(dokončení příběhu): Už na první pohled je všem přítomným jasné, že jako nejpravděpodobnější se jeví verze loupežné vraždy. Soudní lékař určuje předběžnou příčinu smrti. O násilí zde není pochyb. Na hlavě a obličeji oběti je možno spatřit množství ran, které svědčí o opakovaných úderech tupým předmětem.

Na krku jsou patrné stopy po škrcení. Vědomí, že objektem vrahova útoku se stala osoba tak vysokého věku, vyburcovalo kriminalisty k co největšímu úsilí. Kladivo, které nalezli poblíž těla oběti, a které si útočník zvolil jako vražednou zbraň, svědčilo o člověku bez jakýchkoliv morálních zábran.

Kriminalisté se zaměřili na prověrky osob, s nimiž pan Bedřich přišel v poslední době do styku a získali cenné informace. Někteří lidé ze vsi později vypověděli, že si všimli osob romského etnika, které se několikrát zajímaly u starého pána o starožitné hodiny. Výsledkem šetření celého případu bylo zadržení dvojice podezřelých mladíků – dvaadvacetiletého Dušana a osmnáctiletého Ivana a jejich plné doznání.

Poznali se v den vraždy. Společná chuť opatřit si peníze je přivedla na myšlenku někoho vykrást. Dušan navrhl, že okradou jednoho starého pána, který prý vlastní větší obnos peněz a cenné věci. Po ujištění, „že je to tutovka", Ivan souhlasil. Autobusem pak odjeli do nedaleké obce, kde pan Bedřich bydlel. Pomalu došli až k malému domku a zaťukali na vchodové dveře. Stařík jim přišel otevřít a protože Dušana znal, pozval oba dál. V tuto chvíli jistě netušil, že za svou důvěru zaplatí cenou nejvyšší. Když si odešel uvařit čaj, mladíci se rychle domluvili na dalším postupu.

Zatímco si Ivan krátce poté vychutnával na toaletě cigaretu, ve vedlejší místnosti se odehrávalo drama. Dušan starce svázal nalezeným provazem a několikrát ho udeřil do obličeje. Kladivem jej poté několika ranami do hlavy na místě usmrtil. Oba mladíci prohledali celý byt a nakonec odcizili pokojové stojací hodiny a nástěnný obraz. Věci pak prodali druhý den ve svitavském starožitnictví za 650 korun.

I přes značné protichůdné výpovědi obžalovaných nebylo pochyb o tom, že se vraždy skutečně dopustili. Duševní stav a motivace jednání obou pachatelů se staly později předmětem zkoumání několika specialistů, kteří se shodli na tom, že jsou za své činy plně odpovědní.

Soud později přihlédl zejména k tomu, že pachatelé neváhali použít brutálního násilí proti osobě vysokého věku se slabou fyzickou kondicí a odsoudil je: Dušana ke čtrnácti a Ivana ke dvanácti letům trestu odnětí svobody.

Za zmínku stojí, že kriminalisté dodnes s údivem vzpomínají na otázku dívky jednoho z pachatelů této vraždy zda „budou z toho mít soud …?". Vždyť tato otázka sama vypovídá o naprosto zmatečném morálním a právním cítění některých mladých lidí.

Lenka Burýšková