Nad vstupem je ve zlatě provedený velký nápis v latině DILECTIS PATRIBUS RUDOLPHUS a nad schodištěm je zobrazen šlechtický erb s rodovým heslem Colloredo-Mannsfeldů: Haec peperit virtus neboli Zde se zrodila ctnost. Do míst, kam schody sestupují, ovšem vedla poslední cesta členů tohoto významného šlechtického rodu, který je s Opočnem silně spjatý. Pod Mariánským kostelíkem v Opočně je ukryta jejich rodová hrobka, kam není možné běžné nahlédnout. Dny evropského dědictví však otevírají i takového „13. komnaty“ památek.
Jako poslední tu byl pohřben otec Kristiny Colloredo-Mansfeldové Josef III. Colloredo Mansfeld (+ 30. ledna 1990). Kromě něho tu spočinulo několik význačných příslušníků tohoto rodu.
Pece pro krematorium už byly nakoupené
I sám průvodce má k němu vřelý vztah a dokáže o něm poutavě vyprávět, jeho praděd byl u Colloredo-Mansfeldů kočím. Jejich hrobka prý měla za minulého režimu namále. Předseda místního MNV prý chtěl z kostelíku udělat obřadní síň a hrobku zrušit, přičemž na jejím místě mělo být zřízeno krematorium: „Pece už byly nakoupené,“ říká.
Naštěstí přišla revoluce, která tyto plány překazila. A tak hrobka přečkala do dnešních časů, i když se veřejnosti otevírá jen velmi vzácně.
Není to však jediné takové místo, kam mohli návštěvníci v sobotu v rámci Dnů evropského dědictví zavítat. Byla to i hrobka předešlých majitelů panství Trčků z Lípy v kostele Nejsvětější Trojice na Trčkově náměstí.
Nejstarší rakev v současných prostorách trčkovské hrobky v Opočně patří Vilému Trčkovi z Lípy a na Veliši (+ 1569). Byl to právě on, kdo založil tento chrám a nechal přestavět blízké sídlo a areál na renesanční zámek. V rodové hrobce byla pohřbena také jeho žena Barbara rozená Biberšteinová, později provdaná Žerotínová (+ 1585), Jaroslav Trčka z Lípy (+ 1588) s chotí Johankou ze Žerotína (+ 1596) a jejich synové Jan Karel (+ 1588) a Kryštof Jaroslav, jenž padl v bitvě v roce 1601.
Zlá Manda, postrach poddaných i psů
Právě s tímto rodem je spojená nejedna místní pověst. A často v nich vystupuje Marie Magdalena Trčková z Lípy (1569 – 8. ledna 1633), podnikavá žena, která si na druhé straně pro své bezohledné jednání s poddanými vysloužila přezdívku zlá Manda.
„Povídají se hrozné historky, to nejméně hrozné je to, že se vypráví, že sekala nožičky psům, aby nelovili. Ale jako profesionální historik musím říct, že sekání nožiček psům nedělala jenom Magdalena Trčková. Dělalo se to úplně běžně. A dělalo se to z toho důvodu, aby se psi drželi doma a neběhali po poli,“ vysvětluje průvodce na jednom ze stanovišť sobotních prohlídek.
Údajně právě v té době přišli někteří obyvatelé opočenského panství ke svému příjmení - Bezoušek, Beznoska. Co je na tom pravdy? „Říká se, že Beznoskové a Bezouškové pocházejí na této lokalitě z roku 1628, kdy tady proběhlo obrovské povstání shodou okolností proti Magdaleně Trčkové, a že jim za to řezali nosy a uši, ale prý to není pravda,“ tvrdí průvodce.
Zájemci mohli v sobotu vstoupit do jindy nepřístupné zámecké kaple svaté Anny, do klášterního kostela Narození Páně a kaple svatého Kříže se čtyřkřídlým ambitem a Křížovou cestou od císařského dvorního malíře J. V. Bergla.
Během komentovaných prohlídek klášterní zahrady se jim naskytla šance nakouknout i do rajské zahrady, která je pro řadu lidí ještě stále velkou neznámou.
Zázemí pro úředníky zámku i SNB
Mnozí milovníci památek si nenechali ujít ani příležitost prohlédnout si přízemí levé části budovy bývalého soudu v sousedství zámku. Z dlouhé chodby lze vstoupit do několika místností, prostory si zachovaly svůj starobylý ráz. Je tady však prázdno, omítka otlučená až na cihly. Zatímco někde jsou na stropě vidět zářivky, v jedné z místností ze stropu trčí i jakési okovy. Proč tu jsou, není známo.
„Původně to tu sloužilo jako úřednický objekt pro zámek. Sídlil zde okresní soud, v patře je jeho zasedací místnost s krásně malovaným stropem, ale tato část je nepřístupná, je tam v havarijním stavu pavlač. Proto se provádí jen v této spodní části, kde naposledy byla služebna Sboru národní bezpečnosti. V patře byly byty a pravá část sloužila jako restaurační zařízení s ubytováním. Když tady skončily Restaurace a jídelny, byl objekt bez využití a začal chátrat. Nakonec ho koupilo město, zabezpečilo opravou střechy, fasády a výměnou oken,“ říká Jaroslav Koudelka, vedoucí oddělení sociálních věcí a životního prostředí Městského úřadu v Opočně, který se pro tento den také chopil role průvodce.
Pamětníci dodnes vzpomínají, jak to ve zdejší zámecké vinárně tepalo. Jenže ty časy jsou pryč. Za pěknou fasádou se skrývá notně sešlý dům, který je už léta zavřený. Na interiéry peníze nezbyly, město se proto pokusilo získat potřebné prostředky z dotací, aby bylo možné budovu využívat.
Není to tak dlouho, co mu byla dodatečně dotace z ministerstva kultury na obnovu této památky přiklepnuta. Před třemi lety se náklady odhadovaly na 88 milionů korun, z toho dotace měla pokrýt 74 milionů. Od té doby se však situace na trhu hodně změnila a ceny razantně stouply a finanční částka, kterou by se mělo město spolupodílet, je vysoká. Rekonstrukce měla přitom proběhnout do konce roku 2023. Zmíněnou dotaci město nevyužije, bude hledat další možnosti.
„Ale projekt zůstává,“ dodává Jaroslav Koudelka.
Jak město Opočno informovalo ve svém červencovém zpravodaji, rada města schválila podání žádosti o dotaci na akci rekonstrukce čp. 2 v omezeném rozsahu podle přiloženého návrhu.
Trčkové, rodáci i fenomén sokolnictví
Ve zrekonstruovaném objektu by mělo vystavovat rychnovské muzeum. Expozice by měla být věnovaná někdejším majitelům opočenského panství Trčkům z Lípy.
"Byl to šlechtický rod, který na konci středověku a v raném novověku vybudoval tady ve východních Čechách velice rozsáhlé dominium. Byli to velmi schopní podnikatelé, říká se tomu trčkovský zázrak. Budovali rybníky, měli lesní hospodářství a pozůstatky jejich podnikatelských aktivit jsou místy dodnes vidět a na tom bychom chtěli expozici postavit. Měla by být pojatá poměrně moderně," prozradil před časem ředitel rychnovského muzea Tomáš Zelenka.
Své místo by v opravené budově měli mít také slavní rodáci a další osobnosti spojené s městem, sokolnictví, jehož je Opočno Mekkou, významní podnikatelé a podniky a prezentovat by se tu mohly místní školy. Nápadů je dost. Výstavy by se měly obměňovat a není vyloučeno, že budou lákat také milovníky automobilových či motocyklových veteránů.
Pravý skvost, který bude třeba zachránit, se pak ukrývá v prvním patře. Je jím již zmíněný sál s klasicistním stropem zdobeným malbami a štukem. Z něj by mohl vzniknout kongresový prostor.
Více o historii bývalého soudu v Opočně
Úřednická budova byla přistavena k opočenskému pivovaru v 17. století. Vnitřní čtvercový dvůr odděluje dvě stavební fáze. Starší část má renesanční jádro s valenými klenbami a oblouky v průchodech. Pochází patrně z počátku 17. století, kdy zámek vlastnili Trčkové z Lípy. Po přestavbě J. Quadroniho v letech 1716-20 stavba sloužila jako kanceláře vrchnostenského úřadu a později soudu. Dřívější pivovarské prostory sloužily za minulého režimu jako vinárna, v patře fungoval hotel. Dochovaly se tři cely i zdobení stropu hlavního soudního sálu klasicistní freskou. Budova byla zařazena mezi národní kulturní památky.
26
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
