(dokončení příběhu): Za několik hodin po nálezu usmrcené ženy byl podezřelý zadržen v jejím bydlišti. Při výslechu na policii rozhodně popíral úmysl družku zabít či jí jinak vážněji ublížit. Připustil sice, že ji v minulosti v podobných situacích již mnohokrát fyzicky napadl a v jejím silně podnapilém stavu zanechal venku, ale družka se z toho vždy „vyspala" a bylo vše v pořádku.
Důvody, proč ji zanechal a opustil na místě činu a poté sám odjel domů vysvětlil tím, že se na základě obdobných dřívějších situací domníval, že přijde později sama. Způsob, jakým reagoval na opilost družky a její chování, byl navíc pro jejich styl života natolik obvyklý, že na něm Milan neshledával nic podivného.
Milan byl na základě zjištěných skutečností vyšetřovatelem obviněn z trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti a poté vzat do vazby.
Za jeden ze stěžejních a pro objektivní posouzení samotného skutku velmi podstatný důkaz považoval soud při svém rozhodování o vině obžalovaného soudně lékařskou expertizu. Z té mimo jiné vyplynulo, že poškozená zemřela násilnou úrazovou smrtí, jejíž bezprostřední příčinou bylo zhmoždění mozku.
Skutečnost, že by si zranění takového charakteru a rozsahu oběť způsobila sama, znalci shodně vyloučili. Soud také přihlédl k prvotní výpovědi korunního svědka, který byl přítomen celé události na místě činu, a poté ji za účasti policejních orgánů demonstroval.
Jednání obžalovaného bylo soudem vyhodnoceno jako mimořádně nebezpečné – nejen, že byl útok spáchán hrubým a brutálním způsobem, ale pachatel se jej dopustil v době podmíněného odsouzení pro obdobnou trestnou činnost násilného charakteru, které se již v minulosti na své družce dopustil. Po vyhodnocení všech důkazů byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku s uloženou ochrannou protialkoholní léčbou.
