Plné svaly tvoří voda, oči se stále pohybují. Přečtěte si, co nevíte o svém těle

Jsem já stále já?

Co čtyři měsíce se v lidském těle kompletně obnoví všechny červené krvinky. Kožní buňky jsou za nové nahrazeny každých několik týdnů. Říká se, že během sedmi let je každá buňka v našich tělech vyměněna za jinou a my jsme tak stále novými lidmi. Sedmiletý cyklus je přitom samozřejmě myšlen orientačně. Různé typy buněk totiž „žijí“ různě dlouhou dobu, takže se obnovují zkrátka neustále.

Z fyziologického hlediska jsme tedy během života hned několikrát zcela novými lidmi. Zdá se, že jediným trvalým pojítkem, které drží pohromadě všechny verze konkrétního člověka, je paměť. Právě ta je totiž klíčová pro udržení identity a vědomí sebe samého.

Americký neurovědec David Eagleman však pokládá provokativní řečnickou otázku, zda i tato kontinuita není jen iluzí. „Představte si, že bychom šli do parku a potkávali sami sebe v různých stádiích života. Bylo by tu naše šestileté já i naše seniorské já. Mohli bychom se společně posadit na lavičku a vyprávět si stejné příběhy ze života, a tím tahat za jedinou společnou nitku jediné identity. Anebo by to bylo jinak? Máme sice společné jméno a původ, ale jinak jsme každý trochu jiný, máme trochu jiné cíle a hodnoty. Naše vzpomínky na to, jací jsme byli v patnácti, se liší od toho, kým jsme tehdy opravdu byli,“ tvrdí Eagleman.

Vidíme to, co očekáváme

Na lidský mozek působí každou vteřinu obrovské množství podnětů. Například jen během obyčejné chůze po ulici zpracovává tolik vjemů, že při jejich důkladném vyhodnocování by snadno došlo k jeho přetížení. Jak je tedy možné, že se nemusíme nijak hlouběji zamýšlet nad tím, co vidíme?

Je to díky tomu, že mozek využívá interní model, který je výsledkem všech předchozích procházek po ulici. Nemusí tak v každém okamžiku vytvářet realitu od samého začátku, ale jen porovnává už vytvořený model, který neustále aktualizuje, vylepšuje a drobně upravuje. Při některých situacích si tento jev můžeme uvědomit naplno.

K názorné ukázce může posloužit obyčejná maska třeba na maškarní ples. Pokud ji otočíte a podíváte se na vnitřní prohnutou stranu, stále budete mít dojem, že se na vás ten obličej dívá – jako by to byla trojrozměrná plastická socha. Sice víte, že vnitřek masky je dutý a správně tvarovaný obličej má z přední strany, ale očekávání mozku a jeho předchozí zkušenosti s obličeji sehrají svou roli. Je to proto, že mozek nezpracovává surová data jdoucí z očí, ale využívá, jak jsme si už výše řekli, svůj interní model.

Oči nejsou nikdy v klidu

Ráno otevřeme oči a vidíme. Jedná se o něco tak přirozeného, že si jen málokdo uvědomuje, jak geniální a složitý proces to je. Tušili jste například, že se oko neustále pohybuje, a to dokonce i ve chvíli, kdy se dívá na jeden určitý předmět? Je to z toho důvodu, že základní podmínkou ostrého vidění je, aby na žlutou skvrnu (místo na oční sítnici, kde je největší hustota čípků, a tedy i nejostřejší vidění - pozn. red.) dopadalo co nejvíce světla. Pomocí svalů v oblasti očí tak musíme, chceme-li předmět skutečně jasně vidět, neustále „přejíždět“ očima po jeho povrchu.

Jak vyzrát na zápach z potu? Deodoranty jsou jen jednou z možností

„Díky těmto očním pohybům se vizuální podněty přesunují vždy na svěží část sítnice, takže nedochází k přetížení kterékoliv skupiny receptorů. Tím je trvale zachováno ostré a jasné vidění,“ vysvětluje česká psycholožka Alena Plháková.

Daný jev si můžete snadno ověřit. Zkuste se upřeně zadívat na jeden bod a soustředit se na to, aby se oči vůbec nepohybovaly. Za krátkou chvíli se schopnost vidět ostře vytratí; výsledkem bude rozmazaný obraz a bolest očí.

Ráno jste vyšší než v noci

Jak přesně jste vysocí? Správná odpověď na tuto otázku je ve skutečnosti ráno jiná než večer. Když se ráno probudíte, jste o něco vyšší, než když jste zamířili večer do postele. Tato skutečnost je způsobena tím, že během dne působí na klouby tlak, který stlačuje chrupavku v páteři. Páteř přitom tvoří 35 procent výšky člověka.

Jak se můžete dočíst například na serveru Best Life, uvolnění těla ve spánku pak tlak na meziobratlové ploténky zmírní natolik, že se tělo může opět vrátit do své plné výšky. Rozdíl je přitom přibližně osm milimetrů, ale může být až dva centimetry.

Více známý je pak fakt, že se výška člověka postupně snižuje zároveň se zvyšujícím se věkem. Důvodem je to, jak postupně ochabují svaly a vazy a zmenšuje se podíl svalové hmoty v těle. Stárnoucí člověk už nedokáže udržet páteř zcela vzpřímenou. Svůj podíl mají také meziobratlové ploténky, které postupně ztrácejí svou pružnost a zužují se.

Ať žijí sacharidy

Bílkoviny, sacharidy a tuky tvoří základní skupinu živin nazývanou makronutrinenty. Každá z těchto makroživin má v lidském těle nezastupitelný význam a bez ohledu na moderní výživové trendy by měly být všechny zastoupeny ve vyváženém jídelníčku. Mnozí jistě pamatují, jak byly ještě před pár lety prezentovány jako čiré zlo tuky, aby se později ukázalo, že jsou velmi významné například pro hormonální systém. V současné době si Černého Petra „vytáhly“ pro změnu sacharidy.

Nemocná štítná žláza: Příznaky bývají nenápadné, patří mezi ně i zimomřivost

Bez ohledu na tvrzení firem propagujících takzvané keto diety (kdy je příjem sacharidů striktně omezen) je tato makroživina pro lidský organismus zcela nepostradatelná. Obzvlášť významná je D-glukóza. Ta je živinou doslova každé buňky v těle, přičemž pro některé je převažujícím či dokonce výhradním zdrojem energie – například pro mozek, červené krvinky, varlata, sítnice, kostní dřeň a další.

Ve skutečnosti jsou sacharidy pro lidské tělo natolik významné, že existují mechanismy, jak si je dokáže vytvořit i při nedostatečném množství ve stravě z bílkovin a tuků. To je vlastně i princip výše zmíněných keto diet. Vykutálení prodejci však už zapomínají zmínit, že tento mechanismus je pro organismus méně efektivní a dlouhodobě neudržitelný.

Voda: Tajemství plných svalů

Člověk nemusí být kulturista, aby věděl, že základním stavebním kamenem svalové hmoty jsou kvalitní bílkoviny. Méně lidí už však tuší, že ve skutečnosti bílkoviny tvoří pouze 25 až 30 % hmotnosti svalových buněk. To, co spoluurčuje objem svalu jsou totiž sacharidy. Konkrétně glykogen tvoří sice jen přibližně 1 % sušiny svalové buňky, přesto je zcela zásadní pro výsledný objem a plnost svalů. Dokáže totiž na sebe vázat vodu a minerální látky.

Tento fakt znají především kulturisti, závodnice v bikini fitness a další sportovci věnující se estetickým disciplínám. Během přípravy na závody procházejí takzvanou sacharidovou superkompenzací, kdy během pouhých tří dnů se jejich tělo dokáže vizuálně zcela proměnit.

O tom, že na sebe sacharidy vážou vodu se však během života jistě přesvědčil každý z vás. Všimli jste si, že když jste se jeden den přejedli sladkostí a jiných dobrůtek, tak na druhý den ukazovala ručička váhy až o několik kilogramů více a vaše tělo bylo znatelně větší? Kdo je v takových chvílích nešťastný z přibírání, ten si může vydechnout. Do tukových zásob se hřešení v jídle takto rychle nepromění. To se jen tkáně naplnily vodou a daný jev rychle odezní.