Nad schodištěm visí obrázek návrhu sportovního letounu. Konstruovat letouny bylo vždy velkým snem jeho autora Zbyška Středy z Rychnova nad Kněžnou. Osud však tomu chtěl, že nakonec zakotvil v automobilovém průmyslu a svůj profesní život na mnoho let spojil s kvasinským závodem. Už ve Velodružstvu byl přitom mimo jiné i u zrodu užitkové verze čtyřkolového vozítka Velorex 435 D.

Jak říká, všechno začalo v Hronově, kde se před sto lety narodil a vyrůstal. Soused byl kovář a kovadlina Zbyškovi učarovala - tady vznikaly jeho první výtvory.

A v Hronově se setkal i s největšími osobnostmi našich dějin. Na stole leží jedna z knih od Aloise Jiráska.

"Jiráskovi jsem nosil každý den noviny. Chodil jsem se synem pošťáka a ten mi noviny vždycky dal a já mu je donesl. Vůbec jsem si tenkrát neuvědomoval, co za osobnost Jirásek je, byl jsem hodně malý, " vzpomíná Zbyšek Středa a vybavuje si také, jak nadávala paní Jirásková, když si jednou při odchodu v zahradě natrhali maliny.

"Vítal jsem pana prezidenta"

Mimochodem byl to právě Zbyškův otec, kdo stál u zrodu a stavby Jiráskova divadla v Hronově. Byl vyučeným sklářem a malířem skla, ale vystudoval rovněž obchodní školu a stal se jednatelem hronovského divadelního spolku.

"Pak jsem v roce 1926 vítal v Hronově pana prezidenta," vypráví dále a ukazuje fotografii, na níž je zachycen jako sedmiletý chlapec ještě s jednou dívkou a Tomášem Garriquem Masarykem.

"Podal nám ruku, dal nám pusu, zdvihl mě. Působil na mě velice příjemně. Potom jsme se domluvili, že odjedeme z náměstí a navštívíme Jiráska v jeho sídle. Byl tenkrát nemocný. Jeli jsme tam v kočáře. Pan Masaryk přijel Jiráskovi poděkovat za to, že v době, kdy se měl stát prezidentem, se za něj Jirásek u veřejnosti přimluvil. Jirásek měl velkou vadu sluchu a vyrobili mu takový trychtýřek - naslouchátko. A Masaryk mu to do něj opakoval, aby slyšel," líčí setkání Zbyšek Středa.

S Masarykem se pak v pozdějších letech potkal ještě jednou, a to jako skaut na hradě.

Kariéra leteckého konstruktéra nevyšla

Vystudoval leteckou průmyslovku, vždy toužil se stát leteckým konstruktérem. Nakonec se k této práci dostal jen okrajově. Za války pracoval v konstrukční kanceláři. To už byl ženatý. Se svou budoucí manželkou se seznámil ve svém rodném městě, kam dojížděla na Jiráskovy Hronovy. Pocházela ze Skuhrova nad Bělou, kde také manželé nějaký čas bydleli, ale posléze zakotvili v Rychnově nad Kněžnou, narodily se jim dvě dcery. V Rychnově měli Středovi obchod s železářstvím, při znárodnění však o něj přišli. Zbyšek Středa přitom na vlastní kůži okusil i vězení, netajil se prý svými názory na režim a někdo ho udal. Dostal pět let, z kterých si nakonec "odseděl" tři a půl.

"Šlitr nám fandil"

Vraťme se ale do Skuhrova nad Bělou, ten ho spojil s další osobností. Kamarádil s Jiřím Šlitrem.

"Měl ve Skuhrově nad Bělou příbuzné - Porkertovy. Jirka byl milý, hodný a fandil nám. Jezdili jsme na lyžích a Porkertovi pro nás nechali vykácet kus lesa a udělat sjezdovku. Žádný vlek jsme neměli, museli jsme kopec pěkně vyšlapávat," vzpomíná Zbyšek Středa.

Byl to prý i dobrý trénink. A zřejmě se vyplatil, ve sjezdovém lyžování sklízel velké úspěchy. Sportem se držel v kondici. Už jako student jezdil na koni, na hradeckém letišti sbíral první zkušenosti ve sportovním létání a věnoval se i motocyklovému závodění.

Stihl toho hodně, a to nejen na poli sportovním, ale i profesním. A jestli ho nemrzí, že se jeho sen o kariéře leteckého konstruktéra nesplnil? Možná trochu ano, ale i v jiném oboru našel smysl své práce.