S Martou se Pavel seznámil na jaře roku 1995. Potkali se v hostinské restauraci v České Třebové, kam chodili s železnou pravidelností všichni zdejší „štamgasti". Po několika skleničkách si vzájemně padli do oka a zanedlouho se Pavel ke své nové lásce stěhoval. Ona invalidní důchodkyně, on dělník provádějící výkopové práce.

Co na tom, že se Marta ráda napila – vždyť když byla střízlivá, vařila mu i prala. A to chlap, který je sám, přece potřebuje. Ostatně ani on nebyl bez chyby. Dvakrát rozvedený, několikrát soudně trestaný, neschopen kontrolovat vlastní konzumaci alkoholu.

Když zjistil, že jeho družka pije víc než on, přešel to. Jen kdyby nedělala ty věci… a on kdyby tolik nežárlil! Občas se neudržel a udělal doma „pořádek". Výsledkem byly její pohmožděniny, oděrky a vyražené zuby. Marta pak nevycházela několik dní z domu, dokud se jí rány nezahojily. Nikdy nic neoznámila, nikdy si nestěžovala.

Její bývalý manžel, který žil po rozvodu ve stejném bytě se svojí novou družkou, se do hádek raději nepletl. Jen jednou: „Zase dělali bordel. Slyšel jsme rány a křik. Bývalá manželka volala o pomoc, tak jsem zavolal policii." Chvíli byl klid, ale za pár dní se vše opakovalo znovu.

Toho osudného dne šel Pavel hned po práci ke kamarádovi zabíjet a porcovat kuřata. Aby jim šla práce rychleji od ruky, popíjeli jablečnou kořalku a pivo. Když se objevila Marta, pokračovali společně do místní restaurace, kam se v tuto odpolední hodinu trousili i další jejich kamarádi.

Pavel, který se dušoval, že pije zásadně pouze pivo desítku, vodku a borovičku, nezklamal ani tentokrát. Když však zdejší obsluha odmítla jednomu z podnapilých hostů nalít, rozhodl Pavel, že půjdou společně k nim domů. Pro jistotu posla Matu do večerky pro nějaký alkohol – co kdyby doma došly zásoby.

Jen co se družka objevila ve dveřích s taškou plnou piv a lahví vodky, sklidila obdiv i uznání. Za bujarého veselí připravila pro hosty večeři a mejdan mohl začít. Nic netrvá věčně a tak za necelou hodinu nebylo opět co pít.   (pokračování příště)

Lenka Burýšková