(dokončení příběhu):
Václav při svém výslechu později na policii uvedl, že ji zde skutečně našel a z náruče a lože majitele bytu odvedl k sobě domů. Poté odjel do města s tím, že si dají k večeru rande na lavičce před nádražím. Tam však družka nepřišla a zatím, co ji Václav marně hledal, oddávala se radovánkám v onom zmíněném bytě, kde kromě alkoholu konzumovala také Iron. Z dýchánku ji zpět do reality vytrhl až pohled na Václava, který se objevil nečekaně mezi dveřmi.
Ten jen nestačil vycházet z údivu. Na manželském dvoulůžku ležela jeho Zlata v objetí pana Jiřího a jeho družky přezdívané „Ironka" tak, jak je Bůh stvořil. Václav se náhle přestal ovládat. Uchopil Zlatu za vlasy a prudce ji strhl z postele. Nejprve ji tloukl do obličeje. Jeho rány však záhy přestávaly mít jasný cíl a přicházely doslova ze všech stran. I když se nešťastnice pokoušela bránit, srazil ji jeden z úderů k zemi. Tady pak byla vystavena kopancům a dupáním po celém těle, které doprovázely nadávky nejhrubšího zrna ze strany jejího partnera. V průběhu napadení si útočník všiml na koberci pohozené blůzy, kterou využil jako škrtidlo. Zbylí dva aktéři celé tragédie z obav o svoji kůži raději jen pasivně přihlíželi a v alkoholovém opojení sledovali „smrt v přímém přenosu". Svědkyně později ve své výpovědi uvedla, že když Zlata přestala chrčet, uchopil ji Václav za ruku a když nenahmatal tep konstatoval, že je mrtvá.
V průběhu trestního řízení byl Václav vyšetřen znalci z odvětví psychologie a psychiatrie, kteří označili jeho osobnost za disharmonickou. I když byl v době útoku pod vlivem alkoholu, který značně uvolnil jeho dispozice k psychopatické reakci, byl schopen své jednání ovládat. Při rozhodování o výši trestu soud vycházel také mj. ze zjištění, že stupeň společenské nebezpečnosti u obžalovaného je neustále zvyšován opakovaně páchanou násilnou trestnou činností a odsoudil jej k trestu dvaceti let odnětí svobody ve věznici s ostrahou.
Lenka Burýšková
