„Tvořím v přírodě z přírodních materiálů. Nepoužívám ani žádné nástroje. Blížím tak se pracím, které dělali prehistoričtí lidé,“ směje se Jan Macek.

Fotografie sochy boduje na sociálních sítích. Zhruba 1,7 metru velká socha udivuje pochopitelně i kolemjdoucí. „Mám pozitivní ohlasy. Materiál na sochu jsem si nasbíral v jejím blízkém okolí. Koupil jsem si jen provázek na svázání lískového proutí, které jsem obalil suchou trávou a oplácal jílem z potoka. Ten jsem smíchal s lidskými vlasy, aby vydržel pohromadě,“ představuje skřítka Macek.

VZDOR KOMERCI
Jen o pár kroků dál lidé mohou vidět i jeho další díla – pavouka z mechu nebo draka. Veřejnost jeho díla vnímá. Díky gumovým medvídkům, které obklopují skřítka i pavouka, si Jan Macek domýšlí, že tvorba má úspěch.

Land art, v překladu krajinné umění, je směr 60. let, který vznikl v USA. Umělci se obrátili proti komerčnímu umění a měli záporný postoj k výrobě umění, které je v galeriích a muzeích. Tvoří v přírodě, která je nepřetvořená zásahem člověka.

„Po pěti letech tvorby je přitom skřítek moje první figura. Stavba byla poměrně jednoduchá, i když bahno na konstrukci příliš nedrží,“ vysvětluje Jan Macek. „Sochu jsem chtěl vždy udělat. Tuhle jsem měl za jeden den hotovou. Zkřížil jsem klacky, vyvedl je do ramen a sochu naplácal. Takové umění v přírodě mě strašně baví. Je vzdorem komerci, má lidi vytáhnout z města,“ doplňuje vystudovaný tiskař a bývalý novinář.

V minulosti v Podkrkonoší nevytvářel jen bytosti či zvířata. Před třemi lety v Trutnově poskládal třeba gauč z kamení, vytvořil i tři monstrózní lodě na Úpě nebo jen po stromech rozvěšoval hnízda z proutí. „Land art je pro mě terapií. Uklidňuje,“ vysvětluje Jan Macek.

SKŘÍTKA OPRAVUJE
Umění se prý věnuje hlavně přes léto. Objíždí workshopy, tvoří a prodává fotografie děl. Mezi jeho velkou zálibu patří také stonebalancing, tvorba soch z volně poskládaných kamenů. Zimní měsíce naopak tráví pod krkonošskými sjezdovkami, kde půjčuje saně.

Skřítka teď chodí pravidelně kontrolovat. Spáry po vysychání hlíny opravuje. „Lidé okolo mých soch chodí, mám od nich zpětnou vazbu. Mám radost, že se líbí, i když umělci v tomto oboru jsou vždy připravení, že jim díla někdo často poničí nebo se samovolně rozpadnou,“ usmívá se umělec. „Ale skřítek se drží. Přežil už i nějaké deště, což nečekal,“ je rád Jan Macek.