Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno J (pokračování)

Janská kaple

Byla postavena z iniciativy Jana Mořice Dreyschocka na Janském vrchu v roce 1714.

V její blízkosti se nacházela poustevna a zázračná studánka. Kaple (zvaná také  Kaple sv. Jana Křtitele) byla poškozena za slezských válek, zejména při požáru Trutnova v roce 1745. V jejím okolí byla dokonce budována i jednoduchá obranná postavení. V roce 1782 byla z nařízení císaře Josefa II. odsvěcena a prodána do soukromých rukou. K jejímu obnovení a znovuvysvěcení došlo až v roce 1811.

Dne 27. června 1866 probíhaly kolem i uvnitř kaple boje mezi pruskými a rakouskými jednotkami a střely zde zanechaly dodnes zřetelné stopy. V letech 1879 – 1880 se po snesení vojenských pomníků z rušeného městského hřbitova stalo okolí vojenským hřbitovem z války 1866. V interiéru kaple je dnes malé vojenské muzeum.

Janské lázně

V České republice jedinečná kombinace světoznámých lázní a špičkového sportovního střediska.  Své jméno město získalo díky léčivému termálnímu prameni, objevenému podle pověsti zbrojnošem Janem z Chockova již v r. 1006. Zakladatelem lázní, které patří k nejstarším v Čechách, byl  v 17. století Jan Adolf Schwarzenberg. Světovou proslulost získaly v 1. polovině 20. století úspěšnou léčbou následků dětské obrny. Do povědomí sportovního světa vstoupily v roce 1925, kdy zde Mezinárodní lyžařská federace FIS uspořádala jedny z prvních závodů v severské kombinaci, uznaných později jako mistrovství světa.

Léčivým zdrojem je termální prostá minerální voda hydro-uhličitano-vápenato-sodného typu o teplotě 27,5 °C, vyvěrající jako Janův a Černý pramen a zásobující vodoléčebné procedury a bazény včetně nového rehabilitačního bazénu s vodní plochou 230 metrů čtverečních a hloubkou 1,2 až 1,5 m, který je součástí aquacentra. Od května roku 2013 zde poskytují mimo lázeňskou péči i péči rehabilitační; lůžka mají status lůžek odborného léčebného ústavu (OLÚ). Následná rehabilitační péče je určena pacientům, u kterých byla stanovena základní diagnóza, došlo ke zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení chronické nemoci, jehož stav je stabilizován a který musí být schopen fyzicky i mentálně spolupracovat. Následná rehabilitační péče se na rozdíl od té lázeňské neřídí indikačním seznamem a je možno ji každý rok opakovat.

Milovníci lyžování se mohou svému koníčku oddávat ve Skiresortu Černá Hora – Pec. Nabízí mnoho možností ke sportování, a to nejen v janskolázeňském areálu, kde kromě kabinové lanové dráhy na vrchol Černé hory provozuje řadu vleků a nabízí široké možnosti sjezdového i běžkařského lyžování.

Janoušek Slávek

Folkový písničkář, kytarista, zpěvák a skladatel se narodil 9. 9. 1953 v Ústí nad Orlicí. Původním povoláním učitel, který ovšem záhy od  učitelského řemesla zběhl a byl začal se věnovat hudbě a divadlu. Dnes naturalizovaný Jihomoravan byl znám svým vystupováním ve dvojici s Lubošem Vondrákem (v roce 1984 získali interpretační Portu, v roce 1985 autorskou Portu), řadu let  působil samostatně, spolupracoval s mnoha dalšími muzikanty. V současné době hraje opět s Lubošem Vondrákem. Vytvořil si originální způsob hry na kytaru, hodně osobitý je i jeho zpěv, jeho texty mají nezaměnitelný humor i poetiku. Vydal několik sólových alb, z nichž hned to první s názvem Kdo to zavinil (1988) mělo velmi pozitivní ohlas. Na dalších albech spolupracoval mj. s Karlem Plíhalem, kapelou Nerez, Vlastou Redlem a Jaroslavem Samsonem Lenkem. Od roku 1985 až do současnosti organizuje ve svém rodném městě festival známý mezi fanoušky nejen folkové hudby jako Janouškovo Ústí.

Jarkovský Zdeněk

Rodák z Nového Bydžova (narozen 3. 10. 1918) byl  hokejový brankář. První krůčky na ledě udělal ve svém rodišti, od roku 1941 už chytal za klub I. ČLTK Praha, v jehož barvách získal hned v prvním roce svého působení titul mistra ligy. Byl členem reprezentačního mužstva, které se v roce 1947 stalo mistrem světa a na zimních olympijských hrách v roce 1948 vybojovalo stříbrnou medaili.

Zahynul 8. 11. 1948 při leteckém neštěstí. Šest našich hokejistů (kromě něj ještě útočníci Troják a Stibor a obránci Švarc, Šťovík a Pokorný) letělo opožděně za reprezentačním mužstvem z Paříže do Londýna. Zaměstnanci letecké společnosti Air France však ten den stávkovali, a tak spěchající hokejisté použili malé dvoumotorové letadlo Beechcraft 18s soukromé společnosti Mercure. To  nad Kanálem La Manche v husté mlze havarovalo.

Jarolímek Karel

Architekt a všestranný sportovec se narodil 5. 8. 1888 v Temešváru, ale brzy se jeho rodina přestěhovala do Dvora Králové nad Labem. Věnoval se fotbalu (při studiích v Pardubicích hrál za SK, pak v Praze za juniory Slavie), lednímu hokeji, krasobruslení, plavání, atletice, cyklistice, tenisu, rychlobruslení a zejména lyžování. V sezoně 1912 – 1913 byl nejlepším lyžařem zemí Koruny české. Zúčastnil se i tragického mistrovského závodu na 50 km, při kterém 24. 3. 1913 zahynuli jeho přátelé Bohumil Hanč a Václav Vrbata, byl naším prvním mistrem republiky v závodě sdruženém.

Po skončení aktivní kariéry se stal významným sportovním funkcionářem. Byl členem mezinárodní lyžařské federace FIS, Československého olympijského výboru; na pěti zimních olympijských hrách vedl naši lyžařskou reprezentaci. Byl odborníkem na stavbu lyžařských můstků: ten první vybudoval na Zvičině, další pak v Krkonoších (Špindlerův Mlýn, Harrachov, Janské Lázně) a na Slovensku (Banská Bystrica, Štrbské Pleso). K jeho dílům patří i stadion pod Hankovým domem ve Dvoře Králové nad Labem. Zemřel 25. 2. 1970 v nedožitých 82 letech.

V roce 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Dvora Králové nad Labem in memoriam a na domě čp. 1278 v ulici plk. Švece, kde žil, mu byla odhalena pamětní deska.

Jarý Vladislav Richard

Četnický strážmistr se narodil 19. 1. 1906, vyučil se zahradníkem a po vojenské základní službě nastoupil v roce 1929 k četnickému sboru u 2. hraničářského praporu s hodností desátníka.

Začal sloužit v severních Čechách, ale v polovině třicátých let minulého století si při nácviku hodu granátem těžce poranil oko a z Litoměřic byl přeložen na pátrací četnickou stanici do Hradce Králové, kde byl kancelářským pomocníkem.

Za okupace se zapojil do odboje, ukrýval zbraně a v květnu 1945 se účastnil zabírání hradeckého letiště.

Stejně jako jeho kolega Josef Arazim (Karel Arazim – Tomáš Töpfer), se stal předobrazem filmové role Bedřicha Jarého (herec Ivan Trojan) v Četnických humoreskách.

Jasný Vojtěch

Český filmový režisér se narodil 30. 11. 1925 v Kelči v učitelské rodině. S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec, činovník Sokola, zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj a začal promítat filmy.

Na pražské FAMU vystudoval nejdříve kameru u prof. Karla Plicky, později i režii. Jeho spolužákem byl Karel Kachyňa, se kterým natočil několik zajímavých dokumentárních filmů a také svůj první celovečerní film Dnes všechno skončí (1954). Poprvé na sebe výrazně upozornil filmem Až přijde kocour (1963).

Vrcholem Jasného domácí tvorby se stali Všichni dobří rodáci (1968). Byl to film, na který se připravoval více než dvacet let. Při hledání vhodných lokací objevil město Bystré u Poličky, kde se film nakonec natáčel.

Po srpnové invazi v roce 1968 byl  perzekvován a posléze emigroval. Natáčel televizní filmy v Rakousku, v Německu a Jugoslávii, později  i v USA. Jako vysokoškolský pedagog působil na univerzitách 
ve Vídni, Salcburku, Mnichově a New Yorku.

Po listopadu 1989 se vrátil zpět do vlasti a v Bystrém natočil volné pokračování Rodáků pod názvem Návrat ztraceného ráje (1999). V současné době zde žije natrvalo a plánuje ještě natočení filmu, jehož děj se odehraje v Terezíně.

Javoří hory

Výrazný zalesněný horský hřeben s pětadvaceti strmými vrcholky na severovýchodě Čech tvoří od obce Otovice až k polskému Mieroszowu přírodní hranici s Polskem. Patří do  členité Broumovské vrchoviny, na české straně nápadně vyniká horská hradba, do Polska se svažuje mírněji. Pohoří je vulkanického původu, vznikalo v prvohorách v období karbonu a permu. Vyšší část pohoří na území Polska se nazývá Góry Suche a je součástí rozsáhlejšího celku Góry Kamienne. Nejvyšším vrcholem je polská Waligóra (936 m), na naší straně je to Ruprechtický Špičák s nadmořskou výškou 880 metrů.

Zajímavým přírodním úkazem jsou skalní pukliny (tzv. ventaroly), ze kterých vystupují počátkem zimy oblaka páry. Celé území je protkáno sítí turistických stezek. Na vrcholu Ruprechtického špičáku je od roku 2002 vybudována kovová rozhledna, která nabízí nádherný výhled na okolní krajinu a zároveň slouží jako telekomunikační vysílač. Celá česká část pohoří patří do Chráněné krajinné oblasti Broumovsko, polská část pak do Park Krajobrazowego Sudetów Wałbrzyskich.

Jazzinec

Hudební festival má v Trutnově kořeny od roku 1999, jeho duchovním otcem je hudebník a dramaturg Českého rozhlasu v Hradci Králové Tomáš Katschner. V současné podobě představuje koncerty rozeseté i do několika měsíců v roce.

V historii zde vystoupila řada vynikajících zpěváků a skupin. Zmínku zaslouží mj.  James Harries, Robert Balzar Trio, Laco Déczi s New York Celulou, Dan Bárta, Marian Varga, Radovan Tariška, Tonya Graves, Luboš Andršt s Blues Bandem, Victor Bailey, trio Steva Clarka a desítky dalších.

V roce 2011 festival poprvé využil nově otevřeného Společenského centra UFFO, které svou vysokou variabilitou, skvělým zvukem i světly je pro Jazzinec jako stvořené. Letošní ročník, který právě probíhá, nabízí opět bohaté festivalové menu. Hrál tu  např. Trilok Gurtu, bubeník a hráč na tabla přezdívaný „tisíciruký génius z Indie". Program Jazzince najdou zájemci na webovém rozhraní http://2014.jazzinec.cz/news/strucne-predstaveni/ci_245/201.html.

Jazz jde městem

Festival, který letos v říjnu oslaví už dvacátý ročník. Několikadenní mezinárodní akce je  přehlídkou jazzových lahůdek, a tak každý rok do Hradce Králové zavítá řada zahraničních hvězd tohoto oboru. Ústřední postavou festivalu je jazzový muzikant Martin Brunner, který akci vymyslel.  V minulosti se jazz hrál třeba na sedmi místech ve městě, v sálech i v menších prostorách restaurací. Poslední ročníky Jazz Goes to Town se odehrávají v divadle Drak a závěrečné koncerty v Aldisu.

Jehlička Jaroslav

Nejúspěšnější parašutista šedesátých let minulého století se narodil 7. 8. 1927 v Chrudimi. Byl prvním člověkem na světě, který překonal hranici 5000 seskoků, celkem jich na svém kontě měl 6045. Několikanásobný mistr světa překonal 16 světových a 20 národních rekordů v soutěži jednotlivců i ve skupinových seskocích.

Spolu se Zdeňkem Kaplanem a Gustavem Koubkem překonal nevídaný světový rekord skokem ze stratosféry, při němž měli parašutisté v bombardéru IL 28B speciálně upravenou pumovnici. Rekordní pokus se uskutečnil 21. 3. 1957 po startu na letišti Mladá u Lysé nad Labem. Trojice vyskočila z výšky 12 580 metrů a volným pádem letěla  11 664 metrů. Překonala výkon 11 120 m sedmi sovětských parašutistů Savina, Nikolaje, Petrenka, Žukova, Dolgova, Romanjuga a Nikitina z 18. 7. 1955. O šest dnů později Jehlička, Kaplan a Koubek překonali i rekord při nočním seskoku: tentokrát vyskočili z výšky 12 815 metrů a své padáky otevřeli po 12 203 metrech volného pádu.

Jaroslav Jehlička zemřel při tragické nehodě 21. 9. 1972. Cestou na 6. mistrovství spřátelených armád v Bulharsku u obce Glbnik asi 40 km jižně od Sofie v husté mlze  rychlík  narazil do autobusu převážejícího naši armádní i státní reprezentaci. Na místě nehody zahynulo pět parašutistů, dalších šest při převozu do nemocnice. Přežili jen dva.