Plukovnice v záloze Věra Perlingerová letos oslaví dvaaosmdesáté narozeniny a v armádě sloužila 40 let.

„Byla to odměna za moji průkopnickou roli v oblasti vývoje řízení letového provozu," řekla Perlingerová, která je stále dosud činná jako odbornice v letectví.

Moderního následovníka pasivních systémů vyrábí společnost ERA z Pardubic. Pasivní sledovací systém Věra přijímá elektromagnetickou energii z okolí a žádné signály nevysílá, proto ho žádný radar nemůže odhalit. Dokáže sledovat až 200 letounů a díky bohaté databázi určit jejich typ.

„Věra je radar i rozpoznávač v jednom. Primární radar tohle neumí, najde akorát cíl," řekl Libor Slezák z firmy ERA.

Nejmodernějšímu zařízení předcházely Kopáč, Ramona a Tamara. První prototyp vznikl v 60. letech minulého století. Kopáč znamenal korelační pátrač, který se převážel na skříňovém nákladním automobilu V3S. Testoval se tehdy na hranicích Německa a Francie. V další dekádě odborníci vyvinuli Ramonu, která vypadala jako obří koule. Její název je však dodnes záhadou.

„Ramona i Tamara se dělaly pro Sovětský svaz. U nás ve firmě věříme, že Ramona byla zkratka radiotechničeskaja aparatura medlenoj nastrojky, tedy radiotechnické zařízení okamžitého naladění. Možná měl nějaký vysoký sovětský důstojník známou toho jména," řekl Slezák.

Tamara mohla znamenat techničeskuju aparaturu medlenoj avtamatičeskoj razvedky. Název může mít i jednodušší vysvětlení. Mohlo jít o technickou modernizaci Ramony. Tamara na rozdíl od Ramony výrazně zeštíhlela do tvaru velkého válce. Pasivní radiolokátory také postupně ubíraly na váze.

„Tamara měla váhu přes 2000 kilogramů a říkalo se jí také odpadkový koš. Věra E (export) šla dolů s hmotností asi na 300 kilogramů a Věra NG (Next Generation) už je na 100 kilech," uvedl Slezák.

ERA nedávno představila Tichého strážce. Technologie je schopná sledovat letadla, která nevyzařují elektromagnetické pulzy. Nové zařízení potřebuje jen běžné rádiové vysílání v éteru a mobilní anténu se speciálním softwarem. Anténa se jmenuje nevýrazně PCL, ale zaměstnanci firmy jí interně říkají Eliza, tedy eliptický zaměřovač.

V současnosti se totiž firmy s pojmenováním radiolokátorů spíš drží při zemi.

„Anténě začal říkat Eliza jeden náš kolega a ujalo se to. Ale jinak je to pouze interní označení. Na Západě jsou názvy zařízení nudné. Skládají se z několika písmen a čísel. Jen některé firmy postupně přicházejí na to, že by názvy mohly být familiernější," řekl šéf výzkumu firmy ERA Vojtěch Stejskal.