Své místo má hned vedle objektu se zázemím tržnice s toaletami, vodou a místností pro správce Andrea Magušinová, která poblíž obchodního centra Atrium vypomáhá příteli s prodejem českého ovoce. Na původu meruněk, třešní, jahod a borůvek mladým prodejcům záleží. Dodavatele si vybírají už od jara.

„Začínáme na konci května, ale příprava na sezonu začíná dříve. Každý rok se liší sortimentem i poptávkou. Letos byl zatím největší zájem o jahody, ale jejich sezona již končí a i prodej klesá. V posledních dnech jedou nejvíc třešně, ty docela zdražily. Kilogram stojí 130 korun, ale ceny se v průběhu dne mění podle čerstvosti,“ vysvětluje studentka z Hradce Králové.

Pro jahody, třešně a meruňky jezdí až do Mohelnice na Moravě. Dodavatele si vybírají při jejich objížďkách před sezonou, informace čerpají i z recenzí kvality na sociálních sítích.

„Je to daleko, takže tady někdy končíme dříve. Práci máme celý den, stojí to hodně času a úsilí, ale vyplatí se to. Nakupovat v Polsku by asi bylo výhodnější, ale nebudeme dělat něco, co by se nám samotným nelíbilo. Podle kvality jsou také nastavené ceny. Lidé si někdy stěžují, že je má někdo vyšší, ale pokud věnujete úsilí nákupu a nabízíte kvalitnější věci, do ceny se to musí promítnout,“ říká Andrea Magušinová.

Část trhovců tvoří místní zemědělci hospodařící na okraji Hradce Králové nebo v jeho okolí. Někteří prodávají výhradně vlastní úrodu, další mají v sortimentu třeba i sklizeň od souseda.

Manželé Součkovi jsou soukromí zemědělci obhospodařující 25 hektarů půdy v Předměřicích nad Labem. Na deseti pěstují brambory, zbytek tvoří zelenina a obilí.

„Je to hlavně zelí, kapusta a cibule a na podzim budeme mít květák. Největší zájem je o brambory a cibuli. Lidem chutnají a pochvalují si kvalitu, je to lepší než z obchoďáku. A jsou čerstvé, včela navečer jsme je vyorali,“ popisuje Ludmila Součková.

Vlastní brambory, okurky a rajčata jezdí od června do října do centra města prodávat i Zdeněk Polák z místní části Plotiště nad Labem, kde má dva hektary půdy.

„Jsem tu od sedmi hodin. Ráno všechno navezu dodávkou a potom auto odstavím a bývám tu tak do jedné odpoledne. Potom už chodí méně lidí a navíc musím odpoledne vyorat brambory na druhý den,“ představuje sezonní denní režim Zdeněk Polák.

Mezi prodejci se najdou i překupníci nabízející výpěstky z Polska. O tom se na tržnici příliš nehovoří, přesto o tom pod podmínkou anonymity padá zmínka.

„Spousta jahod je tu z Polska. Lidé tam ani nemusí jezdit, Poláci to sem navážejí v dodávkách a nabízejí prodejcům. Ti to potom přihodí ke svému sortimentu,“ prozrazuje muž obeznámený s chodem tržnice.

Ceny se na pultech odlišují většinou jen mírně, nejčastěji o pět či deset korun. Jahody jsou v tomto období k mání za 150 korun, meruňky za 140 korun, třešně za 130 korun a například borůvky za 300 korun za kilogram. Za brambory dají zákazníci 30 korun za kilo, podobnou cenovku má cibule.

V těchto dnech zažívá hradecká tržnice nápor zákazníků i prodejců, kterých bývá okolo třiceti. Za místo na pultu platí 100 korun za metr čtvereční a den. Sortiment je omezený tak, aby si tržnice zachovala svůj charakter. Ve všední dny je otevřená od 6 do 18 hodin, v sobotu od 6 do 13 hodin. V provozu je i mimo sezonu.

„Každý den prodejce obejdu, spočítám to a dám jim doklad o zaplacení. Sortiment je omezený na ovoce a zeleninu, sadbu, med nebo drobné výrobky ze dřeva. Třeba ponožky se tu prodávat nemohou. Počet zákazníků se v průběhu roku různí. Teď jsou tady i sadbaři, takže je plno. Nápor zažíváme i před Vánoci, Velikonoci nebo před dušičkami,“ říká Vladimír Capoušek, správce tržnice, kterou provozuje městská společnost Technické služby Hradec Králové. Pracuje tam zhruba 15 let, ve službě se střídá s kolegyní a pamatuje doby, kdy se tržiště stěhovalo z místa na místo.

„Začínali jsme na ploše, kde dnes stojí Atrium, potom jsme byli tady, ale to se prodávalo ve stáncích, následně nás přestěhovali do proluky naproti hotelu Černigov. Po rekonstrukci náměstí jsme se sem vrátili. Je to tu udělané hezky, ale neúčelně. Když prší, je voda téměř všude. Stín tu je jen částečný, podle toho, jak se točí sluníčko,“ ukazuje na soustavu plachet tvořící zastřešení tržnice. Za pravdu mu dávají i zkušení prodejci.

„Je to nepříjemné, svítí sem sluníčko, za deště sem prší. Je to spíš dekorace, než zastřešení,“ potvrzuje Zdeněk Polák.

Část letošní úrody to poznamenalo. Škody způsobila kombinace rychlého nástupu jara, které uspíšilo kvetení zhruba o tři týdny, a následných mrazů, které udeřily v posledním dubnovém týdnu.

„Na některém ovoci je vidět, že po mrazících není kvalita taková, jaká by měla být. Na chuti se to však neprojeví, takže bych nesoudila knihu podle obalu,“ podotýká Andrea Magušinová.