Mnohé tipy od vás přicházely takříkajíc „ex post", tedy poté, co už jsme uzavřeli a vydali hesla příslušných písmen. Rozhodli jsme se proto pro jakýsi „dotisk" a v naší Východopedii budeme pokračovat. Už teď máme od vás nashromážděných téměř 150 hesel. Rádi přivítáme vaše další příspěvky a tipy, které je možné opět posílat na mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno N (dokončení)

Nadrchal Vladimír

Bývalý hokejový brankář se narodil 4. března 1938 v Pardubicích, kde také od roku 1950 do roku 1957 hrál. Byl první u nás, který použil obličejovou masku – měl ji už na mistrovství světa v roce 1961 ve Švýcarsku. V nejvyšší soutěži se poprvé objevil ve svých sedmnácti letech, v letech 1957-1974 chytal v Brně, se kterým získal osm mistrovských titulů (1958, 1960-1966). Z olympijských her má stříbro a bronz (Grenoble 1968, Innsbruck 1964), z mistrovství světa dvě stříbra (Švýcarsko 1961, Finsko 1965) a jeden bronz (Československo 1959). Na světovém šampionátu v roce 1958 v Norsku byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Aktivní kariéru končil v Prostějově, pak se začal věnovat trénování žáků a dospělých v TJ Zetoru Brno, od roku 1994 v Kometě Brno.

Písmeno O

Ochoz

Obec na Chrudimsku, kde je netradiční muzeum Galérka – je věnováno zločinnosti a kriminalistické práci. Najdete v něm  figuríny v životní velikosti, každou v dobovém oblečení a ve svém reálném prostředí. Seznámíte se tak např. s Rytířem Toulovcem, Grázlem, Babinským, Vidocqem, Jánošíkem, Nikolou Šohajem. Ale také s nešťastnicí z Chrudimi, která na začátku 90. let unesla za bílého dne v Hradci Králové malého Tadeáška, a nebo Kajínkem, rodákem z nedalekých Prachovic. V muzeu najdete fotogalerii úspěšných kriminalistů, nechybí ani videoknihovna s detektivními příběhy a promítání filmů, ve kterých hlavním postavám propůjčili tváře populární naši a zahraniční herci. Je tu i galerie významných spisovatelů detektivních románů. Atmosféru muzea dotváří hudební produkce vytvořená z nejznámějších filmových melodií.

Písmeno P

Park Na Špici

Součást městské zeleně v Pardubicích, ideální místo pro rekreaci, sport a zábavu. Je výjimečný jednak umístěním na soutoku řek Chrudimky a Labe, jednak přímou návazností na historické centrum města.

Rozsáhlá obnova plochy o rozloze 6,8 hektarů, která přišla na 35,6 milionu korun, získala prvenství v hlasování veřejnosti o nezdařilejší projekt podpořený Evropskou unií v regionu Severovýchod, který tvoří  Pardubický, Královéhradecký a Liberecký kraj. Kromě úprav zeleně a cest zde byl postaven pavilon se sociálním zázemím, terasou, klubovnou a grilem, přibyly venkovní tělocvičny a dětské hřiště. Zároveň byla vybudována lávka přes Chrudimku, loděnice a následně cesta podél řeky, díky níž je park propojen s Tyršovými sady a pardubickým zámkem. Zhruba rok po dokončení je park jednou z nejvyužívanějších rekreačních zón v Pardubicích.

V srpnu roku 2016 se park Na Špici promění v malý olympijský areál, který vznikne při příležitosti letních olympijských her v Rio de Janeiru a zájemcům v době od 5. do 21. 8. přiblíží řadu sportů a nabídne pestrý sportovně-kulturní program.

Penc Stanislav

Rodilý Pražan (28. února 1970 na Jižním Městě) žije na samotě Milkovice u Libáně v Českém ráji a stará se o stádo koz, oslů a smečku koček a psů. Vyučil se zedníkem, byl u zrodu pražského Občanského fóra a řady nezávislých iniciativ, např. Dokumentačního střediska pro lidská práva, Mírového klubu Johna Lennona, Helsinského občanského shromáždění. Komunisté ho trestně stíhali a věznili již v jeho osmnácti letech. Nesnáší označení aktivista.  Svá zvířata nechává volně pást a také dožít. Rád by otevřel stálou expozici Kozího muzea a vybudoval sociální zázemí tak, aby do Milkovic mohly jezdit na delší dobu nejen školní výlety, a děti se tak mohly dozvědět něco skutečného o přírodě a zvířátkách, než se děje z knih, zoo koutků či školních lavic. Vymyslel a každoročně v srpnu organizuje tzv. Kozí mejdan, kulturně-společenskou akci bez konvencí.

Jaroslav Petrouš

Jeden z nejlepších handicapovaných sportovců u nás, člen atletického oddílu Hvězda TPS Pardubice. Po těžkém zranění a následných osmi operacích se v roce 2011 dobrovolně rozhodl k amputaci nohy, která mu zachránila život.

Český reprezentant ve vrhačských disciplínách je několikanásobným mistrem republiky, evropským i českým rekordmanem, má dvě bronzové medaile z ME.   Jako první handicapovaný atlet v republice překonal v hodu diskem magickou padesátimetrovou hranici (54,69 m).

Ve velké míře se angažuje v charitě – vymyslel akci Výstup na Sněžku, kterou pomáhá postiženým dětem. První dva ročníky organizoval ve spolupráci s občanským sdružením Cesta za snem;  vynesly 415 000 resp. 320 000 korun. Finanční částky byly původně určené čtyřleté Simonce Smutné a dvanáctiletému Petrovi Janušovi, ale nakonec byly rozděleny mezi další postižené děti.  V srpnu roku 2014 založil spolu s bývalou poslankyní Kateřinou Klasnovou Nadační fond Klapeto, který uspořádal třetí výstup na nejvyšší českou horu pro  malého Vojtíška Měsku, jemuž musely být amputovány obě nožičky krátce po porodu. Akce vynesla 700 000 korun a kromě příspěvku na automobil pro rodinu Měskových získalo padesátitisícový příspěvek dalších devět dětí. Čtvrtý ročník této charitativní akce se v Peci pod Sněžkou opět uskuteční poslední sobotu v květnu – 28. 5. 2016.

Jaroslav Petrouš, který každý rok svoje časy výstupu na Sněžku vylepšuje (v roce 2013 2:12:00 hod., v roce 2014 1:59:12 hod. a v roce 2015 1:57:55 hod.) je ženatý, má dvě děti a pracuje v oblasti kávy. V roce 2004 získal baristický titul mistra České republiky a zúčastňuje se světových šampionátů v přípravě kávy.

Pich Antonín

Lidový lékař a ranhojič, lidmi zvaný také Pechanec se narodil 25. února 1795 v Hořičkách u České Skalice. Pocházel z rodiny sedláků a ranhojičů. S léčením a napravováním zlomenin se zabýval už od roku 1718 jeho pradědeček Jakub Pich, který učil léčení i své potomky. Sami si vyráběli léčivé tzv. „Hořičské mastě",  receptura se předávala z generace na generaci. Masti byly známé po celých Čechách, vyvážely se do zahraničí a dokonce i zámoří. Tajemství jejich složení však zůstalo v rodině. Antonín se po vyučení u svého dědečka Václava dále vzdělával u praktického venkovského lékaře. V roce 1812 dostal povolení k léčení zlomenin a ran, v roce 1825 také osvědčení od grémia ranhojičského v Hradci Králové. Na zděděném statku si zařídil soukromou nemocnici, kde provozoval chirurgickou praxi. Podle vlastních zápisů vyléčil více než dvacet tisíc pacientů, nepočítal však ošetření drobných poranění nebo vymknutí, které se v nemocnici neléčily. O tom, že Pich byl po celém  rakouskouherském císařství známý, svědčí i skutečnost, že byl v roce 1853 vyznamenám rytířským zlatým křížem Františka Josefa. Zemřel v roce 1865.

Pilař Jan

Loutkoherec, herec a divadelní režisér, rodák z Dolních Kounic (11. října 1933) přišel v roce 1959 do tehdy se formujícího Východočeského loutkového divadla v Hradci Králové, dnešního Draku, kde se stal oporou souboru. Nezapomenutelnou zůstává jeho sólová inscenace Aby děti věděly z roku 1972, v níž převyprávěl a odehrál tři moderní pohádky známých autorů: Jiřího Wolkera, Hany Malířové a Václava Řezáče. Jeho charisma ovlivnilo desítky dalších inscenací Draku. Inspiroval dramaturgy i režiséry, kteří často volili titul tak, aby mohla plně zazářit jeho herecká invence, neobyčejný temperament a hlasový témbr werichovského zabarvení.  Své herecké vlohy uplatnil také v činoherním oboru. V roce 1994 se stal členem Klicperova divadla Hradec Králové, v letech 1998 až 2003 byl hercem Východočeského divadla v Pardubicích. Spolupracoval s rozhlasem, zejména v pořadech a inscenacích Českého rozhlasu Hradec Králové. Zemřel 18. 2. 2013 v Hradci Králové.

Plesl Jaroslav

Populární filmový a divadelní herec je rodákem z Hradce Králové (20. října 1974), kde do svých patnácti letech zpíval ve známém sboru Boni Pueri. Vystudoval Střední pedagogickou školu v Litomyšli, kde začal hrát v amatérském divadelním sdružení Kalamita. Na Janáčkově akademii múzických umění v Brně absolvoval studia na divadelní fakultě (1999). První angažmá získal ve Zlíně, od roku 2001 je členem Dejvického divadla. Za hlavní roli Christyho Mahona v inscenaci Ondřeje Sokola Hrdina západu  (Činoherní klub) získal v roce 2008 Cenu Alfréda Radoka, v roce 2014 dostal  Českého lva za vedlejší roli ve filmu Ondřeje Sokola Díra u Hanušovic. Upozornil na sebe v televizním seriálu České století, kde hrál Václava Klause. Jeho velkou zálibou je historie, byl častým průvodcem na zámku Hrádek u Nechanic, kam se občas v této roli vrací dodnes.

Podhledna

Pro všechny, kteří se bojí výšek a nemohou šplhat na rozhledny, ji  vymyslel František Uma. Je  na kopci ve Svinné, městské části České Třebové a jde se do ní po schodech dolů. Když do ní vstoupíte, nabídne vám rozhled do kraje očima malého dítěte. Podhledna má šest schodů vedoucích do hloubky 110 centimetrů. V jejím čele je panoramatický snímek vyfocený z výšky asi 75 metrů, na kterém jsou šipky s označením viditelných míst. Nabízí výhled na okolní města, např. na  Vysoké Mýto nebo Litomyšl. Z místa jsou vidět kouř z komínů chvaletické elektrárny, Kunětická hora nebo Králický Sněžník.

Poláčkovo léto

Divadelní přehlídka v Rychnově nad Kněžnou věnovaná tamnímu významnému rodákovi Karlu Poláčkovi – spisovateli, humoristovi a novináři, jehož proslavily romány Muži v offsidu a Bylo nás pět. Festival vznikl po sametové revoluci v roce 1994. Organizátoři v čele s Janem Tydlitátem chtěli tehdy neobvyklou formou vzpomenout padesátého výročí od Poláčková úmrtí v koncentračním táboře. Herci brněnského divadla sehráli na rychnovském náměstí ztvárnění Poláčkova románu Okresní město, jemuž byl Rychnov nad Kněžnou předlohou. Představení mělo velký úspěch a zasloužilo se o založení tradice. Divadelní festival se stal specifický tím, že herci hrají na netradičních místech – na náměstí, nádvoří a jízdárně na zámku, pivovarském nádvoří, v zámeckém parku, v letovisku Studánka nebo třeba před chrámem Nejsvětější Trojice. Letošní ročník byl v pořadí už dvaadvacátý. Během dvanácti dnů se na čtyřech scénách uskutečnilo třináct divadelních představení a dvanáct koncertů, přičemž závěrečný ve vyprodané jízdárně rychnovského zámku patřil houslistovi Pavlu Šporclovi a zařadil se k vrcholům zatím posledního Poláčkova léta.

Popler Rudolf

Legendární dostihový jezdec se narodil 29. května v roce 1899 v mlynářské rodině Alberta a Anny Poplerových ve Vysokém Mýtě. Po ukončení gymnaziálních studií nastoupil vojenskou službu u hulánského pluku ve Vysokém Mýtě a absolvoval školu záložních důstojníků v rakouském Stokerau. Odtud odešel na frontu do Itálie, kde prodělal poslední fáze 1. světové války. Byl vyznamenán válečným křížem.

Po skončení války a založení Československé republiky se stal aktivním důstojníkem jezdectva u 9. jezdeckého pluku ve Vysokém Mýtě. V té době již získal první úspěchy na sportovním poli a byl povolán do olympijského střediska ve Staré Boleslavi. Zúčastnil se dvou olympiád, v roce 1924 v Paříži s koněm Eldorado a o čtyři roky později v Amsterodamu s koněm Denk. Devětkrát startoval ve Velké pardubické, dvakrát nejtěžší dostih starého kontinentu vyhrál – v roce 1926 s klisnou All Right II a v roce 1930 s koněm Gyi Lovam!

Osudnou se pro Rudolfa Poplera stala neděle 16. října 1932. Na start Velké pardubické se postavil podeváté, opět s uzdraveným koněm Gyi Lovam!. V závěrečné fázi dostihu vedla Clematis, před Remusem, Gyi Lovam! cválal s odstupem na třetím místě. Ještě před poslední proutěnkou se Remus prodral vpřed a k útoku nasadil také Gyi Lovam!. Obecenstvo Poplera bouřlivě povzbuzovalo, ale náskok Remuse se mu podařilo snížit jen na půl délky a skončil druhý. Po této porážce chtěl kapitán Popler odčinit své zklamání a nastoupil ještě do dalšího dostihu, Kinského memoriálu. Na druhé překážce však jeho klisna Ella měla pád, jezdec zůstal bez hnutí ležet a krátce poté zemřel. Oficiální lékařská zpráva hovořila  o poranění lebky a poškození malého mozku.

Každoročně je památka tohoto jezdce uctěna rámcovým dostihem v den konání Velké pardubické, Memoriálem kapitána Rudolfa Poplera, který je vlastně pokračováním původního Kinského memoriálu.