(začátek příběhu): Zapnete-li si v dnešní době televizi, jste okamžitě doslova zavaleni barvitým obrazem hrubého násilí.

Sociologové a psychologové upozorňují na skutečnost, kdy nadměrná prezentace agresivity a násilí vedou zejména u dětí a mládeže k takzvané desenzibilizaci – tedy znecitlivění vůči těmto podnětům.

To se projevuje bezcitností, surovostí a agresivitou ne nevýznamné části mladé generace. Není tajemstvím, že kriminologické statistiky vykazují vzrůstající podíl dětí a mladistvých na násilné trestné činnosti, přičemž některé případy šokují svou otrlostí.

Předností zralého věku bývají moudrost a nasbírané životní zkušenosti. Na druhé straně nás mohou opustit fyzické síly a my se stáváme závislými na svém okolí. S vděčností pak přijmeme nabídnutou ruku, která je mnohdy vytržením třeba i ze samoty.

Neznamená to však, že můžeme být příliš důvěřiví a neopatrní. Ne vždy totiž za našimi dveřmi stojí ochotní lidé, kteří mají dobré úmysly.

Případ, který se stal v srpnu roku devadesátého druhého na Svitavsku, je otřesný zejména tím, uvědomíme- li si, že bylo zneužito právě důvěry starého člověka…

Pan Bedřich byl ve svých necelých sedmdesáti letech již méně pohyblivý. Vzhledem ke svému stáří a nemoci trávil většinu času nejraději doma. Právě domov považoval právem za své bezpečné zázemí. Žil sám v malém domku.

Sousedé mu obstarávali pravidelné nákupy a nosili mu také obědy. Jeho známý, pan Stanislav, který navštěvoval starého pána každý den, vypomohl navíc i s úklidem a s hospodářstvím.

V té době, blížil se konec léta, však pan Bedřich už druhý den nikomu neotvíral. Když Stanislav odemykal vchodové dveře jeho domku, netušil, že si odnese zážitek, který v něm zůstane do konce života.

Vstoupil dovnitř a prošel až do obývacího pokoje, kde zůstal na prahu stát.

Pohled, který se mu v tu chvíli naskytl, ho doslova šokoval.

Krvavé kaluže na podlaze a nebývalý nepořádek napovídaly, že zde došlo k dramatu. Přikrývka i prostěradlo byly strženy z postele, zásuvky prádelníku byly napolo vytažené a všude kolem se válelo rozházené šatstvo.

Bezvládné tělo starého muže, které leželo na zemi vedle gauče, bylo zaházeno matracemi a oděvními svršky. Vyděšený pan Stanislav na nic nečekal a zavolal policii.

Zanedlouho zastavuje před domkem policejní vozidlo, jehož hlídka jako první zajišťuje místo činu. Na místo vraždy současně vyjíždí hradecká „mordparta" spolu s vyšetřovatelem a soudním lékařem.

Začíná rozsáhlé policejní vyšetřování, na jehož začátku je nutné provést důkladné ohledání a celé místo tragédie pečlivě zadokumentovat.   (dokončení příště)

Lenka Burýšková