Podle otcových slov se dívka nevrátila v obvyklý odpolední čas z Písku, kde studovala prvním ročníkem obchodní akademii, ani nezatelefonovala domů. Znepokojený muž sám volal na její mobil, v půl čtvrté odpoledne bylo slyšet vyzvánění, ale nikdo se na druhé straně neohlásil. Pět minut poté byl už přístroj nedostupný.

Z příbuzných ani přátel nikdo o mladé krásce, která úspěšně vstoupila do výběrových kol soutěže Miss a měla za sebou první kroky v modelingu, nevěděl. Spolužáci ji vesměs viděli naposledy ve školní jídelně.

O den později dostalo Janino zmizení ještě chmurnější kontury. Policie získala dík několika svědkům poznatek, že Jana nastupovala šestnáctého května kolem půl druhé do blíže neurčeného automobilu tmavé barvy, nedaleko zmíněné jídelny, tedy v Písku. Tehdy ji viděli naposledy, pak jako by se po dívce slehla zem.

Zprávy, že pobývá v cizině, stejně jako „zaručené“ tipy psychotroniků se nikdy nepotvrdily. V novinách vyšly články o pohřešované dívce i s fotkami rozesmáté černovlásky. Tím jako by skončilo pomyslné dějství tragédie.

Hrůzný nález v příkopu

Lesy za obcí Vítkov na Strakonicku patřily před lety armádě. Vojáci tu měli svou ústřednu, cihlový domek, na kterém už notně zahlodal zub času. V poslední době sem jezdili různí nenechavci, jejich snahou bylo vykopat ze země co nejvíc kabelů a zpeněžit je ve sběrně. Právě nedaleko bývalé ústředny existoval jeden takový uměle vyhloubený příkop.

Devátého června 2002 tudy projížděl jistý rekreant. Všiml si, že ve výkopu je navršeno až příliš mnoho haraburdí. Skoro to vypadalo, jako by si tam někdo něco schoval. Rekreant šel blíž, nazdvihl rozlomené dveře a velký kus plechu - rázem uviděl nahé lidské nohy až po kolena.

Mrtvá měla na sobě jen podprsenku

Zhruba za hodinu už na místě pracovala policejní výjezdovka. Ve výkopu skutečně ležela mrtvola ženského pohlaví v pokročilém stadiu hnilobného rozkladu. Tělo bylo zcela obnažené s výjimkou černé podprsenky.

Paradoxem je, že ve stejných místech pátrali i rodiče Štěpánkovi. Nahlédli do polorozbořeného domku, všimli si opodál velkého kusu plechu, ale nenapadlo je, že dceřiny ostatky jsou právě tady. Patří tělo skutečně Janě? A co bylo příčinou smrti?

Soudní lékaři upozornili na bodné poranění srdce, ale taky na zlomeninu klenby a spodiny lební: „Nelze vyloučit, že zlomeniny vznikly posmrtně, dupnutím při snaze o ukrytí těla do mělkého příkopu.“

Šperky odhalily totožnost oběti

Zbývalo ještě pokročit v určení totožnosti zavražděné dívky. Poslední chatrná naděje nešťastných rodičů pohasla ve chvíli, kdy uviděli náušnice, přívěsek ve tvaru srdíčka, náramek, prstýnky a hodinky, vše sejmuté z mrtvoly. „Ano, tyto věci patřily naší Janě.“ Obyčejná věta a kolik se do ní vejde smutku.
Tělo dostalo jméno, pohřešovaná oběť vraždy byla nalezena. Kde hledat vraha? Nebezpečného násilníka, podle všeho devianta, těšícího se z luxusu zhruba třínedělního náskoku před muži zákona.

(dokončení příště)

VIKTORÍN ŠULC