Pokud najde zajímavou houbu, která není zákonem chráněná, vezme si jednu nebo dvě plodnice ke studiu. Když zjistí, že jde o vzácné kousky, usuší je, udělá zápis o nálezu a předá je do přírodovědného oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové do herbáře.

„Snažíme se tak v rámci republiky zviditelňovat Podorlicko, protože se v herbářích objevují houby z celé republiky i zahraniční sběry. Mapujeme výskyt hub z vědeckých důvodů zejména pro profesionální mykology, kterých je u nás málo. Sice je naše jméno na nálezovém lístku, ale jsme taková neviditelná armáda zajišťující poznatky z terénu,“ vysvětluje mykolog, který sice na houby chodil s rodiči od dětství, ale k opravdovému zájmu o ně se dostal až okolo čtyřicítky.

FOTO: Rostou kozáky i křemenáče. Podívejte se na úlovky houbařky na Rychnovsku

Rychnovsko

„V roce 1996 mi při preventivní lékařské prohlídce našli v krvi cukr. Byl jsem trochu silnější a paní doktorka mi doporučila, abych trochu shodil, abych snížil zátěž organismu. Přemýšlel jsem, jaké aktivitě se věnovat, a tak jsem začal s houbami,“ vzpomíná.

Jak zaujmout předškoláky? Mamuty a indiány

Od té doby se kromě fotografování věnuje práci v poradně i přednáškám. Na kontě má i nástěnný kalendář. Své vědomosti předává i malým dětem v mateřských školách.

„Capartům jsem vyprávěl o houbě s názvem ohňovec. Když pralidé lovili mamuty, celý den je pronásledovali, byli unavení a potřebovali zachovat oheň. Vzali tedy žhavé uhlíky, pazourkem vydlabali v houbě díru, nasypali je dovnitř a šli spát. Ráno vzali suché listí a klacíky, uhlíky vysypali, založili oheň a na něm si udělali steak z mamuta. Děcka to velmi zaujalo,“ přibližuje Matějka. 

Na faktech stojí i další příběh pro děti, který se týká houby pýchavky. Když totiž indiáni v Americe stopovali jelena a potřebovali zjistit, kam vane vítr, pýchavku zmáčkli a vyfouknutý oblak výtrusů jim ukázal směr.

Už rostou! Houbám se díky teplému a deštivému počasí daří i na Rychnovsku

Rychnovsko

Na houby vyráží Václav Matějka zhruba dvakrát do měsíce, za jejich focením a sběrem vzorků však vyráží za stejný čas zhruba desetkrát. Když ho houba zaujme ve svém prostředí, je tam příhodná atmosféra a souvislosti, tak začíná fotit. Okolí si i upravuje, aby obrázek vypadal co nejlépe.

„Nejvíce namáhaný je hřbet, jak se pořád skláním. Houby podle potřeby podsvěcuji nebo naopak přikrývám kvůli slunečnímu svitu, který dokáže v přírodě udělat doslova divy,“ vypráví a vrací se ke změnám a trendům v oboru.

„Třeba hřib žlutomasý neboli oblíbená babka se dnes rozděluje na řadu druhů. Musí se rozříznout a podle oxidačních reakcí v jeho částech poznáme, o jaký druh takzvané babky se jedná. Vlivem oteplování se k nám také dostávají druhy ze středomoří. To se týká zejména hřibů, které se již vyskytují v jižních Čechách a na jižní Moravě,“ popisuje.

Lidé se vracejí k přírodě. Je to znát i v poradně

V posledních desetiletích se měnil i vztah Čechů k houbaření. To zůstává „národním sportem“, ale určitý úbytek zájmu byl znát po roce 1989, kdy lidé raději poznávali země, kam do té doby nemohli.

„V posledních letech se začínají k přírodě vracet, což vidíme i v poradně. Mezitím mnohdy došlo k přetržení předávání informací z generace na generaci, takže přicházejí mladí, kteří na houbaření chtějí po dvaceti letech opět navázat,“ vypráví Václav Matějka a přidává rady právě pro ty, kteří s houbami nemají důkladné zkušenosti.

play_fill

Houby v názvech obcí? Nikde jich není tolik jako v Královéhradeckém kraji

Rychnovsko

Protřelí houbaři se možná pousmějí nad připomenutím, že stojí za to houby zpracovat co nejdříve. I oni však někdy na některé zásady zapomínají.

„Často se stává, že bez tepelné úpravy jsou do rána k ničemu, což je škoda. Mnohdy stačí je takzvaně otočit na pánvičce, aby se zamezilo hnilobným procesům. Zejména kvůli řízkům jsou oblíbené velké bílé míče vatovce neboli pýchavky obrovské. Když jsou čerstvé, jsou uvnitř čistě bílé. Když si je chcete dát druhý den k snídani a necháte je bez úpravy v ledničce, budou v tekutině plavat žluté kousky. Kdyby se to večer stihlo upravit, proces se zastaví,“ doporučuje člen České mykologické společnosti a varuje rovněž před přílišným spoléháním na moderní technologie. 

Používání houbařských aplikaci je podle něho nepřesné a zavádějící. „Pracují s omezeným množstvím informací. Ze zkušenosti vím, že existují dvě stejně vypadající houby a po přičichnutí zjistím, že jde o dva různé druhy. To však umělá inteligence neumí. Setkal jsem se s tím, že aplikace označila hřib satan jako kováře. Uživatel naštěstí poslal fotku do facebookové poradny,“ upozorňuje Matějka.

Sen fotografujícího houbaře? Nádherný ohnivec

Zjara vytváří ohnivec působivé pohárky o několikacentimetrové velikosti. Uvnitř jsou krásně šarlatově červené. A právě tato houba láká Václava Matějku k focení. Ideální obrázek nosí v hlavě, ale zatím zůstává snem.

Sírovec žlutooranžový je nápadná a pozoruhodná houba

Čtenář reportér

„Roste na mechem pokrytých stromech a keřích. Po zimě je takovým drahokamem, za kterým chodíme a fotíme. Rostou, když taje sníh a mým přáním je zachytit šarlatovou barvu té houby, mechem obrostlou větev a současně mizející sníh, a zároveň v krůpěji vody odraz modré oblohy. Zatím se mi to nikdy nepodařilo, vždy k tomu něco chybělo,“ směje se mykolog.