Prahou kolovaly horečnaté zvěsti o nebezpečném škrtiči, bohužel nešlo o fámy: 10. srpna 1983 byla ve vysočanském parku nalezena obnažená mrtvola 30leté úřednice a amatérské zpěvačky Zdeňky Havlové. Naposledy ji známí viděli v noci ze 6. na 7. srpna v pražské vinárně Slovanka. Vrah svou oběť uškrtil kusem ze strhaného šatstva, pevně utaženým kolem hrdla. V početné skupině deviovaných osob, jejichž alibi kriminalisté prověřovali, se vyskytoval i jistý Stehlík (nar. 1956). Podle údajů poskytnutých psychiatrickou léčebnou však v kritické době neměl povolenou vycházku a pobýval v ústavu pod dohledem. Podezřelý muž proto z hledáčku detektivů vypadl.

Kdo byl Miroslav Stehlík? Dětství nebezpečného a surového sexuálního násilníka poznamenala vedle rodinných genů špatná výchova. Jeho otec, alkoholik a kriminálník, byl v roce 1960 odsouzen za pohlavní zneužití nezletilé dívky, čemuž asistovala i jeho manželka! Později si rozvedená matka přivedla domů druha: „Tloukl nás vším, co bylo po ruce,“ vzpomínal Stehlík. „Jednou mi třeba zapíchl vidličku do ruky, protože jsem si navlíknul špinavé fusekle! Mám čtyři bratry, byli jsme známí rváči. Moc rádi jsme se ale neměli, pomáhali jsme si jedině při bitkách.“

Tak ať pochcípají!


Malý Mirek byl z pěti sourozenců nejchytřejší (jako jediný nemusel do zvláštní školy), ale také nejdivočejší… Stehlíkův násilnický vztah k ženám se projevil už v jeho patnácti letech, kdy se pokusil v prádelně znásilnit mladou ženu. Po dopadení bezostyšně tvrdil, že ho oběť vyzývala k souloži a sama si sundala kalhotky.

Ve zkušební době se dopustil dlouhé série bytových vloupaček. V několika případech otevřel plynové kohoutky nebo založil požár: „Když se nedalo nic ukradnout, tak ať aspoň nájemníci pochcípají!“

V roce 1974 spáchal další pokus znásilnění. Sedmadvacetileté ženě vyhrožoval zabitím a napadl ji železnou tyčí. Během sedmiletého vězení se postupně „propracovával“ do těžší a těžší vězeňské kategorie. Skončil ve valdické třetí nápravně výchovné skupině, a třebaže mlád, získal mezi spoluvězni výrazné postavení. Po odpykání trestu v roce 1982 se jeho dalším domovem stal bohnický psychiatrický ústav.

Od hormonální léčby k pervitinu

Léčbu, která měla utlumit jeho sexuální funkce, podstupoval navenek ukázněně, a tak zakrátko získal výhodu občasných vycházek. Jeden ze spolupacientů později vypověděl: „Stehlík měl panickou hrůzu z hormonální léčby, věděl, jak ho můžou prášky poznamenat. Trpěl z toho depresemi, začal brát na vycházkách pervitin.“

Stehlík experimentoval i jinak, zkusil také homosexuální styk. Jak jeho partner později hovořil, byl prý Mirek milý, jemný a něžný. Skutečné Stehlíkovo sexuální krédo ovšem znělo jinak: „S mužským to nebylo ono, dávám přednost ženám. Dělá mi dobře, když můžu nějakou znásilnit. To je o dvě stě procent lepší než normální styk. To, že má strach a že se mi musí podvolit, mně vyhovuje.“

Ale přes to všechno patřil Stehlík k zvýhodněným pacientům. 18. srpna byla jeho ústavní léčba změněna na ambulantní… 19. srpna 1983 byla na odpočívadle jednoho vršovického domu nalezena obnažená mrtvola Blanky Nezmarové, zdejší nájemnice. Příčinou smrti byla bodná rána do srdce, pachatel pak zasadil oběti ještě další tři rány, před smrtí ji rdousil a škrtil.

VIKTORÍN ŠULC

Pokračování příště