Průvod vedl šampion Velké pardubické Peruán
Pardubice – Slunce svítí, ve vzduchu jsou cítit koně a všudypřítomné občerstvení. Na pardubickém závodišti odstartovala v sobotu 6. září výstava Koně v akci 2014.
Už od vstupu je možné slyšet některé komentátory probíhajících soutěží. Na kolbištích se již od rána předvádí koně a poníci, o kousek dál v paddocku jsou hodnoceny klisny do národního šampionátu tříletých klisen. Velké množství vystavovatelů poníků je ještě dětských, protože se účastní soutěže „Mladý vystavovatel". A všude podél hlavní cesty se prodává jídlo, oblečení a vybavení pro koně.
Ovce i dogdancing
To, co většinu lidí zajímá, tedy doprovodný program, začíná ale až během odpoledne spolu s oficiálním zahájením. Do té doby je možné projít se mezi stánky, kde může zaujmout například poněkud zastrčená ohrada s ovcemi a kozami, spotřebitelská soutěž, která je součástí soutěže MLS Pardubického kraje, a která již téměř tradičně probíhá současně s Koňmi v akci, prodavači elektronických hopsavých poníků, drobné soutěže v malování nebo skládání puzzle, nebo třeba stánek Lesy České Republiky s.p., kde si děti mohou vyzkoušet, jaké to je být tažným koněm.
Za paddockem se každou hodinu předvádí tzv. dogdancing a další ukázky práce se psy. V poledne se na oranici u Poplerova skoku odehrává soutěž v orbě dvojspřeží, ve dvou kategoriích (Cena o ruchadlo bratranců Veverkových a Cena Agrodružstva Křičeň). Přestože se odehrává v místě, kde sluníčko opravdu pálí, a kde není jediný stín, zamíří sem až překvapivé množství lidí.
Až o půl druhé se začíná zdát, že se něco bude dít – tribuny se plní, občas kolem projede osamělé spřežení, v dálce je vidět, jak se jezdci s koňmi rozcvičují. Poté s úderem druhé je celá akce konečně oficiálně zahájena, nejprve několika slovy, poté i slavnostním průvodem vedeným několikanásobným koňským šampionem Velké pardubické steeplechase, Peruánem. Za ním následují zástupci Městské policie Pardubice, spřežení chladnokrevníků, a, protože letošním tématem je „Kůň v akci a film", množství filmových postav, od princezen, přes mušketýry až po „zebru" Stripese.
Poté následují drobná představení různého typu, od samostatných představení některých jezdců až po ukázky Working Equation, která se na výstavě představí letos poprvé.
Přijeli i mušketýři
Neděle probíhá v podobném duchu – dopoledne je zasvěceno především výstavám, odpoledne spíše programu – opět je zahájen průvodem, tentokrát již v poledne, následují představení, například „Noc na Karlštejně", Dámy v sedle, další představení Working Equation a obdivovaný kůň-kaskadér „Mimi", který se veřejně představil asi naposled kvůli svému pokročilému věku, a „mušketýři" ze stáje Deštná se svým představením „Ve jménu krále". V průběhu odpoledne se také odehrává pokřtění několika hříbat trakénských koní herci Rudolfem Jelínkem a Ladislavem Mrkvičkou. Celá akce je uzavřena dostihem chladnokrevných koní o pohár ředitele dostihového závodiště.
Eliška Svobodová, Gymnázium Dačická
„Nikdo neměl lepší adapťák," tvrdí studenti
Potštejn – Všechny tři třídy prvního ročníku naší obchodní akademie se na začátku září vydaly na adaptační kurz do letního tábora Železničář v Potštejně. Většinou jsme se mezi sebou neznali, ovšem seznámení pomohlo deštivé počasí, které dalo příležitost zahájit konverzaci, nebo způsobilo, že někdo ochotný, kdo se snažil o dobrý první dojem, nabídl jinému deštník.
Do dvou hodin odpoledne jsme se zabydlovali v chatkách, navštěvovali nové spolužáky, hráli karty nebo se bavili. Poté následovaly seznamovací hry, sportovní aktivity a vědomostní testy. Nová jména a tváře nám zběsile běhaly hlavou, že jsme se na to museli najíst. Po večeři jsme dostali za úkol vymyslet scénku na téma Staré pověsti české, kterou jsme druhý den předvedli rodičům a ostatním návštěvníkům při slavnostní imatrikulaci. Třída 1.A si vybrala pověst O Bivoji, 1.B Dívčí válku a 1.C O Čechovi. Každá třída tvořila odděleně. V naší 1.B to byl takový zmatek, že jsme zprvu nevymysleli skoro nic. Utahaní jsme po prvním dni snědli všechny dobroty a mazali spát (nebo taky ne).
Druhého dne nám nestihl ani zazvonit budík a už přišla ranní rozcvička. Té se zúčastnili pouze čiperní lidé nebo ti, kteří se neuměli skrýt. Po snídani jsme měli besedu s policií. Dozvěděli jsme se nové informace nebo jsme si zopakovali staré. Ještě krátká beseda s výchovnou poradkyní a už jsme běželi ven užívat si sluníčka. Páni učitelé Dosedla a Jareš se chystali koupat v bazénu. Nikomu z nás nepřipadalo počasí ani voda dost teplé, tak tam někteří díky zlomyslnosti svých kamarádů „zahučeli" rovnou v oblečení.
Kus odpoledne jsme pak beznadějně domýšleli naše představení, hráli míčové hry, povídali si a opalovali se. V 16 hodin se dostavili rodiče a jiní příbuzní a známí některých z nás. Úspěšně jsme odehráli své parodie na vybrané pověsti. Následovala další „komedie" kterou jsme nečekali.
Při imatrikulaci každý musel proběhnout předem připravenou dráhu. Pobavili jsme se my a diváci nad naší hanbou ještě více. Dostali jsme od pana ředitele pamětní listy, poseděli s rodiči, obrali je o jídlo a poslali je domů.
Večer nám hrála školní kapela, která byla skvělá. Dlouho jsme tančili nejen my, ale s námi také učitelé. Tohle jsem opravdu nečekala, že někdy zažiji. Večer jsme fyzicky vyčerpaní zapadli do postelí, psychicky čilí ale povídali do pozdních hodin v hojných počtech.
Třetí a zároveň poslední ráno jsme se probudili s bolavýma nohama do dalšího slunečného dne. V plánu byl film o jedné nástraze sociálních sítí, thriller a drama s názvem Trust. Upřímně, byli jsme z toho buď psychicky zdeptaní, v depresích, anebo jsme se zoufale smáli. Jak řekla paní výchovná poradkyně Šreibrová, bylo to „hustý". Po filmu jsme se začali balit, uklízet chatky a jen tak trávili čas spolu. Ve 13 hodin jsme se všichni rozprchli do svých domovů.
Účel adaptačního kurzu, vytvoření kolektivu, byl splněn. Náramně jsme si to užili, poznali spolužáky a učitele, vytvořili nová přátelství, připraveni čelit prvnímu roku na střední škole. A jsem si jistá, že nikdo neměl lepší „adapťák" než my!
Karina Babičová, Klub mediální komunikace při OA TGM Kostelec nad Orlicí
Vlastním pohledem: Masová kultura – prostředek k manipulaci?
Trutnov – Mnoho lidí se domnívá, že za masovou kulturou stojí jistá elitní skupina lidí, kteří údajně ovládají chod společnosti a ovlivňují tak rysy lidského chování. Osobně se těmito teoriemi nezaobírám, přijde mi zbytečné zatěžovat mysl něčím, co stejně neovlivníme. Čím ale mysl zaměstnat můžeme je, že tyto věci budeme sledovat a analyzovat.
V seriálu South Park byla kdysi velice pěkně znázorněna síla masové kultury, a sice když v jedné epizodě vyšel na trh nový produkt, jednalo se o malou plyšovou hračku, která byla prezentována takovým způsobem, že ho každé dítě muselo mít – a taky mělo. Na konci seriálu se ukázalo, že se jednalo o infiltraci čínské rozvědky, která tyto plyšáky používá k propojení signálu mezi satelity.
Toto byl pouze příklad pro ilustraci, je však zajímavé se pozastavit a zamyslet nad vlivem masových médií. Jestliže je v dnešní době normální vidět reklamy a filmy s polonahými modely či herečkami, nemůžeme se divit, že vídáme na internetu polonahé fotky mladých slečen, které to ze svého úhlu pohledu vidí jako běžnou věc. Z toho jasně vidíme, že masová kultura má moc měnit i systém morálních hodnot.
Na druhou stranu může být masová kultura pro společnost přínosem. Nyní v době elektroniky poskytuje lidem pestrost do života, témata hovorů, ale především slouží k zábavě.
Štěpán Pták, Czech Sales Academy Trutnov – střední odborná škola, s.r.o.
Pohled do školních lavic: Začátek školního roku? Ruch, nalezení přátelé i gyros
Hradec Králové – Prázdniny utekly jako voda a dva měsíce prázdnou školu opět naplnil hluk a švitoření studentů. Tentokrát nový rok konečně po dvou letech začali zpět v původní budově. A jak to tam prvního září vypadalo?
Je ráno, chvíli před osmou hodinou a studenti vystoupají po legendárních schodech gymnázia J. K. Tyla. Cestou lze potkat známé i zcela nové tváře a stále je důvod se na někoho usmát.
Je to tady. Prázdniny skončily a škola opět začíná. Budova je plná. Hemží se to tu studenty, kteří s různou mírou nadšení přišli zpět do školy. Pro některé je tento rok na gymnáziu premiérou. Prváky lze poznat snadno. Procházejí se po chodbách a vytřeštěnýma očima sledují budovu, která teď bude na čtyři roky jejich útočištěm. Někteří obdivně hledí na starší studenty, kteří sebejistě kráčí ke své třídě. Jiní se snaží mezi hloučky najít své přátele nebo budoucí spolužáky.
Zjistili novinky
„Prázdniny byly příliš krátké," shodují se studenti i učitelé, ale i tak se v téměř plném počtu sešli ve škole. Po osmé hodině už byli studenti poctivě usazeni ve svých lavicích a čekali na třídní učitele, kteří je přivítali v novém školním roce a oznámili jim, co je v něm čeká.
Hned den na to se všechny ročníky, kromě prvních, začínají učit. Setkávají se s původními i novými učiteli a dozvídají se, co po nich letos budou chtít. „Už teď se mi zdá, že je toho hodně. Nejradši bych měla zase prázdniny," hodnotí příliv informací od učitelů Veronika, studentka čtvrtého ročníku. O něco méně náročné to mají v prvním týdnu studenti prvních ročníků. Zato se dozvídají spousty nových informací o svém budoucím studiu a snaží se sžít s novou třídou, k čemu jim má také dopomoci adaptační kurs, na který všech pět tříd ve čtvrtek odjelo.
V ulicích je rušno
Příliv tisíce studentů ze všech základních i středních škol je znát i na ulicích Hradce Králové. Ještě před týdnem poloprázdné město se náhle hemží lidem a to pozitivně vnímají i obchodníci v okolí škol. „Pozoruji příliv nových tváří a je příjemné, když někteří z nich zavítají k nám na gyros," tvrdí paní Pavlína, majitelka rychlého občerstvení. Hradec náhle jakoby po prázdninách znovu ožil. A nejvíce se to projevuje na hradeckém autobusovém terminále, kde se tvoří dlouhé fronty studentů, kteří se snaží na poslední chvíli zařídit potřebné karty pro levnější jezdění po Hradci či do vzdálenějších vesnic či měst, odkud dojíždějí do školy.
Nový školní rok je už v plném proudu a nestačí než doufat, že pro všechny studenty a učitele bude úspěšný.
Klára Karasaridu, Gymnázium J. K. Tyla