Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno V (pokračování)

VITVAR, Antonín

Motocyklový a automobilový závodník se narodil 27. října 1904 ve Vrchovině u Nové Paky. Již ve třicátých letech minulého století se stal továrním jezdcem Jawy. S výjimkou ploché dráhy jezdil všechny motocyklové, ale i automobilové soutěže. Mezi jinými to byla Heimzova motocyklová soutěž, 1000 mil československých, Rallye Monte Carlo, kde v roce 1939 obsadil v těžké mezinárodní konkurenci na automobilu Jawa-Minor 750 8. místo.

Čtyřikrát získal zlatou medaili na světově uznávané a ceněné soutěži družstev Šestidenní. V době německé okupace tajně pracoval na vývoji nového motocyklu „pérák", jehož prototyp měl ukryt ve své dílně. Nadějnou dráhu úspěšného podnikatele přerušila změna politických poměrů v roce 1948.

V poválečné době získal 79 vítězství a kolem roku 1950 byl nejlepším motocyklovým závodníkem na silničních okruzích. V Brně vyhrál královskou kubaturu s Nortonem a Jawou 500 třikrát za sebou. V roce 1947 byl manažerem našeho Trophy týmu na Šestidenní, který tuto prestižní trofej získal poprvé v historii. Aktivní závodní činnost sice ukončil v roce 1952, ale ještě o tři roky později se přihlásil na Velkou cenu Brna a ve svých jedenapadesáti letech obsadil v těžké konkurenci 3. místo. Potom se už definitivně věnoval trenérské činnosti a byl také u zrodu Autoklubu v Nové Pace.

Antonín Vitvar, jemuž všichni pro jeho na milimetry vypočítanou přesnost jízdy přezdívali Profesor, zemřel 18. března 1978 v Nové Pace.

VIZMBURK

Zřícenina středověkého hradu se nachází na vysokém zalesněném ostrohu nad řekou Úpou na pomezí obce Havlovice nad Úpou a Červeného Kostelce. Hrad Vízmburk (také Weissenburg bílý hrad), nesoucí název podle bílého pískovce, je poprvé zmíněn v Dalimilově kronice z roku 1279. V první polovině 13. století si jakousi architektonickou zmenšeninu královského hradu nechal postavit oblíbenec krále Václava II. Tas z Vízmburku. Byl to syn pana Petra ze Skalice, pocházející z významného rodu Pánů erbu zlatého třmene (střmene). kteří během 13. století osídlili oblast severovýchodních Čech. Tas se spolu s dalšími šlechtici účastnil bojů proti vojskům markraběte Otty Braniborského, poté zastával funkci zemského hejtmana na několika místech v Polsku a později významný úřad královského podkomořího. Roku 1304 byl na Zbraslavi zavražděn svým sousedem Janem Vlkem, který neúspěšně žádal o napravení příkoří u samotného krále. Po smrti Tasa z Vízmburku zdědil výstavní hrad s velkým panstvím jeho syn Jaroš.

Ten však kvůli stížnostem na útisk byl pravděpodobně donucen své panství po pěti letech prodat Milotovi z Pně tluk. Hrad poté vystřídal několik majitelů, až se kolem roku 1330 dostal do držení pánů z Dubé. Posledním majitelem hradu byl Jiří z Dubé a z Vízmburku, který však trvale sídlil na zámku Žleby. Na Vízmburku zůstala pouze vojenská posádka, která s posádkami několika pohraničních hradů podnikala loupeživé nájezdy do sousedního Slezska a Lužice. Slezská knížata a měšťané se nakonec domluvili a Vízmburk s několika dalšími hrady (Adršpach, Žacléř, Střmen a další) v roce 1447 odkoupili a pobořili. Ruiny hradu nakonec zcela pohřbila vegetace a jeho umístění naznačoval pouze zalesněný pahorek.

V roce 1972 zahájil na Vízmburku archeologický průzkum rodák z blízké Úpice a význačný český archeolog profesor PhDr. Antonín Hejna, CSc. Vykopávky byly naplánované na jednu sezónu, kdy profesor se skupinou studentů a dobrovolníků chtěl odkrýt předpokládané základy hradu. Ke svému překvapení však vykopali hradby na úrovni druhého podlaží vysoké až osm metrů. Zbytky rozvalené věže a suť zachovaly hrad až do výše prvního patra přes pět set let v téměř nezměněné podobě. Z vykopávek se stal senzační archeologický objev evropského významu a tisk nazýval Vízmburk východočeskými Pompejemi. Odkrývání hradu se tak protáhlo na 13 let a výzkum vynesl velké množství archeologických nálezů a architektonických článků. Po smrti doktora Hejny v roce 1986 výzkum skončil. Odkrytý hrad byl provizorně zastřešen a oplocen, archeologické nálezy byly uloženy na několika místech a mnohdy v nevhodných podmínkách. Památka se vlivem povětrnostních podmínek a neukázněných návštěvníků začala rozpadat. Úplnému zániku hradu se snaží zabránit Sdružení pro Vízmburk, které vzniklo v roce 2002. Sdružení částečně zdokumentovalo a soustředilo archeologické nálezy, postupně restauruje a konzervuje areál hradu, organizuje záchranné stavební práce. K získání finančních prostředků na obnovu hradu vyhlásilo veřejnou sbírku "Daruj stovku" a pravidelně pořádá v areálu hradu kulturní akce. Hrad Vízmburk je od roku 2014 v sezoně přístupný veřejnosti a v základní škole v Havlovicích n. Ú. je otevřena stálá expozice o hradu Vízmburk.

VÍZEK, Ladislav

Fotbalový romantik se narodil 22. ledna 1955 v Chlumci nad Cidlinou. Poprvé kopnul do míče v Hlušicích, kde bydleli, později začal hrát v mládežnických týmech Nového Bydžova. Odtud za 3000 korun přestoupil do královéhradeckého Spartaku ZVU, kde začínal v B-dorostu. Zkoušeli ho i v A-dorostu, ale tam odehrál pouhé čtyři zápasy, většinou jen střídal. Těžko kloubil učení a fotbal, byl pořád na cestách. Učil se nástrojařem v Dobrušce měl školu, v chlumeckém Kovoplastu praxi. K tomu pravidelné tréninky v Hradci Králové a dojíždění z Hlušic, kde bydlel. Proto se vrátil zpět do Nového Bydžova, začal hrát I. A třídu dospělých a hned se stal nejlepším střelcem soutěže. Jeho fotbalový kumšt padl do oka tehdejšímu šéfovi pražské Dukly a pozdějšímu předsedovi fotbalového svazu Rudolfu Kockovi, který měl poblíž chalupu. Nebylo divu, že se ocitl na výběru fotbalových branců, který se tehdy každoročně konal v Táboře. Měl slíbenou Duklu Jičín, ale nakonec z toho byla Dukla Žatec a zakrátko se ocitl v Praze na Julisce. První ligové minuty v dresu Dukly odehrál v I. kole sezony 1975-1976 v Jablonci nad Nisou. Následující zápas doma s Trenčínem střídal v 79. minutě za stavu 3:0 dnešního trenéra Sparty Zdeňka Ščasného. A hned si otevřel svůj prvoligový střelecký účet: svým později tak charakteristickým způsobem udělal kličku stoperovi Mojžíšovi, hned druhou jeho kolegovi z obrany Čechvalovi, třetí brankáři Machačovi a po třech „blafácích" napálil míč do sítě. Ve 3. kole v Žilině už byl v základní sestavě a mezi 14. 17. minutou dal dva góly!

V dresu pražské Dukly získal tři mistrovské tituly (1977, 1979, 1982), odehrál za ní 321 zápasů, ve kterých dal 115 gólů, což mu zajistilo členství v prestižním Klubu ligových kanonýrů. Kariéru si prodloužil zahraničním angažmá ve francouzském prvoligovém Le Havru má na svém kontě 61 zápasů a 11 gólů, jezdil hrát i regionální soutěž do Rakouska (EPSV Gmünd). Pětapadesátkrát reprezentoval, je autorem 13 gólů. Na olympiádě v Moskvě (1980) byl členem týmu, který získal zlaté medaile (ve finále výhra s tehdejší NDR 1:0), má i bronz z mistrovství Evropy v Itálii (1980) a hrál na mistrovství světa ve Španělsku (1982). V letech 1983 a 1985 byl vyhlášen Fotbalistou roku.

Po skončení kariéry získal věhlas jako hospodský, vyznavač her v jakékoliv podobě, tipér a glosátor. Krátce byl delegátem fotbalového svazu. Fotbal hraje dosud letos slavil postup s rezervou Dolních Chaber z okresní II. třídy do pražské I. B třídy.

Dceru Pavlínu provdal za fotbalistu Vladimíra Šmicra. Je rozvedený, se současnou partnerkou Simonou (36) má dceru Viktorku (2,5).

VLA

Vojenská lékařská akademie v Hradci Králové vznikla rozkazem prezidenta republiky 15. srpna 1951 a jako plnohodnotná vysoká škola začala fungovat o dva měsíce později 26. října; o čtyři roky později dostala přídomek Jana Evangelisty Purkyně (VLA JEP). Další rozkaz prezidenta republiky z 30. června 1958 ji zrušil a nástupnickým útvarem se stal Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav Jana Evangelisty Purkyně (VLVDÚ JEP). Převzal všechny funkce, kromě postgraduálního studia budoucích vojenských lékařů, o které se starala Lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Další rozkaz prezidenta republiky z 15. srpna 1988 přidělil škole její dřívější název Vojenská lékařská akademie JEP.

Transformace po roce 1989 zásadním způsobem změnila charakter školy, po vzniku České republiky v roce 1993 se stala centrem přípravy vojenských zdravotnických profesionálů Armády České republiky srovnatelné s obdobnou praxí v armádách států NATO. Od roku 1994 je zavedeno bakalářské studium vojenského zdravotnického managementu. Do současné doby škola připravila jen formou pregraduálního studia bezmála 2600 vojenských lékařů, stomatologů a farmaceutů.

Proces profesionalizace s sebou přinesl i reorganizaci vojenského školství. VLA JEP ukončila činnost k 1. září 2004, kdy vznikla Univerzita obrany se sídlem v Brně. Její součástí se stala hradecká Fakulta vojenského zdravotnictví, která se zaměřuje na rozvoj vojensko-medicínských odborností. Má osm kateder urgentní medicíny a vojenského všeobecného lékařství, vojenské chirurgie, vojenského vnitřního lékařství a hygieny, epidemiologie, radiobiologie, toxikologie a vojenské farmacie, molekulární patologie a biologie a organizace vojenského zdravotnictví a managementu.

VLČÍ ROKLE

Sedm kilometrů dlouhý skalnatý kaňon patří mezi nejcennější přírodní rezervace se zachovalými bezlesými rašeliništi. Propojuje Teplické skalní město s Adrš pašskými skalami. Střídají se tu úseky s lesními porosty, podmáčenými oblastmi, rašeliništi, vysokými skalami i hlubokými soutěskami. Charakteristické jsou chladné inverzní polohy s dlouho vytrvávající sněhovou pokrývkou. Správa CHKO Broumovsko z důvodu jedinečnosti území odkoupila a stará se o zachování přírodních hodnot i technický stav turistických tras. V loňském roce vyměnila neschůdné dřevěné lávky za nové povalové chodníky z modřínového a dubového dřeva.

Stavbaři v obtížně přístupném terénu opravili chodníky v délce 467 metrů je tu 13 žebříků, 75 schodů, 5 protierozních přehrážek a 9 lávek přes občasné, při jarních táních však vydatné potoky. Nová stezka, která byla otevřena 12. července 2014, vyšla na 1,8 milionu korun a peníze na ni přišly z projektu Posílení návštěvnické infrastruktury v chráněných územích ve správě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

VLNOBITÍ

Unikátní zařízení, které je chráněno patentem č. 42 105, instalovala v hradeckých Městských lázních firma Českomoravská Kolben a Daněk z Blanska v roce 1933. Olejový stroj poháněný elektromotorem o hmotnosti 1000 kg a výkonu 59 kW vytváří vlnový efekt (vlny jsou vysoké 80 cm) prostřednictvím kyvné desky, která se posouvá dopředu a dozadu. Příbojový dojem pak umocňuje hluk vln dopadajících na protější stěnu bazénu. Skrz prosklenou stěnu uvnitř bazénové haly je možné stroj vidět při činnosti. Stroj byl rekonstruován a znovu uveden do provozu v roce 1998.

Vlnobití, které je technickou památkou a světovou raritou, získalo 1. místo v soutěži Hledáme top aqua zařízení, které v roce 2014 vyhlásila Asociace bazénů a saun České republiky. Správa nemovitostí Hradec Králové, která plavecký areál provozuje, poslala přihlášku do kategorie Atrakce roku aqua parků a bazénů s celoročním provozem.

VODA, Jan, MUDr.

Narodil se sice v Ostravě (13. prosince 1923), ale je spojen s Hradcem Králové, kde vystudoval Lékařskou fakultu UK. V roce 1970 emigroval do Anglie, o dva roky později do USA. Usadil se ve městě Oklahoma City, kde se jako kardiolog specializoval na katetrizaci a speciální zákroky při rozšiřování cév, tzv. angioplastiku. Po listopadu 1989 se stal jedním z prvních sponzorů vrcholového sportu v České republice. Při první návštěvě v Hradci Králové v roce 1992 věnoval fotbalistům SKP Fomei 300 000 korun, později se stal majitelem klubu, který řídil jeho bratr Vladimír (bratři Vodové na snímku, Jan vpravo). Dostavily se sportovní výsledky, mj. vítězství v Poháru Českomoravského fotbalového svazu (1995) a účast v Poháru vítězů pohárů (postup přes Vadúz, Kodaň a prohra na penalty s Dynamem Moskva). Později klub začlenil do své americké společnosti C.H.C Enterprises INC. Po čtrnácti letech, z nichž dvanáct byl Hradec Králové v nejvyšší soutěži (dosud nepřekonaný rekord!), MUDr. Voda klub prodal.

Výraznou stopu zanechal i v hradeckém vrcholovém hokeji, když se stal majitelem hokejového klubu Stadion. Po výrazném posílení kádru se áčku dospělých podařilo v sezoně 1992-1993 poprvé v historii postoupit do extraligy. Sezóna 1993-1994 však byla mezi českou hokejovou elitou nadlouho poslední, následně MUDr. Voda svoje hokejové angažmá v Hradci Králové ukončil a věnoval se už jen fotbalu.

VOCHTÁNKA

Letní tábořiště v Anenském údolí, kterým protéká Divoká Orlice. Romantickou kulisu kempu tvoří silueta zříceniny středověkého hradu tábořiště se nachází asi 4 km od obce Potštejn a vede k němu lipová alej. V sezoně se v něm koná řada akcí, zejména ve stylu country a western. Je vyhledávaným místem turistů i vodáků, je zde možné tábořit ve stanech, ale je k dispozici i srub a čtyři chatky a potřebné stravovací a sociální zázemí.

VOJTĚCH, Václav

Známý cestovatel, první Čech, který se dostal na Jižní pól. Narodil se 29. listopadu 1901 ve Skřivanech v rodině hajného. Touhy po poznání dalekých krajin ho přivedly ke studiu zeměpisu a historie na Karlově univerzitě, kde v roce 1927 získal doktorát. Po absolvování vojenské služby se stal redaktorem v pražské zpravodajské agentuře a snil o účasti v polární expedici. Přivedl ho k tomu film o výpravě Brita Roberta Scotta na Jižní pól. Neúspěšně se snažil nabídnout své služby norskému cestovateli Fridtjofu Nansenovi, mnohokrát byl odmítnut Američanem Richardem Byrdem, který chystal výpravu do Antarktidy. Vojtěch s pomocí financí od prezidenta Masaryka, průmyslníka Bati a vydavatelství Melantrich do USA přesto odcestoval, ale ve Wellingonu ho admirál Byrd znovu odmítl. S podporou místního tisku nakonec místo v jeho expedici získal 27. ledna 1929 vstoupil na území Antarktidy, za což byl vyznamenán nejvyšším americkým vyznamenáním Zlatou medailí Kongresu USA.

Po návratu napsal cestopisnou knihu Námořníkem, topičem a psovodem, ale vydal ji až v roce 1932, protože chtěl splnit slib o dvouletém mlčení o událostech v Antarktidě, který dal admirálu Byrdovi. Zároveň se připravoval na další cestu do neprobádaných končin sněhu a ledu. Studoval, trénoval a snažil se sehnat prostředky na vlastní polární výpravu. Dokonce si pořídil i letadlo a s profesorem Alešem Hrdličkou se chystal studovat polární klima a geologii na Aljašce. Měl už koupený lístek na loď Montcalm, která měla vyplout 5. srpna 1932. Ale odjezd lodi se posunul o týden. Vojtěch se tedy vydal ještě 6. srpna na výlet kánoí po Labi, ale kousek od Sadské se s kánoí převrhl, uhodil se a utonul.

Vojtěchovu osobnost i slavnou výpravu na Jižní pól podrobně přiblížuje expozice Muzea v Novém Bydžově.