Zapne-li člověk v dnešní době televizi, je okamžitě doslova zavalen barvitým obrazem hrubého násilí.

Sociologové a psychologové upozorňují na skutečnost, kdy nadměrná prezentace agresivity a násilí vedou zejména u dětí a mládeže k takzvané desenzibilizaci – tedy znecitlivění vůči těmto podnětům. To se projevuje bezcitností, surovostí a agresivitou ne nevýznamné části mladé generace.

Předností zralého věku bývají moudrost a nasbírané životní zkušenosti. Na druhé straně nás mohou opustit fyzické síly a my se stáváme závislými na svém okolí. S vděčností pak přijmeme nabídnutou ruku, která je mnohdy vytržením třeba i ze samoty. Neznamená to však, že můžeme být příliš důvěřiví a neopatrní. Ne vždy totiž za našimi dveřmi stojí ochotní lidé, kteří mají dobré úmysly.

Případ, který se stal v srpnu roku devadesátého druhého  na Svitavsku, je otřesný zejména tím, že bylo zneužito právě důvěry starého člověka. Takřka sedmdesátiletý pan Bedřich byl již méně pohyblivý. Žil sám v malém domku. Sousedé mu obstarávali pravidelné nákupy a nosili mu také obědy. Jeho známý, pan Stanislav, vypomohl navíc i s úklidem a s hospodářstvím. V té době, blížil se konec léta, však pan Bedřich už druhý den nikomu neotvíral. Když Stanislav odemykal vchodové dveře jeho domku, netušil, že si odnese zážitek, který v něm zůstane do konce života.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková