Kliknutím zvětšíteByla neděle 19. ledna roku 1969, když se studenti vysokomýtské stavební průmyslovky vraceli z lyžařského kurzu domů. Ještě ten den je zastihla zpráva o smrti Jana Palacha. Hned v pondělí se setkali ve škole, nikdo z nich nemyslel na učivo či zážitky z dokončeného lyžáku.
„Já jsem pak přišel do třídy. Tenkrát jsem byl třídní ve čtvrtém ročníku. A tam se neučilo, tam se debatovalo. Domluvili se, že půjdou na Palachův pohřeb,“ vzpomínal pro Paměť národa tehdejší kantor Jiří Muzikant. Z jeho třídy šlo na pochod osmnáct studentů. Zúčastnit se nemohli nebo zkrátka nechtěli všichni. Potřebovali souhlas rodičů, někteří z nich se báli, jiní byli ve straně.
Myšlenka na to, že by cestu absolvovali vlakem, studenty tehdy ani nenapadla. „To byl protestní pochod. My jsme každému po cestě chtěli říct, že jdeme na pohřeb Palacha, protože s jeho myšlenkou souhlasíme,“ vysvětlil jeden z účastníků pochodu, choceňský rodák Pavel Bradávka. To potvrdil i Muzikant.
Co si myslíte vy?
„Pěšky šli schválně. Bylo to spojené s protestem proti okupaci,“ uvedl.
Pavel Bradávka doma popadl obyčejné zimní boty a vyrazil. „Byl mizerný leden. Nebyla ani zima, ani sucho. Na silnici byla kaše. Boty byly za chvíli promočené,“ řekl. První zastávkou na přespání byly Dašice. Další cesta, která s přibývajícími kroky čím dál víc bolela, vedla do Pardubic, Přelouče, Chvaletic, Týnce nad Labem, Kolína, Českého Brodu a Úval.
Student Jan Palach, který se na protest proti sovětské okupaci v lednu 1969 upálil.
Studenti šli po silnici, brzy tak byli od jedoucích aut zašpinění. „Ale velmi optimistické bylo, že nám lidé po cestě fandili. Ptali se nás, kam jdeme. My jsme odpověděli, že jsme na protestním pochodu z Vysokého Mýta,“ usmíval se Bradávka. Po cestě lidé prý vybíhali z obchodů a dávali jim jídlo.
Jeden ze studentů, Pavel Zářecký, však do Prahy nedošel. „Dojel jsem je až u Kolína. Pavel měl ale obrovskou angínu, tak jsem mu zakázal jít dal a odvezl jsem ho domů,“ vysvětlil Muzikant, který studentům už v den, kdy na cestu vyráželi, slíbil, že je během cesty přijede podpořit.
Jak Palachovu oběť vnímaly před třemi lety osobnosti z Orlickoústecka?
Boty nemocného kamaráda si nasadil právě Pavel Bradávka. Zářecký tak alespoň symbolicky u Palachovy rakve byl.
Jednou z posledních zastávek před cílem byla zemědělská škola, v jejíž tělocvičně měli unavení a špinaví studenti přespat. „Byly tam samé dívky. My jsme tam dorazili navečer, ony se o nás postaraly,“ popsal Bradávka.
Připraveny na místě byly nejen matrace a spacáky, ale také náplasti na do krve rozedřené nohy. Jedna z dívek musela dokonce Bradávkovi propíchnout puchýř, než mu jej zalepila.
Tehdejší člen protestního pochodu na studentky dodnes s úsměvem vzpomíná. „Byla to moc hezká děvčata. Možná jsme je zklamali, že jsme s nimi více nekomunikovali, ale my jsme byli skutečně unavení,“ vysvětlil s nadsázkou.
V Praze už studenty čekal Jaroslav Škorpil, abiturient vysokomýtské průmyslovky, který v roce 1969 studoval vysokou školu. „Čekal jsem je v Praze a ubytoval mezi kamarády na kolejích na Strahově a druhý den se pak vyrazilo na pohřeb Jana Palacha,“ uvedl Škorpil.
Studenti vysokomýtské stavebky v lednu 1969 pěšky vyrazili na pohřeb Jana Palacha.
Právě díky vysokoškolským kolegům se vyčerpaní studenti z Mýta dostali až k vystavené rakvi. „Špalír nám dal přednost, měli jsme úplně zničené nohy,“ vzpomínal na cíl společné cesty Bradávka.
Domů pak studenti odjeli vlakem. Někteří z nich ale bydleli na vesnicích. U vlaku na ně proto čekal jejich profesor Jiří Muzikant, který je rozvezl do místa bydliště. Za organizaci a podporu studentů ho však v dalších letech čekala řada nepříjemností. Mimo jiné mu bylo zakázáno třídnictví.
Když se Pavel Bradávka vrátil z pochodu domů, vyhubováno ani náhodou nedostal. Jeho rodičům totiž komunisté zkonfiskovali podnikání, tatínek se následně musel živit jako skladník. „Rodiče mě v tom naopak podpořili,“ poznamenal. Na jaře roku 1969 byl přijat na vysokou školu, později už by se podle svých slov neměl šanci se svým kádrovým posudkem na univerzitu dostat.
Jan Palach podle Pavla Bradávky dokázal svým činem vyburcovat národ. „Okupace Československa sovětskými vojsky byla národním utrpením a Palach tímto činem vyburcoval národ. Na tu chvíli se mu to skutečně podařilo,“ uzavřel Bradávka.
15
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
