Děsivé a může se to stát i vám. Umírající senior uprostřed nádražní haly svůj boj o život prohrál jen kvůli lidské lhostejnosti. Lidé kolem něj chodili, vedle svačili. Nikoho nezajímal a když přišla pomoc, bylo už pozdě. Videozáznamu z pardubického nádraží se až nechce věřit.

Nezájem, svačina…

Trvá to přes pět minut, než umírající muž začne někoho zajímat a než někdo začne přivolávat pomoc. Do té doby kolem něj lidé lhostejně chodí, zvědavě koukají, nebo jej ignorují. Už v této chvíli bylo zřejmě pozdě. Zaměstnanci nádraží byli první, kteří se pokusili alespoň o něco, ale stále to nebyla účinná první pomoc.

Asi osm minut poté, co muž ztratil vědomí, prochází kolem strážník městské policie v civilu, s dcerou na ramenou. Míří ke skupince, staví dítě na zem a začíná resuscitovat muže, který je už dávno modrý. Masáž srdce provádí do doby, než na místo dorazí první posádka záchranářů. Ti pokračují v oživování. Částečně uspějí, ale pacient později v nemocnici umírá.

Musel zemřít?

Na tomto místě je možná jediná otázka – bylo to nutné?

„Šlo o sedmasedmdesátiletého muže. Naše první posádka byla na místě po šesti minutách od přijetí výzvy a přebírala resuscitaci. V ní jsme pokračovali celou další hodinu i při převozu do nemocnice. Ani intenzivní snaha nakonec bohužel nevedla k záchraně života," popsal ředitel Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje Pavel Svoboda.

Pomoc byla možná

Podle všeho pacient zřejmě zemřít nemusel. Na jeho záchranu stačilo jediné. Začít s první pomocí.

„Vždy je samozřejmě otázkou, jestli by včasná a kvalitní resuscitace vedla k záchraně života. Zde ale šlo o banální příčinu, která šla laickým způsobem řešit. Ten pacient se v podstatě jen dusil nějakým pečivem, což u starších lidí prostě nastat může. Poté došlo k dlouhé prodlevě, než vůbec začal první pokus o oživení a mozek bez přísunu kyslíku umírá rychle," konstatoval Pavel Svoboda.

„Pokud bych měl k tomuto případu cokoliv dodat, tak apeluji na všímavost lidí. Tohle se může stát, ale musíme se k sobě chovat jako lidi k lidem. Pokud si nebudeme všímat, že někdo bojuje o život, tak to je cesta do pekel," dodal Pavel Svoboda.

Asi je to normální…

Rozčarování nad lidskou lhostejností neskrývá ani strážník městské policie, který se k situaci dostal náhodou a pokusil se o záchranu života.

„Dcera má dva a půl roku. Šli jsme spolu na nádraží na zmrzlinu. Tam jsem viděl bezvládného člověka, u kterého se někdo pokoušel o masáž srdce, ale po asi čtyřech stlačeních od něho vstal. Položil jsem holku na zem a začal s resuscitací," popsal svůj pohled na událost strážník Lukáš Kamaryt, který náhodou procházel okolo.

„Dcera byla vykulená, takže ji dozorčí nástupiště odvedla stranou. Já jsem pokračoval v masáži srdce až do příjezdu záchranné služby. Těm jsem pacienta předal a šel shánět dítě. Pak jsem ještě chvíli na místě pomáhal zdravotníkům," řekl Lukáš Kamaryt.

„Říkám si, že na to nesmím myslet takhle, ale kdybychom vyrazili na to nádraží o několik minut dříve, tak jsme ho mohli zachránit. Kdyby někdo pomohl, mohl žít, ale všichni jen koukali, jak modrá. Asi to tak je dnes bohužel normální," nechal se slyšet Lukáš Kamaryt.

KOMENTÁŘ: Nechápu, nevěřím…
Několikrát jsem se díval na ten videozáznam a odmítal věřit vlastním očím. Vy, kdo se snad na něm poznáváte, jak tam sedíte, svačíte a nic neděláte, zatímco vedle vás umírá člověk, tak vina za jeho smrt padá na vaše hlavy. Nepomohli jste. Nedokázali jste mu pomoci, ani jste se 
o to nepokusili. Jen jste stáli a dívali se…

Jiří Sejkora