První republika. Drtivá většina z nás už ji vnímá průzorem filmů pro pamětníky. Jakoby v odlesku stříbrného plátna máme ve zvyku hodnotit i tehdejší zločiny. Idylka s radou Vacátkem? Ale kdepak, tehdejší oběti bolelo jejich utrpení stejně jako ty dnešní… V lednu 1919 vzrušila Prahu vražda, která by nepochybně zaujala důstojné místo i v současných novinách.

Celtový pytel s hrůzným obsahem

Okolí vinohradského vodojemu bylo tenkrát napůl venkovskou periférií. Už sem sice jezdila tramvaj, ale nedaleko konečné se prostírala pole. Právě tady ležel celtový pytel s vojenským razítkem a nic neříkajícím monogramem A. D. - zato s hororovým obsahem!

Nešlo jen o fakt umlácené a ubodané mrtvoly starého muže. Protože byl pytel malý, nerozpakoval se vrah uříznout oběti nohy a přivázat je provazem k tělu. Kapsy měl stařec prakticky prázdné, suma pouhých 78 haléřů a papírek s poznámkami o nákupu hadrů dovolil detektivům uvažovat o verzi loupežné vraždy zatím bezejmenného podomního obchodníka.

Do podezření se dostali tři dělníci z blízké kamenické firmy. Jistý svědek je zahlédl, jak odhazují v polích pytel… Byla to pravda pravdoucí, ale trio zatčených přísahalo, že jde o nešťastnou souhru náhod: Celtovinu prý našli ležet na zemi a podle měkkého naditého obsahu předpokládali, že si tu nějaký zlodějíček schoval kradené prase. Tak odnesli pytel do dílny a rozbalili…
Hrůza hrůzoucí! Aby neměli opletačky s policií, odnesli zas pytel tam, kde ho našli. Pravda, nebo chytrý úskok. Každopádně trio kameníků skončilo za katrem, aspoň prozatím.

Mýlky dvou zelenáčů

Ještě tentýž den oznámila pohřešování svého otce hokynářka Schlingová. Tatík v poslední době obchodoval s pytli a měl prý rozjednaný obchod za dva tisíce. Nakonec vyškrábl z kasy jen osm stovek a doufal, že už se nějak dohodne.

Jméno prodávajícího? To Schlingová nevěděla. Místo kšeftu? Prý nějaký krám u vody… Což byl hodně široký pojem, ale každého Pražáka křtěného stříbropěnnou Vltavěnkou může napadnout jedno jediné. Neváhal ani inspektor Bubník, pro kterého byla vražda hadráře Schlinga prvním případem vraždy.

Pobřeží Starého Města prošel bezvýsledně, nezbylo než přejít Karlův Most a zkusit štěstí na Malé Straně. Na rohu Josefské ulice stál malý krámek s obnošeným šatstvem, hadry a pytlovinou. Majitel Antonín Douda… A. D.! To je ale trouba, pomyslel si Bubník, zašije mrtvolu do pytle s vlastním monogramem.

Jako každý začátečník šel na věc zhurta, netakticky a zbrkle - ale vetešník Douda byl v mordýřském řemesle ještě větší bažant. Rozklepal se jako sulc a vraždu položil. Přitom - jak vyplynulo z pozdějšího vyšetřování - monogram na pytli s ním vůbec nesouvisel.

Na vhození oběti do řeky neměl sílu

Douda nalákal Schlinga na dobrý kšeft, ale místo zboží ho častoval kladivem a nožem, dokud křik vražděného starce nepřestal.
V noci vezl tělo zašité do pytle na dvoukoláku na Vinohrady. Drandil přes Karlův most s inspirujícím pohledem na řeku, ale neměl dost sil, aby mrtvolu uzdvihl a hodil do Vltavy… Zbytek noci Douda protančil v domě s dámskou obsluhou. Ty další už trávil za mřížemi, a to celých čtrnáct let.

VIKTORÍN ŠULC