Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno Z (pokračování)

Zaháňská Vilemína

Šlechtična a politička, majitelka náchodského panství, které zdědila po svém otci. Usadila se na zámku v Ratibořicích, který nechala v letech 1825-1826 empírově přestavět. Je známá z knihy Boženy Němcové Babička.

Byla nejstarší dcerou vévody kuronského Petra Birona a jeho ženy Dorothey von Medem. Narodila se 8. února 1781 v Jelgavě, v Čechách se objevila jako patnáctiletá – první léto strávila na náchodském zámku spolu s otcem, kterého jeho o 37 let mladší žena opustila s milencem. Po smrti vévody Birona (1800) se k rodině přimknul švédský generál a diplomat Gustav Armfelt. Přestože měl ve Švédsku manželku a čtyři děti, stal se nejprve milencem matky a poté vychovatelem a následně rovněž milencem její dcery Vilemíny. S tou dokonce zplodil dceru.  Milenku, která byla o 24 roků mladší, dohodil francouzskému princi Ludvíkovi Rohanovi. Svatba se konala právě včas – svou první a jedinou dceru porodila Vilemína tajně v Hamburku. Porod byl nesmírně obtížný a Vilemína po něm zůstala neplodná. Holčička dostala jméno Gustava a byla svěřena do péče ženě Armfeltova bratrance. Vilemína se svého dítěte vzdala a už nikdy je nespatřila.  Zakrátko se Vilemína s málo duchaplným Rohanem rozvedla a vzala si o dost staršího ruského  knížete Trubeckého – toto manželství však trvalo pouhý rok. Mimořádně vzdělaná, inteligentní, bystrá a nadaná a aktivní žena upoutala jednoho z nejvýznamnějších politiků té doby a také velkého dobyvatele ženských srdci knížete Klemense Václava Lothara Metternicha. Po jeho boku se dostala do velké politiky i do dějin. Její životní dráha se posléze ve Vídni a v Ratibořicích proťala se spisovatelkou Boženou Němcovou. Kateřina Vilemína Zaháňská zemřela 29. listopadu 1839 ve Vídni a je pohřbena v Kostele sv. kříže v Zaháni, městě v jihozápadním Polsku.

Zakletý

Známý vrchol na hřebenu Orlických hor (991 m n. m.). Na jeho jihovýchodním úpatí leží lyžařský areál, na západním úpatí v údolí Říčky přírodní rezervace Pod Zakletým. Tato rezervace zahrnuje rašeliniště a svahovou mokrou louku s výskytem Tučnice obecné a jiných vzácných rostlin.

Vrch je ideálním výchozím místem běžkařů na hlavní hřeben Orlických hor, centrem je křížení turistických cest Pěticestí. V létě jsou pro turisty a cyklisty připravené značené turistické trasy a cyklotrasy. Oblíbeným výletním cílem jsou oblast Kunštátské kaple, rašeliniště pod Pěticestím, Komáří vrch, Anenský vrch a pevnost Hanička. Pěkný výlet je i Julinčiným údolím potoka Říčky k Hamernickému mostu. K vrcholu vede žlutá turistická značka z Říček v Orlických horách. V letní i v zimní sezoně je využívána čtyřsedačková lanovka, která vede ze střediska až na vrchol Zakletého.

Pod Zakletým vznikl moderní Ski areál vlastněný lyžařským oddílem z Ústí nad Orlicí, který zde už od roku 1972 pořádá jedny z nejkvalitnějších  žákovských závodů ve sjezdových disciplínách v Evropě. Na zdejších sjezdovkách měl poslední zářijovou sobotu letošního roku premiéru extrémní golf.

Zámeček

Vila, kterou si na východním okraji Pardubic nechal v roce 1885 jako letní sídlo postavit hrabě a ostravský uhlobaron Jiří Larisch-Mönich. O její architektonický návrh se postaral František Schmoranz, který vyhověl přání majitele a koncipoval celý prostor pro chov koní. Vila se však zároveň stala místem společenského setkávání význačných osobností. V roce 1897 objekt, už zvaný „Zámeček", koupil hrabě Alfons Henckel a zůstal zázemím pro parforsní hony. V roce 1937 se vila stala majetkem města Pardubice, které ho pronajalo vojenské správě a bylo zde vybudováno jezdecké učiliště.V březnu roku 1939 Zámeček zabrala německá okupační armáda, vznikla zde kasárna, kam přišlo 200 policistů, kteří hlídali fungování zbrojní výroby a civilní obyvatelstvo Pardubic. V místě kasárenských ubikací bylo později zřízeno popraviště, kde v roce 1942 zahynulo 200 civilistů.

V roce 1944 byla ochranná policie odvolána a na místo přišel útvar požární policie, přeložený sem z Plzně. V květnu 1945 obsadila Zámeček opět Československá armáda a až do roku 1955 byla vila místem školy důstojnického dorostu armády socialistického bloku. V roce 1956 se budova přeměnila v kancelářské sídlo národního podniku Tesla, kterým zůstala až do roku 2000, kdy jej převzala továrna Foxconn. Místnosti dnes nevyužívané stavby svým vybavením připomínají zašlé časy Tesly i padesát let totalitního režimu. Před časem tento objekt získala Československá obec legionářská.

Zámrsk

Obec na Orlickoústecku, kde má sídlo Státní oblastní archiv. Vznikl s ustavením Východočeského kraje v roce 1960 ve zdejším zámku, kde do té doby byl nápravný výchovný ústav ministerstva vnitra. V šedesátých letech byla v zámeckém areálu vybudována první účelová hala pro ukládání archiválií, zřízena konzervátorská a restaurátorská dílna a zároveň zahájeno mikrosnímkování matrik.

Po roce 1990 proběhla rekonstrukce zámku, při níž  např. vznikla badatelna, a celý areál byl zmodernizován. V roce 2002 došlo k výrazné organizační změně v souvislosti se zrušením okresních úřadů, pod které do té doby okresní archivy spadaly. Vnitřními organizačními jednotkami Státního oblastního archivu se staly okresní archivy Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Rychnov nad Kněžnou, Svitavy se sídlem v Litomyšli, Trutnov a Ústí nad Orlicí.

V roce 2009 byla zahájena digitalizace nejvyhledávanějšího archivního souboru – Sbírky matrik Východočeského kraje, při níž archiv spolupracuje s americkou firmou Family Search. Do roku 2016 by mělo být nasnímáno a elektroniky zpřístupněno na internetu více jak 11 000 svazků.

Zaňková Veronika a Klára

Zpěvačky a rodačky z Lična na okrese Rychnov nad Kněžnou  na sebe upozornily v pěvecké talentové soutěži Česko hledá SuperStar.

Starší Veronika (roč. nar. 1985) se v premiérovém ročníku, který nakonec vyhrála Aneta Langerová,  dostala mezi deset nejlepších, ale hned v prvním  finálovém večeru vypadla. Mladší Kláře (1989) se ve druhé řadě soutěže, kterou vyhrál Vlasta Horváth, dařilo lépe.  Postoupila mezi dvanáct finalistů a v konečném účtování skončila sedmá.

Za poklady Broumovska

Hudební festival v kostelích na Broumovsku popularizuje klasickou hudbu  a výběrem dobrovolného vstupného  přispívá na opravu vesnických barokních chrámů architektů otce a syna Dietzenhoferů. Od roku 2006 se koná v prázdninových měsících na deseti místech: v Ruprechticích (kostel sv. Jakuba Většího), Vernéřovicích (kostel sv. Michaela), Šonově (kostel sv. Markéty),  Božanově (kostel sv. Maří Magdalény), Otovicích (kostel sv. Barbory), Vižňově (kostel sv. Anny),  Heřmánkovicích (kostel Všech svatých),  Martínkovicích (kostel sv. Jiří a Martina), Horním Adršpachu (kostel Povýšení sv. Kříže), Broumově (klášterní kostel sv. Vojtěcha); v roce 2015 se přidaly i Teplice nad Metují (kostel sv. Vavřince).

V kostelích vystupují renomovaní čeští i zahraniční umělci a hudební uskupení, letos např. zpěváci Dagmar Pecková či Štefan Margita, loni třeba houslista Pavel Šporcl. Zatímco při prvním ročníku přišlo na koncerty v kostelích na Broumovsku 1500 posluchačů, kteří zaplatili průměrně za vstupenku 26 korun, při letošním desátém ročníku se tato částka blížila 60 korunám – 3700 lidí věnovalo 220 000 korun, což je o 15 000 víc než v roce 2014.

Záštitu nad touto záslužnou akcí mají kardinál Dominik Duka, břevnovský a broumovský převor Petr Sziostrzonek a královéhradecký hejtman Lubomír Franc. Od roku 2009 jsou oficiálními partnery festivalu Pražské jaro a Concertino Praga, jejichž mladí laureáti na Broumovsku vystupují.

Za východem Slunce

Populární noční pochod na nejvyšší vrchol České republiky Sněžku se poprvé uskutečnil v roce 1977. Premiérového ročníku se zúčastnilo jen pár nadšenců, ale už o rok později to bylo 223 mužů a 94 žen.  Start je v Dolní Kalné od sokolovny mezi 17.-20. hodinou a účastníci musejí překonat padesátikilometrovou vzdálenost. Poslední kontrola je na Luční boudě, kde všichni společně čekají do časných ranních hodin a pak vyrážejí směr Sněžka, aby mohli pozorovat východ slunce. Letos se pochodu zúčastnil rekordní počet přes 700 lidí, kteří zažili jedno z nejteplejších svítání – deset minut před pátou hodinou bylo na Sněžce přes 14 stupňů Celsia! Pravidelní účastníci hovořili o nejlepším východu Slunce za dobu 10 let.

Zázvorka

Věz, která byla  součástí městského opevnění Nového Města n. M., strážila Krajskou vstupní bránu, u které Jan Černčický položil v roce 1501 základní kámen pozdějšího města. Před branou stávala závora či váha, jež se přes cestu stahovala nebo zvedala. Populární „šraňk" byl zdvižen teprve po zaplacení cla. Vedle něho byla branka pro pěší. Ta se na noc zavírala na kladku a „šraňk" byl zajištěn šroubem ke kůlu. Zázvorka stála až za závorou – odtud jméno věže. Tříposchoďová stavba však sloužila i jako hladomorna – navíc  budova vedle věže, pocházející z roku 1535,  byla  mučírnou a věznicí.

V roce 2001 byla dokončena rekonstrukce věže, díky níž byla do věže umístěna galerie a turistické informační centrum. V prostorách 1. patra galerie jsou k vidění výtvarná díla novoměstských rodáků. V podkrovních prostorách probíhají během roku krátkodobé výstavy. Ze střílen věže je výhled do okolí. Pro návštěvníky je přístupný i sklepní prostor, který je využíván jako lapidárium, kde jsou umístěny kamenné a dřevěné artefakty. Je možné vystoupit až na věž, z jejich dochovaných střílen je velice pěkný výhled do širokého okolí.

Zdobnice

Řeka, která pramení v nadmořské výšce 1029 m pod Velkou Deštnou v místě zvaném Maruše má délku 34,2 kilometru. Teče jihozápadním směrem lesnatým a sevřeným údolím. Řečiště je úzké a kamenité s romantickými úseky, divokou roklí pod Slatinou nad Zdobnicí a vysokými opukovými terasami v údolí u Pekla, kde je řeka přemostěná vzácným dřevěným krytým mostem. Zdobnice protéká Vamberkem – zde ji zdobí tříobloukovýkamenný most s osmi plastikami z 19. století. Před ústím je tok regulovaný – u Doudleb nad Orlicí se zprava, v nadmořské výšce 285 metrů, vlévá do Divoké Orlice.

Název Zdobnice má i obec, o které je první zmínka v roce 1550 a dnes v ní žije asi 150 stálých obyvatel. Jde o známé lyžařské středisko Orlických hor, které nabízí čtyři sjezdovky a tři lyžařské vleky.

Zebín

Vrch u Jičína, který je díky svému typickému vzhledu dominantou širokého okolí. Jde o výrazný čedičový kužel, který má nadmořskou výšku 399 metrů.  Na jeho jižním úpatí je Kostel Všech svatých ze 14. století a za ním na svahu dřevěná zvonice. Na vrcholu byla kolem roku 1700 postavena barokní kaplička sv. Máří Magdaleny.  Z vrcholu je krásný rozhled po celé Jičínské kotlině, za příznivého počasí jsou vidět Valdice, Kumburk, Mlázovický chlum, Veliš, Velišský hřbet, Prachovské skály, Kozákovský hřbet, Tábor či Bradlec. Na jihozápadní straně  je opuštěný  lom, kde se v hornině nacházejí uzavřené bloky porcelanitu. Lokalita, o kterou pečuje Občanské sdružení Zebín,  je zajímavá z hlediska geologického, botanického i entomologického.

Zelená brána

Dominanta Pardubic je vstupem do Městské památkové rezervace – začíná i končí u ní značená prohlídková trasa, která dostala název Stezka Viléma z Pernštejna. Z 59 metrů vysoké věže lze přehlédnout nejen okolí města, ale při jasném počasí jsou z ní vidět Krkonoše i Orlické hory.

Brána v tomto místě stála již ve 14. století, kdy Arnošt ze Staré a jeho syn Arnošt z Pardubic založili a nechali opevnit město (1330-1340). Dnešní podobu dostala při rozsáhlé renesanční přestavbě města, kterou po požáru v roce 1538 provedl Jan z Pernštejna. Střecha byla pokryta měděným plechem a zelená barva měděnky dala původně Pražské bráně (podle směru cesty na Prahu) nový název.

Památku tvoří dvě stavby – renesanční předbraní a samotná brána. Po její opravě jsou zde k dispozici nové prostory, kam se dosud vstoupit nedalo. Je možné  nahlédnout i do míst, odkud v dávné minulosti vedla cesta na hradby.

Rekonstruované předbraní dnes slouží jako výstavní prostor. V mezipatrech při výstupu na vyhlídku je možné se seznámit s nově otevřenými historickými instalacemi, které jsou určeny především dětem. Expozice s názvem Kronika města Pardubic představuje pověsti, jež se váží ke vzniku erbu pánů z Pardubic a pánů z Pernštejna, a uvádí návštěvníky do historických interiérů, kde zastihnou městského kronikáře, trubače i správce věžních hodin při jejich každodenní práci.

Pohyblivé postavy, padající brána, zvukové i světelné kulisy, spolu s kouzelnou atmosférou historické věže, dají návštěvníkům na chvíli zapomenout na 21. století a vrátí je zpět do historie.