„Lidé jezdí do zahrady relaxovat, ale i poznávat rostliny, které běžně neznají. Vrací se sem odpočívat, to nás těší,“ libuje si Jiří Pirner, který novou zahradu pomáhal projektovat.

Pirner je jedním ze zahradníků, kteří o jedinečný areál pečují. Jeho doménou jsou především byliny. Ochotně návštěvníkům vysvětluje, jaké účinky mají a k čemu se používají. „Snažíme se, aby zahrada byla stále atraktivní. Chceme, aby tu od jara do podzimu stále něco kvetlo a aby se lidé měli stále nač dívat a k čemu čichat,“ říká Jiří Pirner.

„Děvčata navíc dokáží některé rostliny termínovat. A tak se třeba nestane, že levandule v jeden čas vykvete a za pár dnů je po květech. Mohou rostliny ošetřit tak, že některé začnou kvést později a efekt je pak dlouhodobější,“ doplňuje další ze zahradníků Vítek Michálek.

NÁVRAT O TŘI STA LET
Zahrada patří k areálu hospitalu už od začátku 18. století. Její význam upadl po roce 1945, kdy hospital i lékárna definitivně ztratily na významu. Ve druhé polovině 20. století připomínala spíš parodii na francouzský park.

„Po obnově jsme se vrátili k původní myšlence. Strašně mě těší, že láká návštěvníky v průběhu celého roku. Stále se v ní totiž něco mění, a tak mají lidé důvod se vracet,“ říká kastelán Hospitalu Kuks Libor Švec. Areál přiléhající k národní kulturní památce je jeho srdeční záležitostí. Chodí sem vypomáhat s údržbou trávníků i keřů.

Bylinková zahrada v Kuksu je rozdělena do 16 pravidelných čtverců. Čtyři z nich jsou zatravněné, ve zbylých se na 144 záhonech pěstují bylinky, zelenina i květiny. Areál doplňují ovocné stromy nebo keře. Lidé se tu seznamují třeba s nevšední mišpulí či kdoulí.

„Unikátní z bylin je třeba rozchodnice růžová. Má léčivé účinky, v České republice ale už téměř neroste,“ upozorňuje na jeden ze skvostů zahrady Jiří Pirner. Lidé tu prý mohou potkávat skvosty z celého světa. Nechybí třeba typicky indiánské byliny z Jižní Ameriky.

NETRHAT, JEN DÍVAT
Průzkum společnosti Revitalizace Kuks před časem navíc ukázal, že právě Bylinková zahrada je jedním z nejčastějších cílů návštěvníků. „Je tu klid, to lidem vyhovuje. Rodiny přijíždí s dětmi, které běhají mezi záhony, dospělí si na lavičkách čtou. Zahrada přesně plní svůj účel,“ je spokojený kastelán hospitalu Libor Švec.

Zahradníci mají k dispozici moderní zázemí se skleníky vedle bývalé sýpky. Tady rostliny uchovávají přes zimu, v moderním zázemí pěstují i exotické rostliny jako citrusy. Zcela nové je i vybavení sušárny, která je umístěná přímo v areálu.

Zahrada přitom není zaměřená na produkci. „Pěstujeme jen pro účely prezentace. Pracujeme na památkách, kde jde často zub času proti nám, v zahradě naopak po čtyřech letech sklízíme práci. Díky zahradníkům je totiž stále zajímavější. Všechno je v rozpuku, stromky vyrůstají v opravdové stromy a lidé tu každý měsíc v podstatě mohou potkat jiné barvy,“ těší Švece.

Zahradníci však upozorňují, že lidé by se v zahradě měli jen kochat. Rostliny si odvážet nesmí, otrhávat plody také ne. „Máme tu třeba melouny, které ale nesklízíme, protože to vždy udělá někdo za nás,“ lituje zahradník Vítek Michálek. „Lidé by měli mít respekt k zahradě, naší práci i sami k sobě. Jen ať se mohou podívat na plody a rostliny všichni. Je pravda, že třeba u jahod se tak trochu počítá s tím, že si lidé zobnou. Jezdit sem ale s nůžkami nebo košíky, to nejde,“ upozorňuje Jiří Pirner.