(pokračování příběhu): O tom, že hypotéza přímé souvislosti mezi lhaním a těmito reakcemi byla známa již před mnoha sty lety, svědčí písemné záznamy nalezené např. ve staré Číně.

Zde je popisován ceremoniál odhalení pachatele vraždy, před kterého byla stejně jako před další podezřelé osoby postavena miska s rýží. Čtyři z podezřelých začali zvolna jíst, pátý zbledl, stěží se držel na nohou a zoufale pohyboval čelistmi ve snaze spolknout alespoň několik zrnek rýže. Pro všechny přítomné byla jeho vina naprosto jasná. Při odvádění z prostranství se vrah ke svému činu doznal.

Jednoduchost tohoto příběhu působí nezvykle, byt' nepostrádá racionální jádro. Z pozice dnešních znalostí víme, že emoční aktivita, mající původ ve výrazné úzkosti a strachu, snižuje činnost slinných žláz. Prožil to snad každý – sucho v ústech před důležitým jednáním, zkouškou nebo rozhodnutím (zde je však třeba vzít v úvahu, že jde sice o projev strachu a úzkosti, nesouvisí však se lží).

Podobné případy nacházíme i v historii starého Řecka, kdy Řekové řešili otázku zjišťování pravdy a lži na základě sledování frekvence srdeční činnosti. Byli si vědomi, že jestliže člověk lže, srdeční tep se zrychluje. Někteří lékaři těchto znalostí využívali např. k tomu, aby odhalili nevěru manželek prominentních občanů.

Další podobou zjišťování pravdy a lži sledováním fyziologických reakcí bylo např. u některých afrických kmenů přímo očichávání podezřelých osob čarodějem nebo kouzelníkem. I zde je možno nalézt racionální jádro, neboť víme, že jednou z reakcí na psychický podnět je i nadměrné pocení.

Jen stěží si lze představit, že by se obdobné metody dochovaly dodnes. Celý vývoj a jeho průběh, ve kterém byly zjišťovány a poté i sledovány příznaky fyziologických reakcí organismu na vnější podněty, měl proto za následek vznik nové metody.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková