a přeji klášteru, aby se nadále rozvíjel ve všech svých aktivitách.

V klášteře otevřeli interaktivní dílny středověké písárny

Klášter v Broumově se po velké obnově otevírá pro kulturní a vzdělávací činnost.Broumov - Revitalizované prostory broumovského benediktinského kláštera postupně ožívají tím, na co byly původně určené, a to vzděláváním. Rozjíždějí se zde postupně různé vzdělávací programy, workshopy, dílničky či kulturní programy. Pro ty, kteří se účastní vícedenních akcí, je přímo v klášteře k dispozici i ubytování.

S příchodem nového roku se začal rozjíždět i nový vzdělávací program, kterým jsou interaktivní dílny středověké písárny.

Představují tradice vzdělávání

Program navazuje na tradici původního klášterního vzdělávání. Určen je především kolektivům mateřských, základních i středních škol v rámci jednodenních či vícedenních pobytových programů. Časem bude Skriptorium zpřístupněno také veřejnosti, a to jako letošní novinka prohlídkových okruhů.

„Skriptorium vzniklo během prosince loňského roku ve třech učebnách, které nyní fungují jako písárna, knihovna a přípravna papíru, pergamenu, barev, inkoustu, malířského náčiní a knihvazačská dílna. Zábavnou, hravou formou chceme v těchto dílnách dětem ukazovat klášterní iluminátorská díla vrcholného středověku. Učebny jsou vybaveny dřevěnými pulpity, na kterých si děti vyzkoušejí, jak se kdysi ve středověku psalo pomocí přírodního inkoustu a husích brků. Seznámí se s archivací bylin a zkusí si vyrobit ruční papír nebo barvy z přírodních pigmentů. Velkou inspirací pro nás byly nádherné malované herbáře v klášterní knihovně," přiblížila obsah nového vzdělávacího programu Jitka Klímová ze Vzdělávacího a kulturního centra Klášter Broumov.