Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Š (pokračování)

Španiel Otakar

Profesor, akademický sochař sochař, řezbář, medailér a výtvarný pedagog se narodil 13. června 1881 v Jaroměři.

Byl zasloužilým umělcem (1954), laureátem státní ceny (1951), profesorem Uměleckoprůmyslové školy v Praze (1917-1919), profesorem (1919–1955) a rektorem Akademie výtvarných umění (1937–1939, 1946–1948) v Praze.  Bytostně je spjat s Jaroměří, kde se narodil  v čp. 19. v domě do roku 1884 nazývaném U tří kaprů (dům byl zbořen při stavbě lávky přes Labe  k chlapecké škole. V červnu 1981 u příležitosti výročí jeho stých narozenin byla na vedlejším domě  slavnostně odhalena pamětní deska s bronzovou bustou. Jedná se o dílo jeho žáka, akad. sochaře Milana Knoblocha).

Otakar Španiel pocházel z rodiny, v níž se po generace pěstovalo umělecké řemeslo – cínařství a rytectví. Rodinná umělecká tradice i velké výtvarné hodnoty rodné Jaroměře, zejména díla Matyáše Brauna, mocně působily na  budoucího umělce. Jeho otec si přál, aby pokračoval v rodinné tradici. Na řemeslnické škole mladého Otakara  vyučoval kreslení a modelování  prof. Josef Šíma st., otec proslulého malíře,  jaroměřského rodáka Josefa Šímy (1891–1971).

Otakar Španiel studoval na akademii ve Vídni a v Praze u profesora Josefa Václava Myslbeka, osmiletý pobyt v Paříži (1904-1912), měl rozhodující vliv na formování stylu jeho tvorby, zvláště zásluhou osobního poznání Antoine Bourdella.

Za nacistické okupace byl Otakar Španiel, jehož bratr Oldřich byl v letech 1944–1945  přednostou vojenské kanceláře presidenta Ed. Beneše v Londýně, vězněn.

Španielův sochařský zájem se převážně soustřeďoval na reliéf, plaketu a medaili. Byl ovlivněn secesí, později neoklasicismem. V novém Československu se stal takřka oficiálním sochařem.Vynikl hlavně svými reliéfy (J. Vrchlický, Ernest Denis, portrétními bustami,  např. J. Ev. Purkyně, M. Švabinský, Jos. Mánes, J. Suk, B. Smetana). Vytvořil i pomníky, např. presidenta T. G. Masaryka pro město Jaroměř, zničený dvakrát v okupaci i po ní. Vytvořil   reliéfy na  dveře západního průčelí  chrámu sv. Víta (1928–1929), navrhoval první čs. mince (nejznámější je jednokorunová mince, 1921) a medaile např. Univerzity Karlovy, České akademie věd a umění, Národního divadla) i vojenská vyznamenání.

Otakar Španiel zemřel 15. února 1955 v Praze.

Špáta Jan

Český kameraman a režisér dokumentárních filmů se narodil 25. října 1932 v Náchodě. Dětství strávil v Hronově. Měl zde převzít rodinný papírnický obchod, ale ten byl po roce 1948 znárodněn. Špáta odešel do Prahy studovat grafickou průmyslovku, obor fotografie, poté katedru kamery na pražské FAMU. Od roku 1957 pracoval jako kameraman filmových týdeníků, reportážních a dokumentárních filmů v Krátkém filmu Praha.

Významně jej ovlivnila spolupráce s režisérem Evaldem Schormem. V polovině šedesátých let začal sám režírovat a hned za svůj první autorský film Největší přání získal hlavní cenu na festivalu v Oberhausenu (SRN) a na Dnech krátkého filmu v Karlových Varech. Natočil 107 autorských dokumentů, za které obdržel přes šedesát cen na domácích i zahraničních filmových festivalech. Proslavil se svými citlivými eseji o lidských osudech a životní moudrosti obyčejných lidí, natočil cestopisné dokumenty z celého světa, podílel se na portrétech známých osobností v cyklech Gen, Genus, Oko nebo Jak se žije. Zároveň pracoval jako kameraman na filmech mnoha režisérů.

Vyučoval na Hochschule fűr Gestaltung v Ulmu (NSR), byl také pedagogem na pražské FAMU pro obor dokumentární tvorba. V roce 1996 byl jmenován docentem, v roce 2002 profesorem. Je autorem několika knih a fejetonů. Svou filmařskou kariéru zakončil v roce 1998 autorskou zpovědí, snímkem Láska, kterou opouštím. Jeho životní partnerkou byla známá dokumentaristka Olga Sommerová a jeho dcera Olga Špátová pokračuje v rodičovských šlépějích – je uznávanou autorkou dokumentárních filmů.

Špáta patří mezi nejvýraznější představitele současného českého dokumentárního filmu a o jeho přínosu se hovoří jako o Špátově dokumentaristické škole. Svým dokonalým pojetím filmu ovlivnil celé generace studentů. Zemřel 18. srpna 2006 v Praze.  V roce 2009 byl výběr ze Špátovy tvorby digitálně zrestaurovaný a převedený na DVD pod názvem Jan Špáta – 18 dokumentárních filmů klasika české kinematografie.

Špindlerův Mlýn

Patří k nejznámějším centrům zimní i letní turistiky u nás, často nazývaný český Aspen podle věhlasného lyžařského střediska v USA. Lyžařské a běžecké tratě jsou v provozu až pět měsíců v roce. Profesionálně upravované sjezdové tratě různého druhu obtížnosti jsou v celkové délce 25 km. Celkem 14 lanovek a vleků  má přepravní kapacitu 17 500 lyžařů za hodinu. S jedním skipasem je možno lyžovat na upravených sjezdovkách čtyř lyžařských resortů h (Svatý Petr, Medvědín, Horní Mísečky, Labská). Většina sjezdovek je v případě nižší sněhové pokrývky uměle zasněžována. V letních měsících jsou ideální podmínky pro pěší turistiku a horská kola, k dispozici je i Aquapark.

O dobrou informovanost návštěvníků se starají informační střediska provozovaná Městským úřadem, Správou KRNAP i soukromými subjekty.

Špinka

Červený Kostelec je někdy nazýván městem sedmi rybníků. Jedním z nich je také známý a rekreanty vyhledávaný rybník Špinka. Leží po proudu potoka Špinka za menšími rybníky Čermák a Brodský. Patří do majetku rodu Kolovratů – Krakovských. Rybník je obklopen stromy a navzdory svému jménu je velmi čistý, proto je hojně využíván jako přírodní koupaliště. Rádi jej vyhledávají také sportovní rybáři.Na travnatém břehu se nachází veřejné tábořiště, kde nechybí sprchy, umývárna. občerstvení s posezením a hřiště na nohejbal či volejbal.

Špinka Milan

Jeden z našich nejúspěšnějších plochodrážních jezdců historie, rodák z Pardubic (5. května 1951). Kouzlům motocyklů propadl po vzoru svého otce. Byl členem AMK Zlatá přilba Pardubice a získal pro Česko řadu významných úspěchů zejména na ledové ploché dráze. V roce 1974 titulem mistra světa ve švédském Nassjö se přidal k Antonínu Švábovi (1970) a narušil naprostou dominanci sovětských jezdců. Vůbec první medaili však získal o tři roky dříve  v Inzellu (bronz), pak přidal další čtyři stříbra (jednotlivci: 1976 Assen, družstva: 1980 Eindhoven, 1981 Inzell. 1982 Kalinigrad).

Má tři stříbrné medaile z MS dvojic a dva tituly mistra ČSSR v roce 1972 a 1973. Třikrát se probojoval do finále MS na dlouhé ploché dráze, dvakrát do finále mistrovství Evropy na travnaté ploché dráze.

Triumfoval i na domácí dráze v Pardubicích- Svítkově. V roce 1973 vyhrál 25. ročník prestižní Zlaté přilby, což bylo po deseti letech, kdy tuto trofej získal Čech (1963: 1. Antonín Kasper). Byl členem družstva AMK ZP Pardubice, které v roce 1978 vyhrálo prestižní ligovou soutěž. Působil v anglických profesionálních klubech Ipswich a Swindon. V roce 1990 úspěšně dokončil Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a stal se trenérem.

Špork František Antonín

Výjimečná, svérázná a snad nejpopulárnější, ale také velmi rozporuplná osobnost barokních Čech. Na jedné straně notorický sudič a kverulant, okázalý a samolibý bouřlivák a na druhé straně hloubavý a tolerantní filantrop, odpůrce jezuitů a mecenáš umění, jehož prostřednictvím se pokoušel vyjádřit své životní ideje a postoje.

Byl nejstarším synem habsburského generála Jana Šporka, který za třicetileté války skoupil mnoho statků v Čechách a stal se jedním z nejbohatších feudálů Českého království.

Hrabě Špork se narodil 9. března 1662 na jednom z rodinných statků – buď na zámku v Lysé nad Labem anebo v Heřmanově Městci. Vystudoval práva na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze. Po studiích strávil několik let na cestách po západní Evropě, kde se seznámil s tamějšími uměleckými, vědeckými a náboženskými směry, které pak se zájmem sledoval i po návratu do Čech.

V roce 1684 se ujal správy zděděného majetku. Zpočátku usiloval o politickou kariéru a stal se komořím (1690), místodržitelem 1691) a tajným radou (1692).

O výkon těchto funkcí se však nestaral. Šlo mu jen o získání titulů, které byl zvýšily jeho prestiž. Záhy proslul především jako štědrý mecenáš a ctitel umění. Zakládal zámky, paláce, kláštery, kostely, knihovny, obrazárny atd. Mezi nejznámější díla, která dal vytvořit, patří zámek, lázně, kostel a špitál pro chudé v Kuksu, které pro něj, stejně jako nedaleký Betlém, bohatě vyzdobil slavný sochař Matyáš Bernard Braun. Na zakázku pracovali pro Šporka i významný český malíř Petr Brandl, architekt Giovanni Batista Alliprandi, rytec Michal Jindřich Rentz a další. Špork zavedl do Čech také hru na lesní roh a otevřel první stálou italskou operu v Čechách, působící střídavě v jeho palácích v Praze a v Kuksu. Šporkovou velkou láskou byly knihy. Vlastnil na svou dobu neobvykle velkou knihovnu a v Lysé nad Labem založil vlastní tiskárnu. Vydal na 150 knih, většinou překladů francouzské nábožensko-filosofické a vzdělavatelské literatury, ale také satiry, písně, letáky apod. Knihy vydával převážně v němčině, výjimečně česky, a ty pak rozdával i poddaným na svém panství.

Do Čech přivedl parforsní hon a 3. listopadu 1695 založil lovecký řád sv. Huberta. Wikipedie uvádí, že hrabě Špork vystupoval i jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek náboženské tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své tajné soukromé tiskárně. Vyzrazení tiskárny v Lysé nad Labem nezůstalo bez následků. Dlouhý, pětiletý soudní proces vyvrcholil roku 1729 konfiskací knihovny (12 naložených vozů) a obžalobou z kacířství. Knihy se pokusil uschovat v Konojedech, vojáci je však našli i tam. Vyšetřovatelem byl z vůle biskupa v Hradci Králové známý Antonín Koniáš. Díky vlivným přátelům Špork vyvázl jen s vysokou pokutou.

Zemřel 30. března 1738 na zámku v Lysé nad Labem a byl pohřben v Kuksu.

Šrámek Fráňa

Básník, prozaik a dramatik, příslušník anarchistické generace se narodil 19. ledna 1877 v rodině berního úředníka. Dětství prožil ve svém rodném městě, v Sobotce, kam se později vracel osobně i ve svých dílech.

S rodiči se několikrát stěhoval, mimo jiné i do Písku, kde prožil gymnaziální léta. V roce  1899 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu, která mu však byla prodloužena o rok pro jeho anarchistické postoje. Po návratu do civilu nastoupil na studia práv, která však nedokončil a věnoval se publicistice a literatuře.

Od roku 1903 žil v Praze a aktivně působil v anarchistickém hnutí. Přispíval do různých periodik, v roce 1905 byl krátce vězněn za účast na studentských protimonarchistických akcích. Ve vězení se ocitl také během vojenského cvičení pro jeho antimilitaristické vystoupení se svojí básní Píšou mi psaní.

Za 1. světové války bojoval Šrámek na ruské frontě, poté v Itálii a v Rumunsku (sebrané spisy Listy z fronty vydané po jeho smrti v roce 1956). Po krátké spolupráci s S. K. Neumannem se sblížil s okruhem lidí kolem Karla Čapka.

Od poloviny 30. let se Fráňa Šrámek prakticky odmlčel. Za okupace se zcela uzavřel ve svém pražském bytě. Po válce žil samotářsky v Praze s výjimkou pravidelných návštěv rodného kraje. Tvořil osamoceně mimo jakékoli literární skupiny.

K jeho nejznámějším dílům patří román Stříbrný vítr (1910) a drama Měsíc nad řekou (1922), které v letech 1953 a 1954 na filmové plátno převedl režisér Václav Krška. Z básnických sbírek zmiňme Rány a růže (1945) o období okupace a osvobození.

Šrámkova Sobotka

Každoroční festival českého jazyka a literatury, který se koná od roku 1957, kdy nesl název Šrámkova lyrická Sobotka. U jeho zrodu stála Šrámkova družka Milka Hrdličková-Šrámková, manželé Marie a Václav Hejnovi, Drahomíra Bílková-Kyzivátová, a MUDr. Alois Kafka. Ten o deset let dříve zorganizoval nultý ročník přehlídky amatérských divadelních souborů z východních Čech, jenž byla předchůdcem dnešního festivalu.

Festivalu se během více jak půl století zúčastnilo mnoho umělců, vědců a dalších osobností. 59. ročník  se koná 4. – 11. července 2015 a jeho tématem bude klasická literatura: Staří mistři aneb Kouzlo literárního řemesla.