Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno P (pokračování)

PRECLÍK, Vladimír

Český sochař, malíř, řezbář a spisovatel, vysokoškolský pedagog, předseda uměleckého spolku Mánes se narodil 23. 5. 1929 v Hradci Králové. Zde se vyučil řezbářem a pozlacovačem v dílně Ladislava Bittnera (1943 – 1945), vystudoval Vyšší průmyslovou školu sochařsko kamenickou v Hořicích (1946 – 1950) a Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze (1950 – 1955). Podílel se na vzniku mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích, jehož první ročník se uskutečnil v roce 1966, po přerušení bylo obnoveno v roce 1990. O tři roky později stál u zrodu mezinárodního sochařského sympozia v Deštném v Orlických horách a Letní školy pro mladé sochaře na Orlíku.

Poprvé svá díla vystavoval v roce 1959 v pražském divadle D 34, od té doby měl více než osmdesát samostatných výstav u nás i ve světě. Sedm let působil jako pedagog na Vysokém učení technickém v Brně (1990 – 1997), kde byl v roce 1993 zvolen prvním děkanem fakulty výtvarného umění. Jako jeden z prvních podepsal v roce 1989 petici Několik vět. Už o rok později byl zvolen poslancem tehdejší České národní rady.

Během svého života vytvořil přes 800 soch a napsal devět knih. Na zámku v Bechyni je od roku 1998 otevřeno Muzeum Vladimíra Preclíka se stálou expozicí jeho děl. Město Hradec Králové mu v roce 2004 udělilo prestižní Cenu dr. Františka Ulricha. Vladimír Preclík zemřel 3. 4. 2008 v Praze.

PRIM

Továrna na výrobu hodinek, která byla v Novém Městě nad Metují založena v roce v roce 1949 jako Chronotechna a v roce 1969 přejmenována na Elton. První prototypy náramkových hodinek byly zhotoveny v roce 1954. V této době hodinky vyrábělo jen sedm států na světě – Švýcarsko, Německo, Francie, Velké Británie, USA, Sovětský svaz a Japonsko.

Sériová produkce, již se značkou Prim, se rozběhla v roce 1957. Známé jsou především modely Orlík, Pavouk, Spartak a Diplomat. Společnost Elton hodinářská převzala označení Prim od svých právních předchůdců. Užívá také evropskou ochrannou známku Manufacture PRIM 1949.

Nová strategie lídra české hodinářské výroby počítá s pěti vlastními prodejnami, první dvě už fungují v Praze a Ostravě. Úplně nové modely primek přijdou na trh v roce 2016.

PRIMÁTOR

Tradice vaření piva v Náchodě sahá až do středověku. Stavba vlastního obecního pivovaru byla na návrh purkmistra Boříka schválena 30. června 1871 a v dubnu následujícího roku byl položen základní kámen. První várku piva v novém pivovaru uvařil 3. října 1873 sládek Antonín Lutz. Zpočátku šlo o deseti a jedenáctistupňové pivo, vícestupňová se vařila hlavně před Vánocemi a Velikonocemi. V letech 1925 – 1930 došlo k rozšíření provozu, byla postavena nová varna, lahvové pivo se začalo stáčet na ručních plnicích strojích a byla zaregistrována chráněná značka. Další investice přišly po II. světové válce. Šlo o zakoupení stáčecí linky na lahvové pivo, pořízení chladicího zařízení, rozšíření sladovny a zavedení parovodu k výrobě piva a sušení sladu.

Rozsáhlou rekonstrukcí prošel pivovar v roce 2006. V dnešní době se pivovar kromě tradiční produkce zaměřuje na přípravu speciálů. Vaří celkem 16 druhů piv a je také jediným pivovarem v republice, kde se připravují všechny čtyři kategorie piva plzeňského typu. Náchodské pivo získává každoročně na soutěžích a festivalech mnoho ocenění jak v Česku (Zlatá pivní pečeť Tábor, Pivo české republiky, Pivní speciál roku, Dočesná Žatec), tak i v zahraničí (Pivní festival Stockholm, Europe´s Best – The World Beer Awards – Londýn).

close Náchodské pivo Primátor. zoom_in

PRIMÁTOR ULRICH

Vrtulový ocelový parník, který v září 2014 rozšířil stávající flotilu výletních lodí na řece Labi v Hradci Králové. Má kapacitu dvanáct lidí, délku deset metrů a šířku tři metry. Pohon obstarává čtyřválcový parní stroj o výkonu deset koní. Pro zájemce jsou k dispozici i lodě Královna Eliška a Smiřice. Druhá z nich od 20. září kyvadlově obstarává přepravu kol – na palubu je na trase Předměřice nad Labem – Smiřice a zpět bere zdarma.

PRINC A VEČERNICE

Českou filmovou pohádku natáčel v roce 1978 režisér Václav Vorlíček i ve východních Čechách. Na Hrádku u Nechanic bydlela krásná hlavní hrdinka Večernice (Libuše Šafránková – foto: www.csfd.cz) a v písečném lomu v Adršpašsko-teplických skalách se točil záběr cesty prince Velena ( Juraj Durdiak) za jeho vyvolenou. Scénář na motivy pohádky Boženy Němcové O Měsíčníku, Slunečniku a Větrníku napsal Jiří Brdečka, kostýmy navrhl Theodor Pištěk, za kamerou stál Josef Illík, hudbu složil Svatopluk Havelka, jehož syn Ondřej nazpíval úvodní píseň s textem Pavla Kopty. Ve filmu dále hráli Vladimír Menšík (král), Radoslav Brzbohatý (Mrakomor), Julie Jurištová, Zlata Adamovská, Ivana Andrlová (princezny), František Filipovský (šašek Kacafírek) a jiní. Devětasedmdesátiminutová pohádka měla premiéru 1. října 1979.

PROCHÁZKA, Jaroslav, prof., MUDr., DrSc.

Vynikající chirurg, který se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Po promoci na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v roce 1938 nastoupil o rok později na chirurgické oddělení Všeobecné nemocnice v Hradci Králové vedené doc. MUDr. Janem Bedrnou. Po zřízení Lékařské fakulty v Hradci Králové se stal v roce 1946 asistentem na chirurgické klinice. Zaměřil se na plicní chirurgii a už v roce 1948 provedl první resekci plic. Poté se začal věnovat především kardiochirurgii. Po úmrtí Jana Bedrny se stal přednostou chirurgické kliniky. Byl průkopníkem operací s mimotělním oběhem, tu první provedl v roce 1958.

Prof. Procházka přispěl k zahájení a rozvoji srdeční chirurgie i mimo hradecké pracoviště v bývalé NDR. V Kuvajtu počátkem sedmdesátých let založil první kardiochirurgické centrum s mimotělním oběhem na Arabském poloostrově a v Zálivu. Podílel se i na vzniku a rozvoji dětského kardiocentra ve FN v Praze Motole.

Je nositelem zlaté medaile Univerzity Karlovy, Maydlovy medaile České chirurgické společnosti, Ceny dr. Františka Ulricha města Hradec Králové. Za své celoživotní dílo obdržel prestižní Cenu Josefa Hlávky a stal se laureátem nejvyššího ocenění České lékařské společnosti J.E.P. Ceny Purkyně. Město Hradec Králové ho jmenovalo čestným občanem. Zemřel 29. prosince 2003.

PROSEČ

S městečkem na Chrudimsku je spojena zejména výroba dýmek. Začala už v roce 1842 a rozmach zaznamenala koncem třicátých let minulého století. Za první republiky tu bylo až 16 výroben dýmek. S tovární výrobou v Proseči začali po roce 1945 a v sedmdesátých letech ročně vznikal milion dýmek. Od roku 1993 ve výrobě pokračuje společnost BPK, spol. s r. o., která zaměstnává 35 lidí.

Výroba dýmek vyžaduje velmi pečlivou ruční práci a řadu průběžných kontrol. Základní surovinou je dřevo briar získávané z kořenového balu vřesovce stromovitého, které se dováží především z Itálie. Náústky jsou z ebonitu nebo akryklátu a firma si je nechává vyrábět rovněž v Itálii. Vyráběný sortiment je velmi rozsáhlý, obsahuje celou řadu typů a velikostí v různých povrchových úpravách a provedeních (hladké, pískované, součkované). Převážnou část tvoří klasické dýmky, rovné a ohnuté. Především pro sběratelé se stále vyrábějí dýmky s keramickou hlavičkou a třídílné dýmky z Bayeru.

Na náměstí Proseče se nachází Muzeum dýmek (na snímku). Kromě zajímavostí o historii tohoto řemesla nabízí ke zhlédnutí přibližně 300 dýmek od 19. století až po současnost včetně kolekce dnešních výrobků. K vidění jsou i vzorky materiálů, ze kterých se dýmky vyrábějí, používané nástroje a unikátní šlapací soustruh zvaný draxl.

PROUZA, František

Bývalý aktivní sportovec a trenér (narozen 6. března 1948) z Deštného v Orlických horách, kde působil jako jednatel společnosti Sportprofi. Jako talentovaný sjezdový lyžař dosáhl řady úspěchů, zvítězil v krajském přeboru a v Poháru Orlických hor, jezdil první ligu za Pedagogickou fakultu Hradec Králové. Neméně se mu dařilo i v trenérské práci. Vychoval řadu sjezdařských reprezentantů, kteří se prosadili v celostátních i mezinárodních podnicích. Byl jednou z hlavních osobností rozvoje skibobového sportu, který Deštné proslavil stejně jako lyžování. Pod jeho vedením sbírali tituly Tomáš Klinský, Josef Pohl a hlavně Irena Francová-Dohnálková. Jeho velkou láskou je rovněž fotbal. Hlavně jeho zásluhou a přičiněním se v horské obci hrály a hrají krajské soutěže. Jako fotbalový funkcionář několik let úspěšně působil i v náchodském fotbale.

PROUZA, Josef

Lidový léčitel se narodil 17. 12. 1904 v Batňovicích. Za války byl starostou obce, pak byl zaměstnán v JZD. Lidi léčil i doma, ale většinou jezdil po celém Podkrkonoší i do Českého ráje, do severních Čech, do Hradce Králové, do Prahy i na Moravu. Vyléčil desetitisíce lidí. Rozmnožoval, vydával a rozdával i recepty čajů. Přednášel o nemocích a výživě, spolupracoval s lékaři. Z hradecké nemocnice mu někdy posílali pacienty ke konzultacím ohledně diagnózy. Sám prožil klinickou smrt a přesně o ní vyprávěl. Zemřel 26. 2. 1995.

PRYMULA, Roman, prof., MUDr., CSc, Ph.D

Současný ředitel Fakultni nemocnice Hradec Králové se narodil 4. 2. 1964 v Pardubicích. Vystudoval Lékařskou fakultu UK a Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JEP v Hradci Králové.

Získal titul kandidáta věd, docenturu v oboru epidemiologie a profesuru z hygieny, preventivního lékařství a epidemiologie a na Birminghamské univerzitě mezinárodní atest v řízení nemocnic.

Po návratu z Velké Británie nastoupil v Hradci Králové na katedru epidemiologie Vojenské lékařské akademie JEP, kde prošel od asistenta až po vedoucího katedry a prorektora pro pedagogickou činnost. V roce 2002 byl zvolen rektorem a tuto funkci vykonával do doby, než byla škola zákonem reorganizována.

Od roku 2004 vykonával funkci děkana Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany až do roku 2009, kdy byl jmenován ředitelem Fakultní nemocnice Hradec Králové. Je mj. i předsedou České vakcinologické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

PRÝL, Stanislav

Odchovanec pardubického hokeje se narodil 23. listopadu 1942. Rychlé křídlo nastoupilo za áčko poprvé v sezoně 1959 – 1960. Po dvou letech odešel do Jihlavy, kde si „odkroutil" základní vojenskou službu – samozřejmě s hokejkou v ruce. V roce 1964 se vrátil a zůstal až do roku 1974. V pardubickém dresu nastoupil k 605 utkáním a podílel se na mistrovském titulu v roce 1973. V lize má na kontě 223 branek. Památná je útočná formace pardubické Tesly Prýl – Kokš – Špaček.

Za reprezentaci odehrál 97 zápasů, ve kterých dal 49 branek. Zúčastnil se šesti mistrovství světa, ze kterých si přivezl dvě stříbra a tři bronzy. Ve sbírce má i bronz ze zimních olympijských her v roce 1964 v Innsbrucku. Po skončení kariéry krátce trénoval pardubickou mládež.