Pohodová červencová sobota roku 1998 se v jedné středočeské chatové osadě přecházela v noc. S poklidem byl konec, když děti upozornily jednoho z dospělých, že kolem chaty Korandových chodí malý kluk s obličejem od krve. Pobrekává, neodpovídá na otázky a působí zmateně. Chatař se šel přesvědčit. „Jak se jmenuješ?“ Až po několikerém zopakování vyplašený, asi tříletý chlapec řekl: „Kluk…“ Co se stalo? Proč nejdeš domů? Je někdo uvnitř? Uvnitř uviděl tělo ležící na zemi.

Propustka z Bohnic

„Za dveřmi verandy ležela na zádech žena. Chroptěla a byla v bezvědomí. Měla rozbitý obličej zalitý krví a pod hlavou kaluž krve.“ Život asi třicetileté ženy po chvíli vyhasl. V chatě ležely ženiny doklady a občanka na jméno Vilém Koranda, na stejné jméno znělo i potvrzení psychiatrické léčebny v Bohnicích, opravňující k propustce. Několikrát trestaný Koranda je pacientem léčebny od ledna 1997 jako nestabilní osobnost s trvalými rysy popudlivosti a závislostí na alkoholu.

Kriminalisté zjistili, že žena s chlapcem byla v poslední době na chatě několikrát, vždy v Korandově společnosti. O Korandovi nehovořili sousedé zle. Jedna z nich ho viděla toho večera vycházet.

Odchod, nebo útěk?

„Zdálo se mi, že těžce dýchá, jako by měl astmatický záchvat. Pozdravili jsme se, on šel k lesu, neměl zavazadla. Taky jsem zaslechla dětský pláč, který postupně sílil. Vypadalo to, jako by dítě plakalo uvnitř chaty a posléze vyšlo na verandu. Asi za deset minut se Koranda vrátil a pláč utichl. Za další dvě minuty zase odešel směrem k lesu, přes rameno měl sportovní tašku. Po jeho odchodu se znovu ozval dětský pláč.“

Tříapůlletý syn usmrcené nebyl schopen výslechu. To hlavní ale kriminalisté už věděli: Nejdůležitějším svědkem, spíš podezřelým je Koranda. Kam zmizel? Vrátí se do léčebny?

(dokončení příště)

VIKTORÍN ŠULC