(dokončení  příběhu): Když se trojice pachatelů později domnívala, že se nad nepohodlným mužem zavřela definitivně voda, krutě se přepočítala.

Mrtvola byla objevena hned následujícího dne u břehu vodní nádrže náhodným rybářem a hrůzný nález okamžitě oznámen na policii. Na základě závěrů z ohledání místa činu týmem kriminalistů a poté i těla oběti soudním lékařem bylo okamžitě zahájeno trestní stíhání ve věci podezření z vraždy.

Kromě oblečení, snubního prstenu a svazku klíčů však nebyly, jak se zpočátku zdálo, zajištěny žádné jiné důkazy, podle kterých bylo možno zjistit totožnost muže. Na stopu přivedly kriminalisty až iniciály a datum sňatku vyryté na vnitřní straně zajištěného prstýnku.

Neprodleně bylo proto přistoupeno k předvedení a následnému výslechu manželky zemřelého. Žena oběť identifikovala jako svého údajně pohřešovaného muže, s tím, že se chystala jeho zmizení každým dnem sama oznámit. Jako vzorná manželka jeho tělo krátce nato s rodinou oficiálně pochovala. Nikdo v té době však netušil, že ve skutečnosti již podruhé…

Jak se v průběhu vyšetřování prokázalo, její výpovědi jako svědkyně byly hned od počátku účelově promyšlené s cílem navést policii záměrně zcela opačným směrem.

Na základě zajištěných důkazů, zejména výslechem jednotlivých svědků, bylo dále zjištěno, že během manželství udržovala navíc blízký vztah s jistým Pavlem. Ten, jako soukromý podnikatel v oboru stavebnictví, působil na různých stavbách s partou ostatních zedníků, včetně jistého Edy.

Okruh podezřelých osob z násilné smrti devětadvacetiletého Stanislava se zúžil na tři klíčové osoby, kterým byl nakonec hrůzný čin jednoznačně prokázán.

Čtyřiatřicetiletý Pavel byl Vrchním soudem v Praze odsouzen ke dvanácti letům trestu odnětí svobody, čtyřiadvacetiletá Lenka k jedenácti a devětadvacetiletý Eduard k pěti letům trestu odnětí svobody.

Lenka Burýšková