„Zapomněl jsem si doma svačinu, jdu si koupit něco do bufetu," nebo „Dostal jsem chuť na něco sladkého, pro něco si skočím."

Tak tyhle věty už od pondělí na základních školách neuslyšíte. Od 1. ledna musí vzdělávací zařízení s povinnou školní docházkou dodržovat tak zvanou pamlskovou vyhlášku, která přísně stanovuje podmínky složení potravin včetně nápojů, jež smí být v nabídce školních bufetů nebo automatů. Nové nařízení vlády začalo platit 20. září. Školy měly tři měsíce na to, aby se na změnu připravily a sortiment nabízený v bufetech upravily tak, aby vyhovoval novým požadavkům.

Jak se ale ukazuje, zákon má spousty nedostatků a mnoho provozovatelů školních kiosků se rozhodlo činnost ukončit.

Tak jako na Základní škole Lázně Bělohrad, kde si děti od pondělí musejí zvykat, že pokud si svačinu zapomenou doma, budou o hladu. A to se žákům samozřejmě nelíbí.

Konec mlsání

„Nesouhlasím s tím. Já si chodil kupovat hlavně pití a občas nějakou cereální tyčinku, takže mi to fakt vadí," říká osmák Miroslav Pospíšil, který ale zároveň dodává, že uzavření bufetu má i své výhody. „Moje malá ségra nakupovala hlavně sladkosti. Podle mě je dobře, že teď už nemůže. Stejně se mi ale nelíbí, že kiosek zavřeli úplně," postěžoval si Míra.

Co je pamlsková vyhláška?
Vyhláška o nezdravých potravinách, které se nesmějí ve školách prodávat, vstoupila v platnost už 20. září loňského roku. Striktní povinnost dodržovat ji platí od 1. ledna. Úprava se týká pouze dětí do splnění povinné školní docházky. Prodávat se smějí pouze potraviny, které svým složením odpovídají zásadám zdravé výživy. Výjimku mají například výrobky, které žáci sami vytvořili jako součást praktického vyučování. Účelem nového nařízení je snížení nezdravého prostředí ve školách a školských zařízeních.

Stejně nesouhlasně se k pamlskové vyhlášce vyjadřují i Mírovi spolužáci.

„My jsme byly zvyklé si nakoupit svačinu, a to třeba i během dne. Jasně, můžeme si ji obstarat naproti v pekárně, ale to musíme před vyučováním, protože během dne z budovy odejít nemůžeme. Pěkně nás to štve," zlobí se patnáctiletá Anna Jidřišková a její kamarádky jen souhlasně pokyvují hlavou a přidávají se s kritikou.

„Je to prostě blbost. Nechápeme, proč si už ve škole nemůžeme kupovat jídlo," říkají jednohlasně.

Stejný pohled na věc mají i kluci ze šesté třídy. „Bylo lepší, když jsme si mohli koupit jídlo přímo ve škole. Teď musím vyrazit na vyučování dřív, abych se stihl zastavit v pekárně," posteskl si David Janák.

Mezi veškerou kritikou a rozzlobenými dětmi jsme ale našli i výjimku. „Já si tam sice kupoval občas housky a pití, ale vůbec mi nevadí, že bufet je uzavřen. Svačinu mám z domu, takže je mi to fakt jedno," překvapuje svým názorem šesťák Ladislav Hanuš.

S pamlskovou vyhláškou nesouhlasí také ředitel školy Jaroslav Jirásko, podle kterého se jedná o čistý nesmysl, který diskriminuje část živnostníků.

„Zákon je nespravedlivý a omezující. Vezměte si to logicky. Provozovatelka bufetu vše splňovala, měla povolení od hygieny a vše fungovalo. No a najednou jí její živnost někdo zakáže a ona skončí na pracáku? Přitom Vietnamec, který má krám jen kousek od školy, může dál vesele prodávat to, co paní bylo zakázané? To je přece nesmysl. Pokud chtějí něco zakazovat, tak všem a bez výjimek," zlobí se ředitel a poukazuje právě na to, že když si děti nekoupí zakázané potraviny ve škole, vyrazí jinam.