V současné době leží v nemocnicích v Královéhradeckém kraji několik desítek pacientů s onemocněním covid-19. V únoru a březnu roku 2021 jich přitom každý den běžně přibývalo zhruba 10 až 15. Právě tehdy kritická situace v regionu vrcholila. Bylo to rok poté, co začala nejtěžší zkouška českých zdravotníků v historii.

Podle mluvčí Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje Lucie Chytilové byl náročné hned jaro 2020. „Tehdy se v zařízeních, která nedisponovala infekčním oddělením, začaly připravovat plány na příjem vysoce infekčních pacientů. Spolu se sháněním pomůcek a léčiv, zaškolováním personálu i stavebními úpravami nemocnice vypracovaly plány příjmu těchto pacientů,“ vzpomíná Chytilová a potvrzuje, že největší nápor přišel na podzim 2020 a kulminoval na přelomu ledna a února 2021 nejprve v trutnovské a následně náchodské nemocnici.

Za hranou možného

Nemocnice navyšovaly kapacity a to, co se ještě před týdnem zdálo nemožné, bylo nutné realizovat. Například 9. února, kdy krajský koordinátor covidové péče rozhodl o transportu 11 pacientů z náchodské nemocnice do Kyjova a Brna, bylo v Náchodě hospitalizováno 132 a v Trutnově 82 pacientů s covidem.

„V ten den záchranná zdravotnická služba přivezla do Náchoda dokonce 22 pacientů. Obrovský nápor se podařilo zvládnout i díky vzájemné výpomoci nemocnic v kraji, včetně Fakultní nemocnice v Hradci Králové,“ konstatuje s odstupem Chytilová.

Nemocnice v Náchodě v říjnu 2020 kvůli nedostatku personálu požádala o pomoc ambulantní lékaře, zdravotní sestry a sociální pracovníky. V únoru 2021 nemocnice vyčerpala kapacitu covidových lůžek a došlo na transport pacientů. Blikajícímu konvoji vozidel vévodila speciální velkokapacitní sanitka Fénix, která převezla devět pacientů do nemocnice v jihomoravském Kyjově. Předtím však do Náchoda putovali nemocní z jiných zařízení.

Ředitel Oblastní nemocnice Náchod Jan Mach si na tu období pamatuje, spíše jako na dobu, kdy se sváželi pacienti k nim do nemocnice. Transport byl prý důsledkem toho, že byli otevření jejich přijímání z ostatních nemocnic, ať už z Trutnova, Rychnova nad Kněžnou nebo Dvora Králové nad Labem. „Dostali jsme se tehdy až za hranu možného, co jsme byli schopni zvládnout i při všech opatřeních a obrovském vzepětí všech okolo. To byl moment, kdy jsme řekli, že teď potřebujeme pomoc zase my. Naštěstí to byla pomoc jednorázová, od té doby jsme ji naštěstí nepotřebovali,“ vzpomíná Mach a vysvětluje, že klíčem ke zvládnutí situace byl přístup personálu.

„Zdravotníci se k tomu postavili čelem, u ventilovaných pacientů sloužily i sestry, které to do té doby nikdy nedělaly. Zavřeli jsme například jedno patro dětského oddělení a využili dětské sestry. Přístup lidí byl předpokladem pro to, že jsme se mohli postarat o velké množství pacientů. Náchodsko bylo jedním z nejvíce zasažených okresů v celé republice. Pokud by se nám nepodařilo vytvořit tak obrovské množství lůžek, kapacity by zdaleka nestačily.“

Kromě oddělení zajišťujících péči o hospitalizované pacienty byly pod velkým tlakem také nemocniční mikrobiologické laboratoře. „Obrovská poptávka po covidových testech naložila na zaměstnance nemocnic dosud nevídané množství práce. K odběrům a testování se přidalo také očkování. To vše se stávajícím personálem,“ zdůrazňuje Chytilová.

Na nejkritičtější chvíle vzpomíná i šéf Vodní a záchranné služby Náchod Vratislav Vrábel, která zajišťovala převozy pacientů.

„Bylo to složité. Naši lidé pracovali takzvaně z domu, což znamená, že jezdili sanitkami, aniž by se potkávali v sídle firmy,“ popisuje Vrábel.

Náklady byly astronomické, protože po každém covidovém pacientovi se musely vozy a věci v něm kompletně dezinfikovat. Záchranka sahala do rezerv, ale přečkala to a fungují i dnes. „Manželka chodila pomáhat na covidovou jednotku intenzívní péče, takže vím, že to tam sestřičky neměly vůbec jednoduché. Doslova padaly na pusu. Doufám, že se nic takového nebude opakovat,“ věří Vrábel.

Zůstaly i pozitivní vzpomínky

V současné době je situace v kraji příznivá a účastníci dramatických chvil se mohou ohlédnout zpět.

Počet pacientů nepředstavuje pro nemocnice, kde jsou v každé z nich jednotky lidí, žádnou větší zátěž. „Pro mě osobně to tehdy bylo velmi vyčerpávající období. Jako první se mi ale vybaví neustále se měnící pokyny a nařízení. S každou změnou bylo nutné pozměnit i obsah webových stránek či sociálních sítí. Zpětně to ale vnímám jako období, kdy jsem se toho hodně naučila,“ líčí Lucie Chytilová.

„Dnes už se na to dívám tak, že lidská hlava špatné vzpomínky vytěsňuje a uchovává ty dobré. Na jedné straně na to vzpomínám jako na velmi náročnou dobu, na straně druhé jako na období, kdy jsme mohli vidět obrovské semknutí zdravotníků, personálu a lidí okolo, kteří nás podporovali,“ doplňuje své dojmy Jan Mach.