„Kdyby se Rusko rozhodlo zaútočit na Ukrajinu z běloruského území, bude se Ukrajincům těžce vysvětlovat, že za to nemůžeme,“ říká ANDREJ RAMAUŠESKI.

Rodnou vlast jste opustil v roce 1996. Můžete popsat důvody, které vás k tomu vedly?

V červenci 1996 mě pustili z vazby, kde jsem byl kvůli kauze se spálenou vlajkou v tu dobu už neexistujícího státu, sovětského Běloruska, kterou jsem vlastně ani nespálil. Dostal jsem podmíněný trest za výtržnictví. Ale bylo celkem jasné, že tu podmínku splnit nedokážu, protože by znamenala úplné ukončení politických aktivit směřovaných proti režimu. Vracet se za mříže se mi už moc nechtělo. Navíc podpora Lukašenka byla v té době už tak silná, že bych v podstatě musel bojovat proti vlastnímu národu. To jsem také nechtěl.

Svjatlana Cichanouská
Manžel Chichanouské musí do vězení, rozhodl běloruský soud. Odsedí si 18 let

Byl jste členem politické opozice, musel jste přejít do ilegality, několikrát vás zatkli. Jsou tyto vzpomínky ještě živé nebo už je necháváte „spát“?

Byla to dost zvláštní doba a docela mě to bavilo. Vzpomínky trochu ztrácí barvu a s určitým časovým odstupem si uvědomuji vlastní naivitu. Ale neztrácejí se mi úplně. Ty nejhorší mě pronásledovaly jen prvních pár let, ale i teď se mi občas zdá o tom, že jsem ilegálně přešel hranici Běloruska a nevím, jak se dostanu ven.

Odešli tehdy i vaši přátelé a kolegové, nebo zůstali?

Spousta mých přátel odešla ještě v minulém století a jsou teď po celé Evropě - od Norska po Izrael, také za oceánem. Další odcházeli později. Jeden z mých dobrých kamarádů, novinář a spisovatel Sieviaryn Kviatkouski vydržel až do minulého roku. Pak odjel na Ukrajinu, teď v lednu navštívil Minsk a doma ho překvapila zásahová jednotka. Naštěstí ho po pár dnech vazby pustili a on nečekal dlouho na příležitost k opuštění země. Měl docela štěstí, teď je v Gruzii.

Andrej Ramašeuski

Narodil se v Minsku. V Bělorusku byl členem několika politických stran. V roce 1993 stál u zrodu běloruské Strany Přátel Piva, kterou vedl v prezidentských volbách 1994 a parlamentních volbách 1995. Za svou politickou aktivitu byl několikrát vězněn a v roce 1996 přešel do ilegality a opustil zemi. Nyní se živí jako programátor. Od roku 2020 je zastupitelem Pardubického kraje zvoleným za Piráty a předsedou výboru pro informatiku.

A další přátelé?

Spousta z nich za tu dobu zemřela, někteří za dost nejasných okolností. Další jsou teď ve vězení. Abych řekl pravdu, všechny politické přátele, kteří jsou teď v Bělorusku na svobodě, bych spočítal na prstech jedné ruky.

Jak hodnotíte to, kam se Bělorusko od doby vašeho odchodu posunulo?

Bělorusko se za tu dobu změnilo hodně, jen režim zůstal stejný. Do školy tam jde už druhá generace lidí, kteří se narodili pod vládou Lukašenka. To je na hranici světového rekordu, o který já osobně moc nestojím. Ekonomické a technologické posuny snad raději ani hodnotit nebudu.

Migranti u logistického centra u bělorusko-polské hranici u města Grodno čekají ve front na jídlo, 20 listopadu 2021
Hlavně ne zpátky do Běloruska. Migranti hovoří o brutalitě Lukašenkových sil

V roce 2020 jste odhadoval, že Lukašenko končí. To se ale nestalo. Jak to vidíte dnes?

Vypadalo to dost slibně - poprvé za čtvrt století podstatně poklesla podpora režimu. Dokonce se domnívám, že tehdy měl Lukašenko opravdu potřebu falšovat volební výsledky. Dělalo se to tedy nejspíše vždy, i když to bylo zbytečné. Proběhla řada relativně velkých protestních akcí. A ano, chtěl jsem věřit, že je konec diktatury. Nicméně, nepodařilo se rozjet stávku, a tak byly protesty násilně potlačeny.

A důsledky?

Stovky lidí jsou teď v lágrech, další vyhodili z práce a spousta zase opustila zemi. Režim to ustál a je tím stále silně vystrašen, takže je teď naivní očekávat nějakou liberalizaci, neboť podobné protesty už pro něj nebudou překvapením. Budou potlačeny ihned a s maximální brutalitou.

Kryscina Cimanouská
Obavy o bezpečí. Cimanouská po útěku z Běloruska požádala o polské občanství

Na konci roku otřásly veřejným prostorem reportáže z hranic Evropské unie s Běloruskem. Co si myslíte o takovém nátlaku Lukašenka na Evropu?

Přiznám se, že jsem nikdy neměl žádné iluze o tom, čeho je Lukašenkův režim schopný. Ale většinou to zůstávalo v rámci státních hranic Běloruska. To, že ho napadne zneužít občany třetích zemí k útoku na Evropu, zaskočilo i mne. Co se týče reakce EU, tu jsem nezaregistroval. Viděl jsem dost nešťastné pokusy Polska vyřešit krizi v rozporu s tradicemi evropského humanismu a byl to jednoznačný fail, který měl za výsledek zbytečné lidské oběti.

Andrej RamašeuskiAndrej RamašeuskiZdroj: archiv

Jak se ale situace, kdy se prezident Lukašenko mstí a EU na Bělorusko uvaluje sankce, odráží na obyčejném člověku?

Přiznám se, že nevím. A vůbec nemám dojem, že by sankce fungovaly. Ikea nadále prodává nábytek vyrobený v Bělorusku, celkem možná i rukama politických vězňů. S velkým rizikem pro cestující se používá běloruský vzdušný prostor. Spolehlivě ověřit, kdo z cestujících z Běloruska se podílel na potlačování občanských svobod nebo na falšování voleb, také nemůžeme, takže omezení vstupu do EU platí pouze pro tu množinu lidí, o nichž víme.

Ilustrační foto.
Vlčák zabil u Hlinska matku čtyř dětí. Jeho majitelé odešli od soudu s podmínkou

Naznačujete, že sankce tak, jak jsou nastavené, jsou málo?

Můj osobní názor je ten, že režim není Lukašenko a silové složky, ale každý, komu se s tím režimem žije dobře. Sankce, když už mají být, tak mají být plošné. Nebál bych se, že kvůli tomu bude v Bělorusku ekonomická krize nebo hladomor - je dost soběstačné. Ale když tuto zemi až na několik málo výjimek nikdo neopustí, když nebudou fungovat moderní bankovní systémy a když nebude možné koupit určité druhy, třeba jen luxusního zboží, tak ti lidé snad budou přemýšlet, že asi není něco v pořádku.

V ruské literatuře se často objevuje motiv zbytečného člověka. Ten má být archetypem člověka, jenž je demotivovaný dílčími neúspěchy, stal se pasivním, sám má pocit, že je zbytečný. Dala by se tak popsat také dnešní většinová běloruská společnost? Nebo taková paralela neexistuje a Bělorusové jsou skutečně připraveni na změnu?

Vůbec nejsou připraveni. Tak se dají popsat zbytky běloruské opozice, roztříštěné po celém světě, po lágrech. Vypadá to tak, že pro většinovou běloruskou společnost jsme opravdu ti postradatelní. Ta většina si nežije špatně, v porovnání se sousedy má relativně slušnou životní úroveň, dostatek zábavy. A že jim chybí nějaká ta občanská práva, je moc netrápí. Princip „chléb a hry” tam naprosto spolehlivě platí.

"Zprvu mi nechutnalo. Okamžitě mne však dostaly jeho účinky. Najednou jsem byl chlap," říká muž
Chlast mi byl berličkou. Pak už zbyly jen deprese, říká abstinující alkoholik

V rámci vnímání postsovětského prostoru, dotýká se vás nějak současná situace na Ukrajině?

Docela ano. Ukrajina je tradičně jedním z největších přátel Běloruska - máme podobný jazyk, společnou historii, docela blízkou mentalitu a kulturu. Ale Bělorusko je teď plné ruských vojáků. Kdyby se Rusko rozhodlo zaútočit na Ukrajinu z běloruského území, bylo by to viděno jako obrovská zrada. I kdyby o tom rozhodoval jenom Lukašenko, bude se Ukrajincům těžce vysvětlovat, že za to nemůžeme.