Zabalit si kufr a odjet do jiného státu za svou láskou, to zní jako scéna z romantického filmu. Právě to ale před osmadvaceti lety udělala pedagožka pardubické univerzity Bianca Beníšková. A cesta ji zavedla až do města perníku…

„Pardubice jsem 
si zamilovala"

„Pocházím z bývalé Německé demokratické republiky. Tam jsem vystudovala učitelství zeměpisu a tělesné výchovy. Když jsem ale přijela do Pardubic, sehnala jsem jen místo uklízečky," zavzpomínala Bianca Beníšková.

Zpočátku bylo také těžké sžít se s lidmi, kteří mluví jinou řečí a mají odlišnou náturu, zvyky a pravidla. Nakonec se jí to ale podařilo snad i díky tomu, že v Pardubicích založila Goethe-Zentrum, centrum výuky německého jazyka, kde se setkala s lidmi, s nimiž si rozuměla nejen díky německému jazyku.

Dnes učí na pardubické univerzitě, jednou týdně dochází do Goethe-Zentra a je zapojená v Církvi bratrské. A Pardubice si zamilovala. „Nemůžu říct, že bych byla Češka, ale jsem v Čechách už jako doma," usmála se lektorka.

Doma je každopádně i v Pardubicích. „Jsem ráda, že se Pardubice pustily do opravy třídy Míru. Byla to trochu ostuda, když jsem po této ulici provázela hosty z ciziny. Nový vzhled pardubické tepně určitě bude slušet," pochválila aktuální dění ve městě.

Díky tomu, že procestovala svět, však vidí i negativní stránky. „Jedna z věcí, které se mi nelíbí, je to, jak se tady lidé dívají na cizince. I když na ně mluvím česky, poznají jiný přízvuk a chovají se ke mně prostě jinak," postěžovala si.

„Pak jim ale povím, odkud pocházím, proč jsem přijela do Čech a co tady dělám. Nakonec se z nás stanou někdy třeba i přátelé," pokračovala německá lektorka.

Občanem srdcem 
a snad i na papíře

Jinak je ale v Pardubicích šťastná. To dokazuje i skutečnost, že si nedávno zjišťovala, co je potřeba k tomu, aby získala české občanství a ponechala si zároveň to německé.

Německého občanství se určitě vzdát nechce, do rodného města často jezdí za rodiči. Na druhou stranu ale nikdy není naškodu mít občanství státu, v němž člověk žije.

Když v roce 1986 Bianca Beníšková opouštěla rodné Německo, vyhnal ji pocit stísněnosti a nesvobody, který tam v té době panoval. I když tehdejší Československo také nebylo svobodné, cítila se v něm prý mnohem svobodněji.

Možná aura města nebo mladá láska

Možná to byla aura města, možná zamilovanost, Pardubice Biance Beníškové prostě přirostly k srdci.

„Když máte kolem sebe přátelské prostředí a věnujete se něčemu, co vás baví, líbí se vám všude," uzavřela  lektorka.

Kateřina Dufková