(začátek příběhu): Právo není totožné se spravedlností. Proces hledání práva je procesem hledání shody se zákonem. Zákonné normy vytvářejí lidé, tudíž nejsou dokonalé. Právo a zákonnost bývají proto nezřídka vzdáleny obecné intuitivní představě obyčejných lidí o spravedlnosti.

Drogový dealer, který má na svědomí desítky či stovky zmařených mladých životů, je soudem osvobozen pro formální nedostatek. Vyšetřovatel totiž opomenul poučit důležitého svědka o právu odmítnout výpověď. Naproti tomu kutil elektrikář chránící svůj byt amatérským zabezpečovacím systémem, který způsobí nezvanému návštěvníkovi-recidivistovi šok a infarkt, je trestně stíhán pro ublížení na zdraví s následkem smrti.

To jsou paradoxy pro většinu lidí těžko stravitelné. Zde lze, mimo jiné okolnosti, hledat kořeny obecně malé úcty k zákonům.

Policie má ze zákona povinnost zasahovat proti těm, kteří porušují platné právní normy, i když tak činí třeba z idealistických pohnutek. Naopak mnohdy musí strpět jednání, které si přímo „koleduje" o rázný zákrok, protože jí zákon nedovoluje účinně zasáhnout.

Veřejnost pak obviňuje policejní sbor z lhostejnosti a neschopnosti. Na hlavy policistů dopadají výtky, které by měly být adresovány spíše justici, či ještě lépe zákonodárcům.

Protihráči policie nebývají vždy jen zločinci, kteří útočí bezohledně na životy, zdraví a majetky svých bližních. Do konfliktů se zákony se občas dostávají i lidé odlišní, vymykající se svým způsobem života, postoji a hodnotovou orientací obecně sdíleným zvyklostem.

Takový případ se udál jednu středu odpoledne na začátku dubna roku 1999 v jistém malebném městečku na Svitavsku. Operační důstojník informoval své kolegy policisty v Hradci Králové, že na městském úřadu se nachází muž ozbrojený granátem a proklamuje úmysl spáchat sebevraždu jeho odpálením přímo v budově úřadu.

Z objektu byli evakuováni zaměstnanci i občané. Se sebevrahem pak jednali policisté z místního oddělení a kriminální služby. Z Hradce vyrazily na místo zásahová jednotka a krajská výjezdová skupina služby kriminální policie.

Muž, který byl podnětem tohoto a následujícího dění, byl 33letý nezaměstnaný místní občan Pavel M., rozvedený, otec sedmileté dcerky. V městečku byl znám jako stěžovatel, kuřák marihuany a podivín. Přezdívali mu „lidská práva". S policií a justicí měl co do činění již v minulosti. Byl podmíněně trestán za napadení veřejného činitele.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková