Jen několik desítek metrů od turisticky vyhledávaného vstupu do podzemí v Bastionu No. I, který je vstupní branou do jednoho z nejrozsáhlejších podzemních obranných systémů v Evropě, stojí bývalá hradecká brána. Její součástí je i strážnice a právě do ní by v letošní turistické sezóně měli zamířit návštěvníci ještě dřív, než se vydají do tmavého podzemí. Je v ní totiž nově umístěn s detailní pečlivostí vyrobený model, který jako na dlani představuje pevnost v podobě z roku 1850. „Tady se jim dostane výkladu, jak pevnost fungovala, a přijdou na to, co znamenají pojmy jako třeba bastion, který jim pod zemí moc neřekne," vysvětluje autor modelu Vladimír Jirouš.

K modelařině přivoněl už v dětství – letadýlka, mašinky, lodě. Ale až v důchodu ho napadlo vytvořit model Josefova, který začal vznikat v lednu 2011 a dokončen byl v květnu roku 2015.

„Bylo na něm odvedeno 5967 hodin práce. Mám to spočítaný, že kdybych to měl na běžný osmihodinový úvazek, tak to dá tři roky práce. Ovšem výplatu jsem nedostával žádnou," usmívá se.

Naopak – zpočátku investoval ze svého. „Pak jsem po známých sháněl zbytky polystyrenu, a jak to pomalu přibývalo, tak se lidé chodili dívat a přispívali mi na stavbu. I město mi přispělo asi 18 tisíc korun. Za tuhle částku se vyrobily stoly, na kterých model leží."

Celý model města je vyrobený z polystyrenu, který pak jeho autor potáhl podle potřeby finiš sádrou a natřel – travnaté okolí pevnosti zeleně, fasády okrově a střechy se zdmi opevnění jsou do vínova. „Model pevnosti je postavený v měřítku 1:300 a jeho celkové rozměry jsou 5,50 x 6,20 metru. Plány jsem měl k dispozici od Miroslava Vašaty, který to měl stažené od Vojenského historického muzea v Praze. Digitalizoval je a já měl k dispozici měřítko, jaké jsem potřeboval," prozradil Vladimír Jirouš, z čeho při stavbě modelu vycházel.

Přestože je model pevnosti situován do roku 1850, v centru města najdete některé objekty z pozdější doby. „Tak například vodárenská věž," ukazuje, „byla postavena až roku 1914. I některé civilní domy by tady nebyly. Jenže z místních tady každý hledal svůj baráček, tak jsem to trochu zaktualizoval," usmívá se.

Nejnáročnější na výrobu byl podle slov autora modelu kostel. „Bylo tam hodně vyřezávaní – ty střechy a ozdobné římsy jsou dost komplikované a dalo mi to hodně špekulování, jak to vyřezat," říká a prozrazuje, jakým nástrojem polystyrenu dával potřebnou podobu. „Měl jsem na stole takovou šibenici, na ní byl upevněn odporový drát, který jsem přes nabíječku rozpálil, a tím žárem jsem strunou polystyren tvaroval do potřebných tvarů."

Kolik objektů v pevnosti je, to autor z hlavy neví. Je si ale jistý, že oken jsou tisíce. „Například čtvercová kasárna mají 1126 oken a špitál 750. Jsou to největší budovy v pevnosti," vzpomíná na téměř hodinářskou práci při pohledu na dokončený model Josefova.

Jiří Řezník