Na svojí farmě se stará o padesát psů, od štěňat po slepé, invalidní a staré důchodce.

Ale má taky mezi nimi šampiony, se kterými vyhrál nejtěžší etapový závod na světě, La Grande Odyssée, který se jezdí od roku 2005 v Savojských Alpách. Být nejlepší, to znamená zvládnout nejrychleji deset etap v celkové délce 670 km, s překonáním 20 tisíc výškových metrů. Jiřímu Vondrákovi z Rudníku se to povedlo. Už podruhé. V cíli mezi kouzelnými alpskými vrcholky v Bonnevalu sur Arc byl se svými aljašskými husky první, o dvanáct minut dříve než Francouz Remy Coste. Extrémní trať zdolal za dvacet hodin.

Poctivá příprava

„Považuju to za nejcennější úspěch. Byl to vrchol sezony, na který jsme se připravovali celý rok," řekl Jiří Vondrák. Do Francie vyrážel se čtrnácti psy, do jednotlivých etap jich mohl nasadit osm až deset. „Důležité je mít čisté svědomí v přípravě a jet hlavou. To je strašně důležité. Musíte spoustu věcí vyhodnocovat, předvídat, domýšlet. Taktizovat, kterého psa dát na jakou etapu, podle délky, podle profilu," vylíčil.

Posádky se musely vypořádat i s dvouetapou, při které bivakovaly na sněhu. „Máme psy v pořádku, vychované, děláme závodu dobré jméno. Berou nás jako konkurenci, která závodu prospívá," namítl poté, co vyfoukl domácím borcům celkový triumf. „Češi jsou poctiví v přípravě. Dáváme tomu jednoznačně nejvíc. Věnujeme se lépe péči. Přitom možnosti ve Skandinávii nebo Francii jsou nesrovnatelné. V listopadu jsem u nás jezdil čtyřhodinové tréninky na káře, zatímco na severu měli minus 15 stupňů a 30 centimetrů sněhu," poznamenal.

Nemít psy ve stresu

Psí smečka se při závodě řídí pokyny mushera, který je jejím kormidelníkem. „Povely jsou verbální, jinak takový tým nelze řídit. Povel musí být zřetelný a jasný, ve správný okamžik. Důležitý je pitný režim, nesmí dojít k dehydrataci organismu. A taky záleží na uvolňování psů, aby nebyli ztuhlí a zbytečně ve stresu, to hraje důležitou roli. Faktorů, které ovlivňují pohodu závodního týmu, je více," popsal spolupráci v psím spřežení.

Ranní zvuková kulisa

Vedle závodů využívá smečku k tomu, aby vozila turisty po Krkonoších. „Po třech sezonách, kdy sníh nebyl, letos konečně napadl a zájem o psí spřežení byl obrovský. Je to v poslední době hodně vyhledávané. Stává se to doménou českých lidí, víkendy máme hodně nabité," uvedl.

Doma se Jiří Vondrák stará o padesát psů. „To číslo vypadá hrozivě, ale jsou u mě na farmě od štěňat po důchod. Někteří jsou slepí, invalidní, staří důchodci. Všichni jsou u mě na dožití. S přítelkyní se o ně staráme. Zatím to zvládáme. Psi ocení, když se s nimi člověk mazlí celý rok," pousmál se úspěšný musher. „Takovou smečku nejde mít u baráku. Koupil jsem pozemek mimo vesnici, tam za nimi dojíždíme. Když ve tři ráno mířím na trénink, dříve než vyjde slunce, s dvaceti psy a dalších třicet tam zůstává a chtějí jet taky, dávají tomu značnou zvukovou kulisu," prozradil.

Zabíračka na pastvě

Hlavní zdroj obživy pro něj představuje zemědělská farma. V létě se stará na pastvinách v Krkonoších o 370 zvířat. „Na tom stojí moje živobytí. Za dvě sezony budu mít dvacet let na pastvinách v Krkonoších. To je to, co mě drží v kondici a pohodě, že se člověk úplně nemusí dennodenně zaměřovat na fyzičku. Pást sjezdovky v Černém Dole, to dává zabrat," přiznal.

Do Rudníku přišel v roce 1988 z rodného Studence, kdy nastoupil na místo zootechnika na státním statku Lánov na farmě v Rudníku. „A už jsem tam zůstal," poznamenal. V Rudníku je radním a předsedou komise pro životní prostředí a rozvoj. „V Rudníku jsem se našel, jsem tam doma. Měl jsem pocit, že bych tomu mohl nějakým způsobem pomoct," vysvětlil, proč se angažuje na radnici. Jiří Vondrák se věnuje psím spřežením od roku 1992. „Jestli někdy zalituju, tak na vteřinu, dvě, pak se vlna přehoupne. Neměnil bych ani náhodou. Našel jsem se v tom a jsem rád, že psí spřežení dělám," zdůraznil král světových musherů.