Tři až pět let. Tak dlouho by nyní musel čekat Karel Čapek třetího tisíciletí, kdyby se rozhodl pořídit si zahradu a začít na ní nabírat rýčem inspiraci pro Zahradníkův rok.

Sehnat nyní novou zahrádku - nejen v hlavním městě - je téměř nemožné.

A to přesto, že organizovaných zahrádkářů je sotva polovina ve srovnání se situací před dvěma desetiletími. Jenže o více než třetinu ubyla i plocha osad.

Útěk za rajčaty

Po více než čtvrt století od pádu komunismu dochází k renesanci okopávání ředkviček, pěstování rajčat a opalování se na pár metrech čtverečních trávníku. Zejména mezi třicátníky a čtyřicátníky žijícími v bytech.

„Zahrádky nám tak zaplňují rodiny s malými dětmi. Ty se tam mohou proběhnout. A rodiče vědí, čím svoji ovoce a zeleninu ošetřují, a tedy co pak dávají dětem," říká předseda Českého zahrádkářského svazu Stanislav Kozlík.

Když není kde brát

Uspěje ale jen zlomek mladých zájemců. Zájem o pronájem pozemků v osadách mnohonásobně převyšuje nabídku.

„Je jich omezené množství, takže se v podstatě čeká, až stávající nájemci přestanou mít zájem, nebo až se o zahrádku pro vysoký věk nebudou moci starat a nebude ji chtít nikdo z jejich rodiny," popisuje situaci v hlavním městě Kozlík. Podle jeho odhadu trvá čekání nejméně tři až pět let.

Za posledních dvacet let ubylo v metropoli 64 hektarů půdy vykazované jako zahrady, vyplývá z katastrtu nemovitostí. Developeři se je snaží přeměnit na stavební pozemky, které jim vynesou mnohem více než pár „drobných" v podobě nájmu od zahrádkářů.

Lepší situace není ani v dalších městech. Například v Brně podle Kozlíka návrh územního plánu počítal s likvidací poloviny osad. Sice jej odmítli, ale zahrádkáři stále nemají vyhráno.

Vlastní zákon chybí

Muži a ženy od záhonů se proto dlouhodobě snaží přesvědčit politiky, aby přijali zahrádkářský zákon, který by posílil jejich postavení. Přejí si například, aby jim majitelé pozemků mohli dát výpověď z nájmu až na podzim, když sklidí svou úrodu.

Nicméně ani po 17 letech zákon přijat nebyl. Nejblíže k cíli byli zahrádkáři před sedmi lety, než jejich naděje nekompromisně smetl využitím práva veto tehdejší prezident Václav Klaus.

Tisíce tun ze zahrad

„Budoucnost ale vidím optimisticky, protože snahu vypěstovat si něco vlastního mají lidi v genech už od chvíle, co přestali být sběrači a lovci a stali se zemědělci," věří Kozlík.

Chuť vypiplat si svoji zeleninu a ovoce Češi rozhodně mají, vyplývá z dat Českého statistického úřadu.

Loni si domácnosti na zahradách v koloniích,u domů či na soukromých políčkách vypěstovaly například dvacet tisíc tun rajčat. Což je dvojnásobek toho, co zvládli tuzemští zemědělci. Stejný poměr, tedy dvě ku jedné, platí i u okurek nakládaček. A u hadovek dokonce domácnosti porážejí zemědělce šestkrát.

Přitom jejich náklady na pronájem půdy jsou ve srovnání s farmáři neskonale vyšší. „Například v Praze je to 11 korun za metr čtvereční, což je 110 tisíc korun ročně za hektar," říká mluvčí svazu Zdeňka Jankovičová. Za tržní nájem hektaru zemědělské půdy se přitom platí částka mezi tisícovkou až čtyřmi tisíci.