Zdeňka Soběhrdová Tejbalová, Jaroslav Volf a Rumen Ivanov Radev podle obžaloby v roce 2014 zavlekli Pavla D. na Slovensko, kde ho následně proti jeho vůli drželi na chatě v Oščadnici. Muže od té doby už nikdo neviděl a státní zástupkyně je přesvědčená, že byl na Slovensku zavražděn. Trojice obžalovaných vinu od začátku odmítá.

Světlo do zamotaného případu jak z detektivky měl vnést včera dopoledne utajený svědek. Ten na policii dříve označil obžalované za členy skupiny, kterou sám označoval slovem Hradečáci. Pro tuto skupinu měl Pavel D. fungoval jako bílý kůň. Z doslechu prý svědek věděl o tom, že obžalovaný Volf nabízel dalšímu člověku na Slovenku statisíce korun za to, aby se zbavil několika pytlů a byl přesvědčen, že v nich bylo tělo Pavla D. Svědek, který měl vypovídat pod skrytou identitou, však včera odmítl soudu z důvodu obavy o své zdraví a život cokoliv říct.

O tom, že Pavel D. působil jako bílý kůň, nepochybuje ani státní zástupkyně. Tehdy šestadvacetiletý mladík zmizel v roce 2014 krátce poté, co ho začal vyšetřovat finanční úřad. Podezření z trestného činu krácení daní čelili i dva z obžalovaných. A právě možná výpověď Pavla D. se jim podle všeho nehodila. Podle obžaloby se tak rozhodli, že ho pro orgány činné v trestním řízení učiní nedostupným. To ale všichni tři odmítají. Třeba bulharský občan Rumen Radev, který měl společně s Jaroslavem Volfem držet Pavla D. na chatě ve slovenské Oščadnici tvrdí, že v této oblasti nikdy v životě nebyl. Krátce po zmizení Pavla D. však v tamním obchodě Radev několikrát platil svou platební kartou.

PŘED ODJEZDEM SE TĚŠIL NA MIMINKO

Pavel D. pravděpodobně dobře věděl, že se svým podnikáním namočil do velkého problému. Když na podzim 2014 odjížděl z domova, řekl své přítelkyni v osmém měsíci těhotenství, že jede na tři týdny pracovně do Německa. Na nádraží, kam odvezla, si ale koupil lístek směr Žilina. Podle přítelkyně i rodičů se Pavel D. chtěl vrátit včas, aby stihl být u porodu. Místo toho s rodinou už nikdy nemluvil. Několik týdnů ještě komunikoval aspoň pomocí zpráv přes mobilní aplikaci. Postupem času si ale rodiče i přítelkyně začali všímat, že něco nesedí. Komunikoval vždy jen ve čtvrtek odpoledne, psal slova, která nikdy předtím nepoužíval, neseděla ani stavba vět. „Byli jsme si jistí, že ty zprávy nepsal on,“ řekl u soudu otec. Protože se tělo Pavla D. nikdy nenašlo, neztrácí rodiče ani po více než šesti letech naději, že jejich syn přece jen žije. Podle obžaloby je to ale krajně nepravděpodobné.

Nechci, aby mě obžalovaní poznali

Institut utajeného svědka dovoluje soudu vyslechnout svědka pod smyšlenou identitou tak, aby ho obžalovaní nepoznali. Svědek vypovídá v oddělen místnosti a elektronicky upravený hlas. K jeho pravým údajům nemají přístup ani obhájci obžalovaných.

Přes všechny tyto skutečnosti nakonec svědek odmítl z důvodu obav o svůj život cokoliv říct. Dříve na policii vypovídal, na některé otázky ale neodpověděl s tím, že by tak obžalovaní mohli poznat jeho identitu.