(dokončení)

„Dobrý večer, to jsem ráda, že jste přijel. Kolegyně omdlela, pan doktor tam má chlapa bez půlky obličeje, který chce mluvit s esenbákama“.
Šok zažívám po vstupu do ordinace. Na pojízdném křesle sedí Víťa, kterého jsem znal osobně, na sobě prostěradla, rukama si drží u brady haldy buničiny a obvazů, vše silně prokrvácené. Nemůže mluvit. Podávám Víťovi papír a tužku. Nesloužil jsem tehdy dlouho, ale ledacos jsem už viděl. Přesto pohled na Víťu je strašný. Prakticky celá jeho spodní čelist v obličeji chybí. Na papíře se mezi tím objevuje hrůzná věta: ZABIL JSEM JITKU A JINDRU, LEŽÍ V HÁJOVNĚ, SÁM SEBE JSEM UŽ NEDOKÁZAL.

Odjíždím do hájovny, abych zjistil, co se stalo. Po chvilce přijíždí ostatní z výjezdové skupiny a prokurátor. První oběť vidíme již z chodby. Na prahu do kuchyně leží na břiše Jitka. Její milenec leží v obývacím pokoji.

Až další vyšetřování a pozdější písemná výpověď Víti popisují, co se zde odehrálo. Jitka si snad vše opět rozmyslela a začíná s verzí, že se odstěhuje i s dětmi k Jindrovi. Začíná opětovné přesvědčování ze strany Víti, že se na něčem přece domluvili. Jitka ale začíná balit věci sobě a dětem a důrazně vyzývá Jindru k odjezdu. Přichází zlomový moment. Víťa otevírá skříň v obývacím pokoji a vyndává jednu ze svých loveckých zbraní. Rychle nabíjí a třeskne první rána. K zemi padá Jindra. Jitka, zřejmě v šoku, utíká do kuchyně. Mezi dveřmi ji zasahuje druhá rána.

Víťa si uvědomuje, co udělal, sám nemá chuť žít. Znovu nabíjí zbraň a hlaveň přikládá k bradě. Padne výstřel. Víťa stojí na nohou a nic nechápe. Přistupuje k zrcadlu a vidí, že si ustřelil kus obličeje. Odhodí pušku a jde ke svému vozidlu. Odjíždí trabantem do nedaleké obce k domu, kde jsou jeho děti svěřené na hlídání. Bere papír, na který píše, že zabil manželku a jejího milence a prosí, aby se postarali o děti. Zakrvácený papír přilepí na okno a odjíždí do okresní nemocnice. Sestra, která jde otevřít, si musí připadat jak v hororovém filmu. Z druhé strany na ni hledí pouze oči a nos. Není divu, že se jí podlomí kolena.

Závěrem vzpomínání je třeba uvést, že Víťa se podrobil několika operacím ve vězeňské nemocnici, kdy čeští lékaři odvedli skvělou práci a postupně nahradili chybějící spodní čelist i jazyk. Odsouzen byl za dvojnásobnou vraždu. Soud při výměře trestu zohlednil polehčující okolnosti i to, že k jednání došlo v afektu, a odsoudil ho ke 13 letům odnětí svobody. Vzorné chování Víti a amnestie z trestu něco „ukrojily“, takže Víťa se po relativně krátké době vrátil na svobodu. Vychoval svoje děti a po letech se znovu oženil, žije spořádaným životem. Večerní drama z hájovny ze sebe již nikdy nedostane, dva lidské životy nevrátí.

RICHARD CHALOUPKA