Dvanáctý ročník nabídl divákům opravdové lahůdky. Nejstarším vozem mezi plejádou historických značek byl americký Ford T, vyrobený v roce 1911 v Detroitu. Byl to první automobil na světě, který se díky Henrymu Fordovi začal vyrábět velkosériově. Zhotovil 15 milionů této značky a postavil jím Ameriku na kola.

STOLETÝ VŮZ MU PŘIVEZLI LODÍ

Do Studence ho přivezl Milan Baše z Jaroměře. Přes sto let starý automobil koupil v roce 2008 na internetu z Ameriky. Na aukčním portálu e-bay si ho pořídil za 20 tisíc dolarů od sběratelů v San Diegu. K němu domů do jaroměřské garáže doputoval nejprve lodí z Kalifornie do polské Gdyně, odkud si slavný Fordův model odvezl náklaďákem. Vedle transportu lodí a vykládky v polském přístavu musel ještě sáhnout hluboko do kapsy při placení stotisícového cla na českém celním úřadu. Tahle hračka ho tak přišla bezmála na půl milionu korun.

Soutěž historických automobilů a motocyklů v krkonošském Studenci byla skvostnou přehlídkou automobilových a motocyklových veteránů z předválečné a poválečné doby.Zdroj: Deník/Jan Braun

„Dodělal jsem mu střechu a blinkry. Ještě, když ji neměl, tak jsme ukazovali směr jízdy rukama. To bylo něco pro lidi! Jakmile jsme přidali na auto střechu, tak se ukázalo signalizování rukama na křižovatkách nebezpečné,“ popisoval Milan Baše.

SEDADLO PRO TCHYNI

Fordův kočár bez koní nejprve startoval postaru, klikou. „Jenže po nastartování se hned rozjížděl a naskakoval jsem za jízdy. Dneska už mám startér. Ale pro lidi občas nastartuju klikou. Je to atrakce,“ nezdráhal se připomenout dávné časy. Mezi historickými prvky třísedadlového vozu vyčnívá také speciální osamocené sedadlo, umístěné za hlavní kabinou. „Tomu se říkalo mother in law seat. Sedadlo pro tchyni,“ usmál se.

Ford T z roku 1911 má dvě rychlosti a zpátečku a spotřebu 15 litrů na 100 kilometrů. Jakmile skončí zima, Milan Baše ho provětrá na cestě z Jaroměře do Hradce Králové. „Jezdím s ním skoro každý týden, absolvuji zhruba deset soutěží ročně, některé i v zahraničí,“ dodal. A všude bývá středem pozornosti.

Soutěž historických automobilů a motocyklů v krkonošském Studenci byla skvostnou přehlídkou automobilových a motocyklových veteránů z předválečné a poválečné doby.Zdroj: Deník/Jan Braun

TŘICET ROKŮ LEŽELA V SENĚ

Historickou motorku, zapomenutou v seně sousedem z chalupy, si hýčká Ondřej Šubrt z Vrchlabí. „Mám ji už 35 let. Tehdy jsme na chalupě přišli na návštěvu k pánovi a zjistili, že má třicet let schovanou motorku v seně. Tak jsme ji vyhrabali a vzali si ji,“ přiblížil cestu k pokladu, o který dodnes pečuje.

„Důležité je, aby na motorku nepršelo, protože může časem zrezivět. Používám leštící lak, každý rok vyměňuju převodový olej, dávám červený olej do benzínu,“ upřesnil ingredience. Na Studenecké míle jezdí Ondřej Šubrt pravidelně hned od prvního ročníku. „Dneska už sem jezdí tolik aut a motorek, že jich tady je strašně moc a nechtějí další brát. Mně se ve Studenci hrozně líbí. Jsem tady moc rád. Mám to kousek od baráku, líbí se mi příjemná atmosféra díky zdejším lidem a nádherné auťáky, které se ve Studenci schází,“ vyslovil pochvalu krkonošské přehlídce.

LUXUSNÍ LAGONDA

„Snažíme se dělat akci lidově. Aby si ji všichni užili, udělali pohodu. Aby se nehádali u soutěží, proto neděláme závody na rychlost a body. Je to příjemné setkání lidí, kteří mají rádi veterány,“ charakterizoval Studenecké míle hlavní organizátor Tomáš Chrtek.

„Sešla se tady celá škála vozidel předválečné výroby i velice cenné poválečné značky, které jsou zajímavé výkonem, počtem válců, velikostí. Jsou to auta mimořádné hodnoty. Mně úplně uchvátila Lagonda z roku 1934 litomyšlského majitele. To je pecka, výjimečný kousek. Hotový křišťál,“ rozplýval se nad vzácným exponátem britské automobilky, která se specializovala na výrobu luxusních vozů, z nichž jeden vlastnil i ruský car Mikuláš II.

Pořádání přehlídek historických vozidel rozproudilo ve Studenci doslova vášeň pro veterány. „Díky Studeneckým mílím se u nás začalo věnovat veteránům hodně lidí. Letošního ročníku se jich účastnilo přes třicet. To považuji za unikát v republice. Nemyslím si, že by nějaká jiná vesnice v republice měla tolik veteránistů na takové úrovni,“ připomněl Tomáš Chrtek.

„Každý veteránista má od dvou kusů výše. Někdo jich má šest a pokaždé bere na soutěž něco jiného. Málokdo má jen jednu motorku. Někdo mašinu zdědí, někdo koupí. Kdyby lidi ve Studenci vytáhli všechny historické stroje, co mají, tak sami naplníme celou startovní listinu. Když vás to chytne, tak už se tomu prostě musíte věnovat,“ řekl výstižně.