Kromě „vítězného" vozu, jednašestkového nafťáku Rapid Spaceback, na mě čekala i osvědčená co-pilotka, blogerka a lovkyně hlav, Jane Hornová. Při pohledu na vybrané auto jsme se právem cítili na vavřínové věnce.

Vždyť naše škodovka budila svým vzezřením plno vášně již v přejímkových boxech. Kombinace vanilkově zelené a černé barvy u všech zvítězila. Teď už to jen dokázat na 323 kilometrovém okruhu, který nás z Kosmonos zavedl na okraj Hradce Králové, do Vrchlabí a zpět do startovní destilace.

Finská sauna

Oproti loňsku jsme nic neponechali náhodě. Při přejímání startovního svačinového balíčku jsme ihned vyndali a znehodnotili banán, který stál za naši loňskou cílovou pozicí na samém chvostu pelotonu. Dokonce jsme se snažili dohnat posádky před námi i hrou v „tetris", kdy někteří závodníci (celkem jelo 46 posádek) všechen materiál v autě přeskupovali tak, aby co nejlépe rozložili váhu.

Na vítězství jsme se cítili i po ujetí poloviny trati. Pak však nastaly komplikace. A to hlavně s navigací, kdy jsme přehlédli jednu odbočku.

Ale stále jsme se za vysněnou metou hnali, někdy tedy jako šneci, ale hnali. Do cíle jsme dorazili za finskou posádkou, která si musela při pohledu na naše propocená trika myslet, že jim testujeme novou saunu. Chvíle čekání. A resumé - z 46 posádek jsme dojeli na 32 místě (mezi dieslely jsme pak byli 8 z 11 a mezi zástupci médií 11 ze 14).

V duši nás však hřálo, že oproti loňské spotřebě 3,9 litrů na 100 kilometrů, jsme letos desetinku ubrali. A to je dobrý příslib do dalšího ročníku, který, pokud pojedeme, určitě do třetice opanujeme.