Důvod extempore, jež se mělo odehrát v únoru? Byl opilý a měl vztek. „On pil. Flašku měl před sebou od odpoledne, večer pokračoval a o půlnoci bylo haló," popisovala společný život zraněná žena, která strávila pět měsíců od února do června v léčebně pro dlouhodobě nemocné pacienty.

Jak se obžalovaný v první den procesu bránil? Zaprvé svou silou a výcvikem. Je bývalým policistou, navíc se od mládí věnuje bojovým uměním. „Kdybych trefil chlapa do týla, tak by byl mrtvý, ještě než by dopadnul na zem," pronesl Ressek.

Dalším argumentem, jímž se hájil, je fakt, že s tchyní žil pod jednou střechou dvanáct let – a nikdy ji neuhodil. „Rodina je pro mě základní tábor," přesvědčoval. „Já jsem rváč. Peru se s dospělejma chlapama, útočím zepředu do obličeje. A nikdy bych nepraštil starého člověka," přesvědčoval soud.

Jeho pověst rváče tady však bezpochyby je. Už před pár lety byl totiž potrestán za ublížení na zdraví. Z vězení odešel v roce 2010.

„Žaloba je postavena zásadně na mé trestní minulosti," řekl u soudu. „To je jediné, jinak jsou všechno spekulace," dodal.

Státní zástupce Milan Vacek však v řeči, jež tradičně zahajuje každé líčení, prohlásil:  „Obžalovaný způsobil ženě těžká a život ohrožující poranění. Uvedeným jednáním mohl obžalovaný spáchat zločin těžké ublížení na zdraví."

Expolicista při jeho slovech kroutil hlavou, při své obhajobě poté používal věty jak vytažené z policejního spisu.

Proti svým bývalým kolegům se přitom velmi ostře postavil. „Chování policie je naprosto skandální. Několikrát zlikvidovali důkazy o mé nevině," prohlásil.

O co mělo údajně jít? Podle jeho slov se tchyně vzbudila po třech měsících 
z komatu a vypověděla, že se praštila hlavou do skříňky.

„Šla jsem v noci na záchod. A druhý den v poledne mě budil syn, který bydlí vedle. Byla jsem v bezvědomí," vykládala žena u soudu.

Její výpověď však byla velmi zmatená (trpí schizofrenií). Jednou řekla, že se uhodila o skříňku, podruhé, že sám Ressek měl říct jejímu synovi, že ji třikrát praštil do hlavy. Každopádně mu do vazby napsala dopis, v němž si přála, aby už v domě nebydlel.

Sám Ressek se při její výpovědi usmíval – a naštval tím soudce Miroslava Mjartana. „Nesmějte se, budete mít prostor se vyjádřit," pokáral muže předseda senátu.

Proces pokračuje v úterý.

Když trefím chlapa do týla, je mrtvý, než spadne
Je namakaný, potetovaný, s extravagantním účesem. Ač je mu jedenapadesát let, je jasné, že se udržuje.
„I ve vazbě dělám tisíc kliků denně," vykládal u soudu Viktor Ressek, obžalovaný z těžkého ublížení na zdraví, které měl v únoru způsobit třemi ranami pěstí své tchyni. „Trénuju od mládí a neustále, tělo si to vyžaduje. Ve vazbě je tak malý prostor, že by člověk ihned odešel fyzicky i psychicky."
Od mládí se také věnuje asijskému bojovému umění. Proto, jak sám řekl, dokáže ovládat vlastní tělo v akci, umí přenést do úderů velkou energii.
A právě tyto dovednosti společně se svým právníkem volí jako jeden z důležitých článků obhajoby. Přeloženo: Ressek tvrdí, že kdyby třikrát praštil tchyni pěstí, nežila by. „Kdybych trefil chlapa do týla, byl by mrtvý, než by dopadl na zem," netajil.
K tomu přidává i další fakt – a to že je od roku 2007 prakticky slepý. „Mám na to invalidní důchod a příspěvky na pečovatelku."
Prý vidí jen periferně na jedno oko, což se projevilo u prvního případu, kdy byl odsouzen za ublížení na zdraví. „Neodhadl jsem vzdálenost. Udělal jsem chybu," řekl. „Tomu chlapovi jsem prorazil lebku zepředu," doplnil.
I tím chtěl ukázat svou sílu.