Cestou do Špindlerova Mlýna na vás kouká z billboardu Karolína Erbanová. Na konci Vrchlabí vás směřuje do Strážného. Odbočit doprava, čtyři kilometry prudce do kopce a jste v obci s 215 obyvateli a čilým lyžařským ruchem. To je místo, kde má domov čerstvá držitelka bronzové olympijské medaile v rychlobruslařském závodě na 500 metrů. S maminkou Simonou a nevlastním otcem Tomášem Grégrem, starostou Strážného.

„Celou pětistovku jsem probrečela,“ líčila Simona Grégrová životní závod dcery Karolíny. „Chvílemi jsem zavřela oči, takže jsem ani neviděla dojezd do cíle. Až když manžel zařval radostí, tak jsem věděla, že to je dobré,“ vydýchávala dramatické okamžiky učitelka českého jazyka a občanské nauky a zástupkyně ředitele na základní škole náměstí Míru ve Vrchlabí. To je škola, která má z olympiády v Pchjongčchangu tři medaile. Stříbro biatlonisty Michala Krčmáře a dva bronzy spolužaček z jedné třídy, Evy Samkové a Karolíny Erbanové. „I když jsem nemocná, tak nějaký panák naší osvědčené tulamorky padnul,“ prozradila maminka Simona první oslavy.

Náš rozhovor přerušil telefonát od Karolíny z Jižní Koreje. Co povídala?
Byla moc šťastná. Popisovala závod, jak jí vyšla poslední zatáčka. Věděla, že zajela dobrý čas a čekala, jak pojedou ostatní holky.

Jak vnímáte, že vaše dcera má medaili na olympijských hrách?
Jsem hrozně šťastná za Káju. Olympijská medaile je zadostiučinění kvůli tomu, co všechno dokázala pro rychlobruslení obětovat, kdy odešla do Holandska, investovala do toho všechny ušetřené peníze, jak se s tím poprala. Bylo to vabank, buď anebo.

Byly jste v kontaktu během olympiády?
Ano, pravidelně přes aplikaci WhatsApp, pořád jsme si psaly. Dneska mě překvapila, když mi volala a říkala, abychom spolu na dálku sledovaly hokej se Švýcarskem. Hokej miluje, hrálo ho, odreagovala se u něj. Společně jsme komentovaly průběh a povídaly si. Přiznala, že je před závodem hrozně nervózní. Říkala jsem jí: zajeď co nejlépe umíš a uvidíme, na jaké místo to bude stačit. Popřála jsem jí hodně štěstí. Šla zkusit něco malého sníst a odjela na stadion.

Jak došlo k tomu, že začala hrát hokej?
Hokej začal hrát mladší brácha, ona ho moc chtěla dělat taky. Před barákem mlátila v jednom kuse s bráchou hokejkami, doma dokonce do nábytku. Aleš Suk zařídil, aby mohla hrát ve Vrchlabí. Na zimáku jí začali říkat Kačabo. Vlítla na led a nechala by tam duši. Později hrozilo, že z věkových důvodů přestane hrát hokej s klukama, společně můžou hrát jen do určitého věku v žákovské kategorii. Začaly jsme proto jezdit na Slavii do ženského hokejového týmu. Hodně se toho chytla, chtěla do Slavie jít. Už jsme vybíraly školu.

Proč je tedy z ní nakonec rychlobruslařka?
Několik měsíců po olympiádě v Turíně v roce 2006, to jí bylo čtrnáct, přišel Aleš Suk s tím, že rychlobruslaři shánějí do týmu holku. A záhy povídá, že Kája má domluvené soustředění v Harrachově. To si děláš srandu, říkali jsme mu. Nemyslím to ve zlém, ale tím mi ji de facto vzali. Začala jezdit hodně pryč a věnovat se rychlobruslení.

Klíčové tedy bylo soustředění v Harrachově?
Ano. Byla na něm i Martina Sáblíková. S manželem jsme se tam jeli po týdnu podívat a Petr Novák, kterého jsem viděla poprvé v životě, říkal: Já ji dostanu na olympiádu. S manželem jsme si mysleli, že je totální blázen. V dobrém slova smyslu. Dostala čtrnáct dní na rozmyšlenou, protože kvůli rychlobruslení by musela skončit s hokejem, oba sporty by nešlo dělat dohromady. Hodně bulila, hokej milovala. Zvolila si rychlobruslení. S Martinou Sáblíkovou si ji přijeli vyzvednout při cestě na soustředění a od té doby jsme ji viděli doma už jen sporadicky.

Vrchlabská základka z náměstí Míru, na které učíte, má na letošní olympiádě tři medailisty. Čím je výjimečná?
Přístupem tělocvikářů. Aleš Suk měl čuch na talenty, dokázal s nimi pracovat, jeho nástupce Tomáš Kulhánek v tom pokračuje. Sportovní třídy mají ve Vrchlabí velké opodstatnění. Na letošní olympiádě dětí a mládeže získali naši žáci 12 medailí. To je ukázka, že se s dětmi pracuje ve škole dobře.

Učíte češtinu. Jak šla Karolíně?
Dodneška má dar napsat vtipný sloh. Čeština a jazyky jí šly dobře. Rodinné prokletí je u nás matika, ta nikomu z nás nešla nijak excelentně.

Kde trénuje ve Strážném?
Když trénuje doma na suchu, tak je buď u nás doma v suterénu nebo na obecním úřadě. Tam mají takovou malou místnost, kam chodí ženské cvičit. Hodně trénuje na kole.

Jak často se objevuje doma?
Moc ne, jsou to jen krátké okamžiky. My jezdíme za ní každý rok do Holandska. Heerenvenn, kde žije, už dobře znám. Dva roky tam bydlela u české krajanky Dity Ságnerové, která pochází z Hostinného, a žije kousek od haly. Skvěle se o ni starala, než se postavila sama na nohy. Říkám jí holandská mamka. Teď bydlí Karolína v komplexu pro sportovce a seniory.

Kontrolujete její stravu?
Úplně nejhorší pro ni byl pocit, že k obědu není polévka a hlavní jídlo. V Holandsku mají jen rychlovky jako sendviče a dominantní jídlo je až večeře. Na to si zvykala dlouho. Teď už si vaří jinak, než jsme zvyklí v Čechách. Chutě se nám trochu rozcházejí. Já jsem klasická česká kuchařka a když vařím doma smetanové omáčky, kouká na to hodně divně, a udělá si radši svoje zeleninové saláty nebo plátek masa.

Máte domluvený nejbližší program? Kdy přiveze olympijskou medaili do Strážného a Vrchlabí?
To se bude ještě řešit, teď je všechno bezprostřední. Určitě ji pojedeme přivítat na letiště. Po příletu pojede za mými rodiči do jižních Čech, tak jsme to měli naplánované. Chvilku bude určitě taky u nás ve Strážném. Pak ji čeká finále Světového poháru.