(pokračování příběhu): V roce 1981 bylo na Kriminalistickém ústavu v Praze zřízeno pracoviště fyziodetekce, které začalo zpočátku experimentálně, později v konkrétních případech, provádět fyziodetekční vyšetření na polygrafu a provádí je dodnes.

Podle ohlasů z policejních kruhů za dobu používání této metody přineslo její uvedení do praxe jednoznačně pozitivní výsledky. O tom, jak tato metoda přispěla k objasnění jednoho ze závažných trestných činů v kriminalistické praxi východočeských policistů, vám poodhalíme v následujících řádcích.

V prosinci roku 1993 byla ve svém domku na Semilsku nalezena mrtvá jednasedmdesátiletá paní S. Příčinou její smrti bylo zadušení jako následek rdoušení. Poškozená žena rovněž utrpěla rozsáhlé poranění hlavy, zlomeninu páteře a několika žeber.

Provedeným šetřením bylo zjištěno, že pachatel vnikl do objektu domu z bývalého chléva, kde vyrazil okno i s rámem. Poté vnikl do místnosti, kde spala poškozená a kde došlo k jejímu napadení. Z místa činu byla odcizena kabelka paní S. spolu s vkladními knížkami.

V rámci vyšetřování celého případu byl jako podezřelý z vraždy policií krátce na to zadržen místní jednatřicetiletý R., v minulosti již dvanáctkrát soudně trestán. Kriminalisté začali prověřovat důkladně jeho alibi. Následně se objevila celá řada rozporů v jeho výpovědích a svědectví dalších osob. Podezřelý R. s kriminalisty až nezvykle vstřícně spolupracoval ve snaze přesvědčit je o mylnosti jejich hypotézy.

Neuvědomoval si však, že ve svých výpovědích uváděl stále nové skutečnosti, které však nezapadaly do kontextu samotné kriminální analýzy závažného zločinu. K ověření pravdivosti jeho výpovědi nakonec souhlasil s provedením vyšetření své osoby pomocí fyziodetekčních metod.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková