„Vše začalo tím, že představitelé Českého olympijského výboru byli navštívit pana kardinála Duku, mimo jiné i proto, aby ho pozvali na londýnskou olympiádu. Obrátili se na něho také s přáním, zda by nemohl jmenovat někoho, kdo by se po duchovní stránce postaral o členy olympijské výpravy. Nešlo by přitom pouze o Londýn, ale obecně o někoho, kdo by vykonával duchovní službu u olympijských výprav.

Jak mi pan kardinál v červnu řekl, ze strany olympijského výboru přitom zaznělo i mé jméno. A pan kardinál mi tento post nabídl. Byla s tím spojena nabídka cesty na olympiádu," přibližuje okolnosti Zbigniew Czendlik a netají se tím, že ho tato nabídka velmi potěšila.

„Pověření k duchovní službě u olympijského týmu  ale není jednoduchou záležitostí. Je k tomu třeba souhlas biskupské konference, který jsem už dostal."

Kardinál Dominik Duka poslal Czendlikovi osobní dopis, v němž mimo jiné píše: „Jistě i Vaším přispěním budou (sportovci) prezentovat olympijskou myšlenku sportovních výkonů postavených na zásadách čestného jednání, korektnosti a internacionality."

„Do Londýna se moc těším, nikdy jsem tam nebyl," vysvětluje Deníku lanškrounský farář.

„Většina reprezentací má ve svých výpravách vedle psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů také duchovního. V případě Českého olympijského výboru a našich olympioniků by mělo jít o dlouhodobější spolupráci. Vše je stále otevřené, pro mě to je opravdu velká výzva. Je to něco, co bude třeba připravit, vybudovat.

A rozhodně to nebude jen o tom jezdit na olympiády a sledovat, co se na nich děje. Ta práce by se mně moc líbila. Duch a atmosféru olympiády znám, měl jsem to štěstí být například při tom, když Katka Neumannová získala olympijské zlato v Turíně. Sport je mi blízký," přiznává farář, který je aktivním golfistou a často si zahraje i tenis.

Jakýmsi „předznamenáním" možné práce mezi olympioniky může být pro Zbigniewa Czendlika i chystaný sňatek českých atletických reprezentantů Jiřiny Ptáčníkové a Petra Svobody, kterému by měl požehnat v září letošního roku.

„S děním kolem mé nové pozice u olympijské výpravy to samozřejmě nesouvisí, ale prosba obou sportovců, zda bych je nemohl oddat, mi udělala velkou radost. S nadsázkou říkám, že by to mohlo být znamení, že by to mohla být taková první moje práce jako duchovního olympioniků," uzavírá s úsměvem lanškrounský kněz.