(dokončení)

Weber naposledy opustil brány věznice v únoru 1998. Od té doby sekal latinu. Patřil ke zločincům „staré školy“ – takže když se dozvěděl, co všechno proti němu kriminálka má, mimo jiné že není problém porovnat jeho DNA se vzorkem zajištěným na škrtidle, vyhodnotil svou situaci tak, že doznání je polehčující okolnost.

Když vzduchem létá popelník

Jak se vlastně s Maláčovou poznali? Skutečnost byla všední, přímo směšná. Oba vybírali popelnice, Weber hledal něco pro svého psa, Maláčová zas chleba pro ptáčky. Kdo by si v tu chvíli pomyslel, že se nad kontejnery s odpadky právě protly osudy budoucího vraha a jeho oběti?

„Potřebovala opravit šicí stroj. To nebyl problém. Pohostila mě vínem a pozvala mě, ať zase někdy přijdu. Časem ji napadlo, že bychom spolu mohli žít… (Podle jiných svědků přestala naopak Maláčová o Webrovy návštěvy stát.) Řekl jsem, že to nejde. Že mám o třicet let mladší družku a že se nám nedávno narodilo dítě. Rozčílila se a hodila po mně popelník. Měli jsme oba něco vypito, křičela a nadávala mi. Teď jsem se zas naštval já. Taky jsem po ní hodil popelník.

Trefil jsem ji do hlavy. Upadla. Sprostě mi nadávala. Vyhrožovala mi, že zavolá na policii. Na to jsem ji popelníkem dvakrát udeřil do hlavy. Rozbil se, paní měla v obličeji krev, ale řvala dál. Škrtil jsem ji. Ztišila hlas, ale jasně řekla, že mě udá. Dostal jsem strach, a tak jsem vytrhl koaxiální kabel ze zásuvky a z televize, omotal jí ho kolem krku a utáhl.“

Ukrajinci v bytě uškrcené ženy?

Vražda prý Webrem otřásla. Sebral oběti z peněženky bankovky, rychle se oblékl a zabouchl za sebou. „Byl jsem celý rozrušený, já jsem to neudělal kvůli penězům! Kdybych je chtěl najít, tak prohledám byt. Určitě bych je našel! Ale já ji nechtěl zabít! Kdyby tolik nekřičela… Rozčílila mě tím řvaním víc, než že mě praštila! “

Podle znalců z odvětví psychiatrie a psychologie má Weber nadprůměrně zvýšenou agresivitu. Není násilník, natož sadista, ale frustrační situace obtížně zvládá. V době, kdy omotával bezmocné oběti hrdlo smrtící smyčkou, věděl, čeho se dopouští, a mohl svoje jednání ovládnout. „Nechci strávit konec života v kriminále,“ prohlásil Weber.

A tak začal obracet. Ještě v průběhu přípravného řízení prohlásil, že v inkriminovaný den byli v bytě Maláčové dva Ukrajinci, zabývající se nelegálním převodem lidí přes hranice. Byt potřebovali jako „přestupní stanici“. Pohádali se s Maláčovou, zbili ji a pod pohrůžkou namířené pistole donutili Webra, aby ženu uškrtil kabelem.

Stará kriminalistická poučka říká, že první výpověď bývá často nejpravdivější. A vskutku: zatímco napoprvé uváděl Weber věrohodné detaily, zamotával se teď v nových verzích do umělých a nelogických situací. Soud na změnu výpovědi nepřistoupil a odsoudil Otakara Webra k 13,5 roku vězení.

VIKTORÍN ŠULC