Dnešní příběh nás zavede do jedné z malebných podhorských vesniček na Semilsku. Byl čas Vánoc a s ním blížící se konec roku 1993.

Krajina byla tehdy zcela zahalena do sněhové pokrývky a její malebné kouzlo dýchalo na celý okolní svět stejně jako chaloupky rozeseté po okolních stráních. Jejich obyvatelé zde spokojeně žili až do osudné tragické noci.

Zasypaná cesta 
a komín bez kouře

Lidé si tehdy v okolí domku jednasedmdesátileté paní Stanislavy všimli nezvyklého klidu.

Její stopy ve sněhu byly již několik dní zaváty sněhem a z komínu se přestalo kouřit. Sousedé stařenku nevídali ani u potoka, kam chodila pro vodu. Rozhodli se proto, že ji co nejdříve navštíví.

Malebná chaloupka zarovnaná otýpkami dříví vyhlížela již z dálky opuštěně a pan Vladislav s paní Marií se začali obávat toho nejhoršího.

Pospíchali tedy ke starému stavení, aby zaklepali na dveře. Protože se nikdo neozýval a bylo otevřeno, vešli dovnitř. Z chodby, která byla zarovnána nejrůznějšími předměty včetně krabic a naplněných pytlů, vedly dveře do obytné místnosti.

Nepořádek, který hned u dveří spatřili, lze jen stěží popsat. Po celé místnosti zde ležely na zemi zpřeházené věci, navršeny byly do půlmetrové výšky. Přítomní tak se zatajeným dechem spatřili na jedné hromadě převrácený nábytek včetně rozlámaného stolu a židlí, roztrhané slamníky, oděvy a další pohozené předměty.

Vedle postele ležely lůžkoviny, které nesly stopy krve. Vzhledem k tomu, že zde nepochybně došlo k trestnému činu, přivolali policii.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková