Workout není jen o posilování, nováčky vždy rádi přivítáme

Hradec Králové /ROZHOVOR/ - Čeněk Hovorka a Jakub Vít jsou studenti třetího ročníku Gymnázia J. K. Tyla. Jejich společnou vášní je cvičení zvané street workout, které mohou provozovat na speciálně upraveném hřišti nedaleko areálu Hvězda v Hradci Králové.

Můžete nám přiblížit, co to street workout vlastně je?
Č. H.: Street workout je převážně posilování s vlastní vahou a většinou se cvičí venku.

Jak jste se k tomu dostali?
Č. H.: Původně jsme začali trénovat sami spolu na posilovacím systému TRX a později jsme změnili místo, kam jsme chodili cvičit.
J. V.: Tam jsme právě potkali naše současné kamarády, se kterými chodíme cvičit teď a děláme spolu různé tréninky.

Co vás na tom baví?
Č. H.: Je to časově naprosto nenáročný sport. Přijdete si, kdy chcete, cvičíte svůj vlastní individuální plán, nemáte žádného trenéra, který by po vás něco vyžadoval. Jste si svým vlastním pánem.

Jste nějaká organizovaná parta? Může se k vám přidat někdo další nebo už jste uzavřená skupina?
Č. H.: Jsme spíše parta kamarádů, kteří se potkávají na hřišti a občas dají společný trénink. A stále se k nám přidává někdo nový.
J. V.: Je to spíš individuální.
Č. H.: Ano, každý chodí podle svých možností. Pokud by se k nám někdo chtěl přidat, tak ho mezi sebou rádi přivítáme.

Teď nastane zima. Budete chodit cvičit ven na hřiště, i když bude nevlídně, třeba i napadne sníh, nebo si najdete jinou aktivitu?
J. V.: Já si myslím, že dokud nám to počasí dovolí, tak budeme ven chodit určitě.
Č. H.: Já to plánuji střídat s fitkem, ale ne kvůli tomu, že by byla zima, ale kvůli tomu, že to je v tréninku občas potřeba.

Kdyby někdo chtěl začít s workoutem, ale neví, co má dělat, může vás nějakým způsobem kontaktovat?
J. V.: Když se přijde na hřiště, tak tam vždycky někdo bývá. Jsou tam ochotní lidé, kteří rádi pomůžou.
Č. H.: Teď v zimě bych radši napsal na skupinu Street Workout Hradec Králové, kde odepisují naši kamarádi.

Mohla bych s workoutem začít i já, která nic nevyšplhá ani se nepřitáhne?
Č. H.: Většina holek takhle začínala.
J. V.: Je to o vůli. Člověk si nesmí říct, že to nezvládne. I když mu to hned ze začátku nepůjde, nesmí přestat. Chce to delší čas, aby na sobě viděl určitý pokrok.   (Klára Coufalová, gymnázium J. K. Tyla)

Divadlo v angličtině studenty bavilo

Pardubice - Američtí herci z The Bear Educational Theatre zahráli 12. listopadu pardubickým středoškolákům na místním gymnáziu divadlo o anglické historii. V několika částech hry byly žáci do děje začleňováni, zahráli si třeba v bitvě u Hastings.  Studenti se naučili nové poznatky z anglické historie a zároveň se procvičili v angličtině.   (Kateřina Pochobradská, Gymnázium Pardubice)

Čeští dobrovolníci oživují vesnice v severní Albánii

Česká Třebová - Asi sto dobrovolníků z České republiky se v srpnu tohoto roku vypravilo do severní Albánie za účelem odvrácení zániku vesniček Curraj Eperm a Querec, které se nachází v nedostupné horské lokalitě. Jsou obklopeny dvoutisícovými vrcholy a z jihu odříznuty Kománskou přehradou. Do této oblasti se nedostane žádný dopravní prostředek, ale pouze osli a pěší lidé. Kvůli nepřístupnosti a nedostatku pracovních možností ve vesnicích jsou její obyvatelé nuceni odcházet za lepšími podmínkami a dochází tak k masivnímu vylidňování. Projekt Albánská výzva si dává za cíl zvednout turistický ruch, který by zajistil budoucnost vesniček.

Dalším vytyčeným  úkolem je vyznačit 130 kilometrů turistických stezek, vybudovat most ve vesnici Theth, postavit malou elektrárnu, vytvořit základnu a opravit kostelík. To vše v ohromující krajině,  na kterou skoro žádná lidská noha nevkročila a která byla skryta očím světa. Místní obyvatelé jsou velice příjemní, pohostinní a vděční. Čeští dobrovolníci jim dali šanci zůstat ve svých domovech a lidem ze všech koutů světa možnost objevovat krásu Albánie, zažívat dobrodružství a prozkoumávat neznámé končiny.

Hlavním iniciátorem byl student, cestovatel a dobrodruh Jan Balák, který vedl expedici do severní Albánie v roce 2014. Místo ho natolik okouzlilo, že se rozhodl zdejším obyvatelům pomoct. Dal dohromady skupinu dobrovolníků a na místo se vrátil.   (Markéta Záluská, Gymnázium Česká Třebová)

Modleme se za lidskost

Broumov - Když jsem v sobotu otevřela instagram, vyskočil na mě pěkný obrázek. Eiffelovka v kroužku, připomínala trochu „hippisácký" symbol peace. A hned úplně ten samý. A pak třetí, čtvrtý, desátý. A u všech v popisu #prayforparis. Něco nebylo v pořádku. Rychle jsem našla zpravodajský server a zjistila, co se stalo v Paříži.

Když jsem ve zprávách sledovala záběry natáčené na mobily přímo během útoků,  vzpomínala jsem na tu Paříž, která mě před dvěma lety naprosto okouzlila. A v břiše se mi usadil nepříjemný pocit, že svět se mění. Modleme se za lidskost. Co bude dál? Zavřeme Schengen, pošleme uprchlíky v krabici zpět a nebudeme vycházet z domu? Nevím. Neznám správné řešení tohoto problému, pokud vůbec nějaké je. Ale jako člověk si vezmu k srdci slova Marka Ebena. Nenechme si vzít ani radost z tance, ani radost ze života, protože to je to, co by si ti, kteří ten zločin spáchali, přáli nejvíc.   (Jitka Smolíková, Gymnázium Broumov)

Krize pardubického hokeje

Svitavy - Když se řeklo Pardubice, každý si představil perník a úspěšný hokejový klub. Poslední dobou se situace bohužel rapidně mění.

Když v roce 1950 postoupily Pardubice do naší nejvyšší hokejové ligy, nikdo možná nečekal, že tam vydrží tak dlouho. Jenže Pardubice to dokázaly a až dosud jsou pravidelným účastníkem extraligy. V sezóně 1972/1973 získaly historicky první titul a postupně začaly patřit mezi českou elitu. Sezony v letech 2010 – 2012 byly pro pardubické fanoušky skoro snové, protože se slavily hned dva mistrovské tituly a jedno třetí místo.

Všichni tuší, že v tak vyrovnané soutěži nelze jen vyhrávat, ale co přišlo potom, překvapilo snad naprosto všechny. Že po mistrovské sezóně přišla jedna špatná, se odpustit dá. Od té doby už to ale nejsou ty Pardubice, kterých se soupeři obávali. Letošní sezona se zdá být extrémní. Týmu se nedaří vůbec nic. Lidé z klubu odchází a přichází, jenže situace se nemění. Pohled, který se nabízí, je skoro katastrofální.

Lze ještě klub s dlouhou tradicí zachránit?   (Kateřina Štoudková, Gymnázium Svitavy)