Krátce před svým zadržením policií nebezpečný deviant Petr Tomis zmizel. Uprchl z Ostravy do rekreačních lokalit severní Moravy a brzy dal o sobě vědět nejhorším způsobem. 21. srpna pobodal loveckou dýkou tři lidi. Dva zemřeli! Cílem jeho útoku se staly hlavně mladé ženy. Kdy si Tomis vyhlédne další oběť?

Odpověď přišla. Den nato vylákal neznámý pachatel v Hulíně desetiletou Haničku na odlehlé staveniště. Tam ji spoutal, přelepil ústa náplastí a zneužil ji. Před odchodem prořízl oběti hrdlo. Jenom souhra náhod a umění lékařů pomohly těžce zraněné dívce přežít. Popis pachatele odpovídal Tomisovi.

Muž jeho vzevření odcestoval téhož dne z Hulína do Valašského Meziříčí. Vrací se tedy Tomis na sever Moravy? Prázdninová sezona vrcholila a turisty hojně navštěvovaná místa byla pořád plná. Kriminalisté na všech frekventovaných místech vyvěsili plakát s Tomisovou fotografií. A tak 23. srpna, právě když hlídka VB projížděla rekreační oblast Pustevny na Radhošti, přišlo první echo: „Podezřelý sedí před místním kioskem!“

Nebyla to mýlka. Když Tomis uviděl uniformy, převalil proti nim lavicí a začal utíkat do lesa. Ale mezi stromy byl hlídkařem povalen na zem. Vytáhl dýku, ale už ji nepoužil. Druhý policista spolu s občany ho rychle zpacifikovali. Obviněný u výslechu nezapíral. Stále ovšem tvrdil, že v případě znásilněné holčičky z roku 1976 došlo k justičnímu omylu, že seděl nevinně a že proto se rozhodl k pomstě na společnosti.

Zprvu chtěl oslepit děti nebo vnuky předsedy trestního senátu. Útěk před vězením kvůli nové sérii zneužitých nezletilých dívek dal potom jeho pomstě novou podobu. Ivanu v Čeladné chtěl znásilnit, ale soulož nevykonal, protože tělo bylo od krve: „To se mi hnusilo!“ Jolanu v Kopřivnici zahlédl v okně. Chtěl s ní souložit, a protože předpokládal, že to nepůjde po dobrém, zaútočil na ni dýkou. Zároveň ubodal dívčina otce, který přišel dceři na pomoc. A co desetiletá Hanička? Na té se ukojil, a přesto ji chtěl usmrtit? „No jo, todlecto jsem fakt přehnal,“ projevil Tomis svéráznou lítost.

(dokončení příště)

VIKTORÍN ŠULC